Stephen Clarke - Merde po evropsku

Originální název: Merde in Europe

Rok vydání: 2016

Český překlad: 2016

Tuto knihu jsem si objednala k Vánocům, i když komedie mám v knihovně zastoupené velmi málo. Ale měla jsem krátkodobou slevu, tak akorát čas objednat, abych stihla i vyzvednout, a proč to nakonec nezkusit. A jsem nadšená, do jakého merde se Clarke dostal.

Tedy samozřejmě ne on, ale Paul. Angličan, kterého kontaktovala jeho stará známá Francouzka Elodie, toho času poslankyně Evropského parlamentu, aby pro ni pracoval v programu na záchranu malých evropských jazyků. Na to mu poskytla značné prostředky, luxusní byt v Bruselu a přístup přímo do srdce Evropské unie. Necelých čtrnáct dní před hlasováním o Brexitu, což nebylo náhodné. Když totiž byli z doslechu cizích uší, svěřila se mu, že bojuje za udržení Velké Británie v EU a Paul ji s tím má záhadným způsobem pomoct. 

Jenže jak se čím dál tím víc zaplétá do koloběhu bruselských institucí, jednání, večírků, poslanců, asistentů, drbů, průzkumů, jak čím dál víc zjišťuje, že všechno má minimálně dvě tváře, a jak se dostává tomuto euroživotu na kloub, spolu s kolegyní Manon a poněkud omezeným Elodiiným švagrem Cédricem za její tajnou kampaní odhaluje jednu ještě tajnější za vykopnutí Velké Británie z EU. Nakonec mu tak nezbude, než se stát špehovaným špehem, aby Elodii a její plán zastavil. Nebo, jak Paulovi nakonec dojde, když si uvědomí, že už nechce, aby ho každý jen využíval, alespoň umožnil Britům rozhodnout se s chladnou hlavou a ne na základě nekonečného proudu desinformací. 

Ke všemu přitom Paul přistupuje jednak naprosto EU nepolíben, takže opravdu nejde o žádné politické drama, ale klopýtání nováčka skrz europarlament, když vlastně ani neví, co se po něm chce, a jednak s britským humorem, jehož prostřednictvím si utahuje na první pohled sám ze sebe, na druhý i ten meziřádkový i ze všech ostatních. Takže se všechno soustředí ponejvíc na jeho několikadenní dobrodružství v Bruselu, na jeho poznávání, jak to mezi tamějšími byrokraty chodí, na jeho europitky, smůlu se ženami, na interakci s Manon, Elodie, Cédricem a dalšími novými známými, což jsou sice většinou jeho "kolegové" nebo "rivalové", ale Paulovi či spíše Clarkeovi pořád víc jde o mezilidskou stránku. A čtenář se tak neztrácí v šílené eurozáplavě, protože jí proplouvá spolu s naivním smolařem, který se jí taky teprve učí. 

K tomu se pod povrchem skrývají narážky na téma manipulace, shánění politických bodů, dvojtvářnost mnohých poslanců, karikatury mnohých reálných politiků a událostí (ožralej Rumage asi bude Farage, že?) a především desinformace. Nejenom tím, že se každá kapitola uvádí výňatkem nějaké překroucené absurdní britské zprávy "EU nám nařídí", ale i tím, že  právě tuhle taktiku chtěla Elodie použít vedle zcela úmyslného překroucení i celého Paulova fungování na půdě parlamentu. A samozřejmě na konci je i pěkně vysvětleno, jak snadno se dá taková manipulace vytvořit, když všechny zprávy o údajných nařízeních jsou vysvětlené a je ukázáno, jak například z pochopitelných pravidel o ochraně sluchu zaměstnanců v hlučných provozech protievropská média a bulvár udělala šok, že EU chce zakázat dudy. 

Všechno je navíc proložené výbornými hláškami, skvělým situačním humorem těsně si zahrávajícím s absurdnem a ani Američan Jake se svou specifickou mluvou, trapnými básničkami a velice nezdrženlivým balením každé ženy v dohledu není nijak přemrštěný. Úrovně vážnosti a vtipu jsou celkem dobře vyvážené, baví vás to číst, říkáte si, že takhle ta instituce vypadá jako na hlavu postavená, ale zároveň naprosto reálná. Věříte, že tak může doopravdy fungovat, ať už autor vidí dovnitř nebo si to všechno vymýšlí, což já nevím. Rádi sáhnete po jiném dílu Merde. Protože tohle už je asi šestá kniha ze série na sebe volně navazujících, kdy vám bez znalosti ostatních nic neuteče, ale i tak je budete chtít dohnat. 

Mé hodnocení: