Originální název: Midsommar
Země: USA, Švédsko
Rok: 2019
Nudíte se rádi? Milujete art bez příběhu, akce a mozku? Zíráte s oblibou víc než dvě hodiny na schnoucí barvu? Pak je toto dílo, často propírané a propagované dokonce jako horor z důvodu, jenž je mi znám stejně jako nejhlubší tajemství fyzikální chemie, přímo pro vás.
A také to tak na začátku celkem vypadá. Jako hippie komunita odstřižená od civilizace s vlastním náboženstvím spjatým s přírodou, ať už dobrou nebo zlou. I když v létě to vypadá spíš na tu dobrou, plnou slunce a tance. K tomu se ukáže, že má jít o výjimečnou slavnost, protože přišel začátek nového devadesátiletého cyklu, který komunita vítá vskutku specificky. Sice se na jejich americké návštěvníky usmívá, ale brzy jim ukáže, že podle jejich řádu tam ve dvaasedmdesáti páchají lidé sebevraždu a jednou za devadesát let mají obětovat devět lidí, aby si zajistili příštích devět úspěšných dekád. A i když k oněm obětem a sebevraždám dojde dost úchylně, vůbec to nesmrdí podařeným hororem, ale strašlivou nudou, kterou střídá jenom chuť obětovat je úplně všechny.
Když začnu tím, co pro mě bylo nejhorší, tak nepovedený děj. Jsem totiž často ochotná přejít špatnou technickou stránku či jiné chyby, pokud mě zaujme děj. Jenže tohle byla naprostá katastrofa. Banda úplně vymletých Američanů, jednak podle výrazu, jednak podle chování, přijde do komunity, která je pro diváka celá jednou obrovskou červenou výstražnou vlajkou od první minuty, ale oni nic. Daj si drogy. Pak sledujou dvojitou sebevraždu zakončenou brutálním rozflákáním hlavy palicí, tedy vraždou, a zase nic. Dostanou drogy. Jediný, co z toho vyvodí je, že jo, fakt divný, jiná kultura voe, nebudem soudit, radši se budem hádat, kdo je větší pseudosociolog s lepší diplomkou! A dostanou drogy. Pak jim tam začnou pěkně rychle mizet všichni kamarádi s vysvětlením, že je po jednom vozí náklaďákem na nádraží nebo co, a oni zase nic, daj si drogy. Nebo tak něco.
Ani jednou je nenapadne, kolik takových kultů už bylo a jak to tam končilo. Nebo že je to vůbec kult. A že když klidně zmasakrujou sami sebe a ještě se k tomu dobrovolně nabídnou, asi jim nic nebude bránit zmasakrovat i návštěvu. Natož aby je vyvedlo z míry, že žijou podle svatých knih, který si vymejšlí úmyslně šlechtěný incestní děti, čím víc mentálně postiženej, tím lepší prorok. A to všechno sledujete spolu s naprosto kamennými xichty, kdy si už říkáte, jestli náhodnou nepřijela zkušební várka androidů naprogramovaných zhulenými ajťáky mezi jiné androidy naprogramované úchylnými ajťáky. On už úvod ještě v USA nebyl nic moc, všichni se chovali nablble a podivně zpomaleně (super třeba bylo, když tam byla extra scéna, kdy Pelle vysvětloval, že nepojedou přes Stockholm, protože jedou na sever, a první scéna ve Švédsku byla Stockholm...), ale po přistání ve Švédsku přidali do výšin, jaké už by se snad měly zvát vesmírem. Nebo jsem se jenom měla zhulit, aby nějaký efekt měly aspoň všudypřítomné ujeté obrázky a vidiny.
Což je druhý problém, jaký jsem s filmem měla. Zpracování nuda. Víte, kolikrát jsem si odběhla ke stromečku ozobat čokoládový figurky, jak moc mě to nebavilo? Strašně dlouhé scény o ničem, vůbec nic se tam nedělo a hlavní záběr byl na umělecké, "folklorní" a rádobyhalucinogenní obrazy, které mě fakt nezajímaly. Je mi úplně jedno, jestli tam režisér dostal hromadu zjevných i skrytých narážek na všechno možný, bylo to k ukousání nemožný. I kdyby mezi stromy šoupnul Predátora, tak to nevytrhne. K tomu žádná z postav nebyla sympatická, dialogy naprosto o ničem, a jestli to má fungovat jako komentář čehokoli, tak na to ten film dost málo komentoval.
Taky nechápu, proč se tolik v souvislosti s tímto filmem píše o bezhlavém a brutálním násilí a děsu. I Perníková chaloupka má větší grády. Navíc asi všem divákům došlo po prvním pohledu na šílenou komunitu to, co postavám nedošlo ani na konci, takže se nekonalo ani překvapení. A násilí se neukázalo ani jako v podprůměrném akčním filmu. Jediná hororová scéna byla skok ze skály, záběr na mrtvoly pod skalou a konečný záběr na poslední mrtvoly, protože jejich vraždy a "kuchání" jsme neviděli. I finální upálení živomrtvých obětí byla umělecká hovadina zaměřená na Danni, která se rozhodla svýho kluka hodit do plamenů, páč mu dali drogy a dotáhli ho hromadně vzdychat do jedné z nich, a pak se k nim přidat do dokonalé harmonie naprostého blafu. Ne, ujetost a pokus o výplach mysli vzešlý nejspíš z výplachu střev se nerovná podařené hrůze. Dočetla jsem se, že stejný režisér natočil i Děsivé dědictví, což to asi vysvětluje. To taky stálo za vyliž a tohle je k tomu ještě delší. U Děsivého dědictví jsem prohlásila, že vystříhat z toho hodinu by ničemu neuškodilo. Tady by neuškodilo vystříhat dvě. Tímto se omlouvám všem hororům "skupina mladých přátel", které jsem kdy označila za odpad, protože tuhle laťku žádný z nich jen tak nepřekoná.
Mé hodnocení:
Jee, na Midsommar jsem chtěla jít do kina. Tak když to teď u tebe čtu, tak jsem ráda, že jsem ušetřila. :D
OdpovědětVymazatMám horory ráda a musím se přiznat, že mě tvůj článek zaujal :D láká mě zjistit, jak moc to špatné je :D :D ale zase nevím, zda tím chci ztrácet čas, no uvidíme :)
OdpovědětVymazat