Časem tento film asi dostane i český název, ale prozatím jsem ho nenašla pod žádným jiným. A ani není potřeba nějaký vymýšlet, protože přesně vystihuje, o čem to je - o lásce a příšerách. Nejspíš první postapo dílo, které mě upřímně baví a je daleko od vyvolávání deprese a touhy nikdy v takovém světě neskončit.
To totiž na Zemi dopadly chemikálie z bomb, jimiž armáda rozstřílela asteroid Agatha 616, jenž se měl se zemí srazit. Ty chemikálie způsobily bleskurychlé mutace studenokrevných živočichů, takže z žabiček v jezírku udělaly obludu lapající po všem kolem, ze švábů hlavy ucvakávající obry a s tím už si armáda poradit nedokázala, protože kolikrát nepomohl ani tank. Nebo větší tank. Za oběť tak nakonec padlo 95 % populace a poslední zbytky přežívají ve skrytých koloniích. V jedné takové je i hlavní postava, Joel Dawson, už od konce světa. Právě teď se mu pomocí vysílačky podařilo najít kolonii, kam se schovala jeho přítelkyně Aimee, již hrozně touží zase vidět, a tak si naplánuje cestu. Jenže to má několik háčků.
Za prvé, už je to sedm let od chvíle, kdy se Joel s Aimee rozloučil. Za druhé, cesta z jeho do její kolonie, byť je to jen nějakých 80 mil, znamená prodírat se monstry, která se na povrchu vesele množí, sám. A za třetí, Joel je tak trochu ťunťa, jehož pro jistotu pouští leda k vaření, a i kdyby náhodou tváří v tvář nebezpečí totálně nezmrznul a chtěl vystřelit, nejspíš netrefí ani z půl metru. Byť to láskou poblázněného kluka nemůže zastavit, stejně jako jeho přátelé, věřící, že pokud vyleze z krytu, nevydrží ani deset minut, ukážou se tyto problémy vcelku zásadními.¨
Naštěstí ale Joel úplně sám nezůstane. Cestou se k němu přidá opuštěný pes Boy, zkušený muž Clyde, který se po povrchu protlouká už nějakou dobu, a jeho drzá osmiletá svěřenka Minnow a Joel se s jejich pomocí naučí během jednoho týdne, jaký mu cesta zabere, víc, než za poslední roky, a jak dospěje až na pobřeží, dospěje i sám. Možná zjistí, že byl trochu moc naivní a vlastně nenašel, co hledal, ale když přežil doteď, už ho nic nezastaví. Proradný kapitán, monstra, ani láska.
Je to tedy velice příjemná změna postapokalyptické atmosféry s velice přímým dějem. Máme tu těžko obyvatelnou zemi, máme tu příšery, o nichž nikdo moc neví, máme tu kluka a máme tu jeho cestu skrz toto z bodu A do bodu B. Pomocí Joelova nekonečného optimismu, veselé hudby, toho, že menší skupiny, po kterých lidstvo přežívá, mají dovoleno chovat se k sobě hezky, a prostředí, které opustilo tmu, strohost, oprýskanost a nedostatek ve prospěch zářivé přírody a až pohody, se k tomu film úplně oprostil od obvyklé beznaděje v neototalitních klanech, k nimž podobné náměty většinou padají. Byla to prostě spíš komedie. Milá, barevná, nápaditá. Trochu připomínala i Strážce galaxie, obzvlášť, když se jako Joelův mentor objevil "Yondu" (i když si měl radši nechat plešku).
I postavy byly sympatické a hlavně reálně napsané. Včetně dialogů. Každý nemusel být pro větší efekt hajzl, kolonie mladých působila jako kolej, neignorovali jsme demografii a naopak řešili i, jak vypadá kolonie starých, ne každý byl okamžitě expert na přežití, osmiletá Minnow byla naprosto osmiletá holka, reakce byly jako ze skutečného života, dialogy, ať už o vztahu, omylech nebo jídle byly přirozené. Možná by někdo namítal, jak se k sobě většina postav chovala až moc hezky, ale na druhou stranu kolonie byly malé, viděli jsme jen dvě a sedm let se museli učit spolupracovat nebo zemřít. Jediné, co se tomu vymykalo - v určitém ohledu, byl lidský záporák, tedy kapitán a jeho piráti pod rouškou dobrodinců. Samozřejmě, že v takové situaci se vyrojí zloději zásob zneužívající ostatní. Jasně, zdaleka ne všichni by byli hodní a pospolití. Ale on, vrah s krabem ovládaným elektrošoky, vtrhnul do děje jako záporák z animáku, a jak záporák z animáku nebyl nikomu podezřelý kromě hlavní postavy, i když z něj podezření přímo stříkalo. Už jen kroucení kníry chybělo.
Ačkoli i tohle byl možná úmysl. Nevážná oddechovka, trochu komedie, ono to docela sedlo. Vždyť už jen úvod s Joelovými kresbami a jeho vyprávěním, jak se odehrál "konec světa". Vykládá, jak mutanti povraždili většinu lidí, ale odlehčeně, zkrátka jako fakta... notak, kdo se nesmál u Boba?! Bylo to podané, abychom se smáli! Velmi vhodně tuhle stránku přitom vyvažovaly mnohdy emocemi nabité scény jako Joel přicházející o rodiče, Joel a Boy, Joel a robot Mavis... furt říkám Joel, co. Když na závěr - nejen hlavní postava, naprostý tahoun. Dylan O'Brian. Stiles Stilinski. Podívejte, kam se dostal. Ten herec je výborný, po dlouhé době můžu říct, že jsem fanoušek ne postavy, a proto vnímám pozitivně jejího herce, ale herce samotného, protože fakt umí hrát. A z Joela udělal hrozně sympatickýho ťunťu.
Foto: IMDb
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat