Stephen King - Nespavost

Originální název: Insomnia
Rok vydání: 1994
Český překlad: 1997

Po řadě povídek jsem se u Kinga pustila do velmi dlouhého románu. Který je dobrý, vážně dobrý, akorát nesl neklamné známky Kingovy rozkecanosti, jež ho dost prodlužovala a ke čtení by mě asi táhla ještě méně, pokud by se nerozhodl do knihy zapracovat i téma magorů, kteří chtějí upírat právo k rozhodnutí neporodit dítě.

V popředí se ale nejdřív odehrává úplně jiný problém. Ralph Robertson trpí po smrti manželky stále se zhoršující nespavostí. Z probouzení v pět ráno je probouzení ve čtyři, v půl čtvrté a za chvíli už naspí tři hodiny denně. Nezabírají žádné preparáty ani osvědčené rady, Ralph se smiřuje s tím, že bude muset čekat, jak nakonec daleko zajde. Tedy do chvíle, kdy poprvé uvidí aury, fantastické barvy a tvary a podivné plešaté "doktůrky". Dva s obrovskými nůžkami obřadně opouštějící dům těžce nemocné sousedky, jednoho šíleně pobíhajícího po ulicích s rezavým skalpelem. Aniž by je viděl někdo další.

Jeho nespavost mu totiž nepřináší halucinace, ale otevřela mu dveře do hyperreality, v níž je schopen vidět aury lidí a věcí a také děje, které jsou zrakům ostatním utajeny. Vedle každodenních starostí o přátele, o sousedku Helenu, kterou týrá její bláznivý manžel, o rozruch z chystané přednášky feministky zasazující se o práva žen a z demonstrací extremistických pro-life, tak musí proniknout do tajů vyšších úrovní reality, do tajů náhody a účelu, odstřihávání nitek života a vesmírné rovnováhy. Protože jak brzy zjistí, případ šílenství Helenina manžela a jeho až schizofrenní představy o organizaci Péče o ženu možná byly dílem doktůrka náhody, ale Ralpha si vyvolili doktůrci účelu, aby zabránil katastrofě, s jejíž pomocí se ještě větší síla stojící za náhodou pokouší rozkolísat celou existenci.

Což je jen hodně krátké shrnutí ze dvou důvodů. Jednak je to dlouhá kniha, takže se hromada věcí stane a King má dost prostoru rozpracovat "mystiku" kolem doktůrků, aury, manipulace, směřování života, konce života a pater reality. Dokonce tolik prostoru, že tenhle "jinodimenzionální" boj na vyšších úrovních promítne poměrně rozsáhle do úrovně reality smrtelných, do samostatného "boje" pro-life a pro-volbu lidí v protestech o potratech v devadesátkách, což ještě umocňuje umístění do malých měst v americkém Maine. A jednak je to kniha spojená s dalšími. Buď jen narážkami jako se Řbitovem zvířátek (v doupěti Atropa pracujícího pro Náhodu najdou botu přejetého Gage Creeda) nebo s Tím (odehrává se v Derry po románu To a na něj odkazuje zmínkami), nebo naprosto přímo jako s Temnou věží, protožž hyperrealita a patra existence jsou součástí světa Temné věže a doktůrci "boj" rozjeli proto, že potřebují zachránit postavu, která bude v Temné věži vystupovat, zatímco síla z vyšších pater se snaží vše rozhodit a změnit. Každá taková narážka na jiné, mně známé Kingovo dílo, mi přitom vždycky udělala radost.

I nápad se schopností vstoupit na jinou úroveň bytí, k čemuž doktůrci zvolili Ralpha, Lois, jež se k němu později přidá, a pár dalších postav, prostřednictvím spánkové deprivace, byl zajímavý. Dlouho se dalo přemýšlet, jestli Ralph nemá jen halucinace, a když se napevno potvrdil opak, bylo to skvělé zařazení nadpřirozena - ne, vlastně hyperpřeirozena do obyčejného malého města. Ukázka velké představivosti, zároveň však snadno přenositelné ke čtenáři. Na rozdíl od takového Barkera jsem si dokázala snadno představit, co mají vlastně vidět, co mají být zač aury, co znamená jaká barva, jak ty jiné úrovně vypadají, jak se jimi všichni pohybují. K tomu byly zajímavě zvolené i hlavní postavy, důchodci. Vynořovaly se tedy nové překážky a nová nebezpečí nespočívající jenom v tom, že záporák bude mít větší štěstí, ale i v tom, že jim vypoví zdraví nebo smysly, že fyzicky nemůžou něčeho dosáhnout. Ačkoli mě trochu štvalo, že jim tak dlouho trvalo pochopit úlohu oněch doktůrků, když se jim před očima promenádovali s ostrými nástroji kolem "balonkových provázků" vycházejících z živých lidí. To fakt nebylo těžký, Ralphe, nepotřeboval jsi vidět to odstřihávání tolikrát, abys pochopil. 

Líbilo, i když v uvozovkách, se mi i zakomponování lidského konfliktu kolem potratů. Protože to je, zejména v USA, pořád ten samý problém s pořád stejnými pitomými argumenty a mně pořád vaří krev. Zvlášť, když nejhlasitější "pro-life" nakonec začali zabíjet, aby ukázali, jak moc jim na těch životech záleží. Navíc tady o tento konflikt nešlo hlavním hybným silám a jen ho využily pro to, aby jejich nicnetušící "vojáci" chtěli bojovat. Vlastně jim vůbec nezáleželo na tom, jestli zcvoklý Ed a jeho parta zabijou několik tisíc lidí, protože oni, ať už účelem nebo náhodou, končí životy milionům denně. Byla to jen záminka, aby vyšší konflikt zajímal i hlavní lidské postavy, když jim do něj zatáhnou přátele. A navíc ani Ralph a Lois nakonec nemohli prostě vtančit do děje a všechno lusknutím zachránit, nešlo zabránit úplně všemu, což bylo podle mě realističtější. 

Trochu horší byl závěr. Jako u všech děl, kde se autor rozhodne, že po velkém finále postavy zase o schopnosti přijdou, na všechno záhadně zapomenou a "věk zázraků končí", bylo takové rozhodnutí smutné i tady. Doufala jsem, že Ralph a Lois si přístup do světa zázraků uchovají. Na druhou stranu se takové rozhodnutí dá pochopit a jejich konec byl asi přesně to, co si přáli. K tomu neskutečně dojemný, takže hned zapomenete na všechny ostatní okolnosti. Asi tedy nemám žádný skutečný problém. Kniha je příjemně napínavá, originální, fantastická. Nemyslím, že King zbytečně protahoval jakékoli scény. Trochu se rozkecával, kde mohl, ovšem většinou to mělo nějaký účel a nemusí to nutně přijít únavné každému. Přesto jsem ji z nějakého důvodu až příliš často odkládala a četla na etapy. Nemyslím však, že je to něco v textu a stylu. Možná za to nakonec mohl pouze fakt, že jsem ji četla na počítači. Takže nemám důvod nedoporučit.

Mé hodnocení: