The Visit

Originální název: The Visit
Země: USA
Rok: 2015

Ani ČSFD mi neprozradilo, že by film měl český název, ovšem přes pochybnou kvalitu filmů, jimž se nikdo neobtěžuje žádný dát, tento nebyl vůbec špatný. Díky docela zajímavé zápletce, faktu, že tam hrála "Agatha" z WandaVision, a klasickému zuření, že celý se odehrál kvůli snadno napravitelné drobnosti. Tady, kdyby hlavní postavy viděly fotku svých prarodičů.

To totiž tyto hlavní postavy, pubertální Becca a Tyler, odjíždí na týden k prarodičům. Ovšem nikdy je neviděli, protože před jejich narozením mezi nimi a jejich matkou ("Agathou") proběhl jakýsi konflikt a ona přerušila kontakt. Teprve teď jí napsali přes sociální sítě, že by chtěli poznat svá vnoučata, a protože děti o to moc stojí, Becca k tomu chce zpracovat rodinný dokument, když si myslí, že by mohla prarodiče vyzpovídat a natočit s nimi pro matku film, který by jí pomohl se přes minulost přenést, a matce by se hodilo mít nějaký čas pro nového přítele, souhlasí a odešle je vlakem na, co mělo být, typické prázdniny. 

Taky zpočátku vše vypadá běžně. Děti poznávají prarodiče, kteří se snaží s nimi sblížit, zvykají si na specifika nemoderního domu uprostřed velkých prázdných pozemků, sourozenecky se pošťuchují a Becca vidí velký filmařský potenciál, takže z ruky nepouští kameru. Nejdřív se snaží ani nevěnovat pozornost drobným podivnostem vyplývajícím na povrch. Však jak jim prarodiče říkají, jsou už staří, trpí nemocemi a trošku kvůli tomu blbnou. Jenže jejich záchvaty začnou být čím dál častější a podivnější. Babička se občas chová jako rozzuřené zvíře. Dědeček v kůlně schovává hromadu špinavých plen pro dospělé. Zdá se, že někdy vidí věci, které nejsou skutečné. Zdánlivě omylem zničí webkameru, když je chce Becca nechat pozdravit matku. A když už je dětem situace podezřelá a důkladně si projdou i náhodné záznamy, všimnou si, že se oba často podezřele a ozbrojeně plíží po domě. Pořád ještě ale zbývá příliš dlouho do doby, kdy si je má matka vyzvednout, a tak se musí děti spoléhat jen na svůj důvtip a svou kameru, aby zjistili, o co tu sakra jde. Nebo aby se z prázdnin třeba nestal masakr.

Celý film se k tomu držel dost zajímavého zpracování, totiž že byl natočený "Beccou". Tudíž se nejedná o perfektní statické záběry, nikdy na nich není vidět všechno podstatné, nikdy nebylo zabrané všechno, takže divák musí přemýšlet. Vidí jen to, co se rozhodla natočit patnáctiletá holka nebo co zachytila schovaná kamera, slyší jen to, co se rozhodli kameře svěřit, ví jen to, co ví protagonisté, aniž bychom museli přetrpět typickou "found footage" (není to cizími nalezená záhadná nahrávka se záhadným koncem), a to se mi líbilo. Líbili se mi i ti protagonisté. Becca i Tyler blbnuli jako typické děti o prázdninách, jejich vztah působil přirozeně, klasické pubertální vystupování, reálné reakce, nikdo z nich náhle neprozřel a nepochopil zápletku kvůli scenárista ex machina. U Beccy navíc trefili přesvědčení patnáctky o své totální vyspělosti, inteligenci, rozumu, schopnosti sledovat vše z odstupu, a protože se hlavně snažila natočit dokument o své rodině, tvářila se, jaká musí být nestranná, nesoudící pozorovatelka. Takže se na rozdíl od Tylera nechala zaslepit a příliš dlouho ignorovala rostoucí nebezpečí, aniž by z ní byl typický hororový nevěřící otec, jen takový pseudoinktelentuální otravný youtuber. Což na takový věk, jak velmi dobře vím, sedí. Navíc, jakmile konečně pochopila, že něco není v pořádku a Tyler jen přehnaně neodsuzuje výstřednost staroušků, šla s ním vyšetřovat a oba se nakonec neváhali pustit do boje o život všemi prostředky, fakt to není mínus.

Trochu váhám u závěru, kde "prarodiče" vstoupili do finální podoby přestřelených zloduchů. Chovali se, jako když se chcete ujistit, aby i divák v kómatu chápal, že tohle je šílenec, a víc než horor nebo thriller to bylo komické. Ač stále šlo o život. Mě se tedy tohle sklouznutí k parodii pobavilo, dokonce prý bylo úmyslné, ale podle mě trochu moc z ničeho nic, předtím to zase tak úmyslně komicky nepůsobilo. Navíc tento zvrat šlo snadno prokouknout i dřív a bohužel to tak Visit řadí k filmům jako Šestý smysl, kde s vědomím, v čem vězí, ztratí film veškeré napětí a zajímavost, protože je to jediné, k čemu směřuje. Akorát mně ještě přidal potvrzení mého přesvědčení, jak systém dobrovolníků pracujících ve věznicích nebo ústavech pro nebezpečné osoby není dobrý, pokud nemají příslušné vzdělání a neobtěžují se domýšlet následky. Jako tady, prarodiče vykládali vražedným bláznům detaily ze svého života a málem za to zaplatili úplně všichni. Proto se to nedělá, klientům neříkáte, kde bydlíte a koho máte doma, zvláště těm v izolaci. 

A vyloženě negativa vidím asi jen dvě. Jednak bylo podivné, že když konečně pochopili pravdu a volali na policii, policista byl na výjezdu a nikdo jiný nebyl k dispozici, tak ani nikdo nepřijel. To jako existuje pro celou oblast jeden jediný policista, a pokud někdo hlásí bezprostřední strach o život, nepokouší se přivolat posilu odjinud? A potom v úvodu předeslaná fotka. Pokud už posílám děti samotné na cestu, má si je vyzvednout druhá strana, již neznají, snad jim ukážu, kdo to je. Zvlášť, když mě druhá strana kontaktovala přes internet, tudíž mi může snadno poslat svou fotku. Nebo alespoň najdu nějakou starou, aby děti měly představu. Jenže, to by samozřejmě film skončil hned na nádraží, takže jsme museli nechat děti vyslat trochu neopatrně zcela naslepo. Eeeh...

Foto: IMDb

Mé hodnocení: