Originální název: Viral
Rok vydání: 2016
Český překlad: 2016
Popis této útlé knížečky mě zaujal na první pohled, protože jde o velice současnou problematiku, ačkoli je už pět let stará, což je v internetovém světě pravěk. A hlavně jejím hlavním poselstvím rozhodně není "sociální sítě jsou špatné a teenageři taky", a o to víc se mi zalíbila.
Su se stáhne do ústraní, pokusí se utéct před světem, nechce se ukázat před rodiči. Myslí si, že je naprosto zklamala, a vlastně najednou neví, co je vůbec zač. Její matka jí to nicméně v nejmenším nedává za vinu. Naopak, když šokovaně zjistí, co se stalo, a když její nadřízení mají za to, že soudkyně, jejíž dcera je taková senzace, nemůže zastávat svou práci, rozhodne se, že Su nebyla sama sebou, nikdy nemohla k takovému jednání dát souhlas a všichni ji tam hromadně zneužili. Takže Su posílá peníze a snaží se naplánovat, jak zajistit spravedlnost, když zákon to podle jejího veškerého průzkumu za trestný čin nebere. A tam teprve začne šílená spirála, jež převrátí život této dosud úspěšné rodiny naruby.
Zatímco Su nastupuje na cestu sebepoznání, zjišťování, kdo je a kdo jen všichni chtěli, aby byla, a možná i k nalezení své biologické matky v Koreji, Leu, pařící rebelku a nyní podle matky i spoluviníka, jenž se na videu jen opile smál, matka nekompromisně pošle, aby svou sestru našla a jakýmikoli prostředky přitáhla domů. Sama pak začne plánovat pomstu, akorát světu internetu příliš nerozumí, její pokusy o zostuzení dohledaných účastníků videa nikam nevedou a ona propadá čím dál větší posedlosti všechny a především Xana najít a potom... co, když zjistí, že na konci její cesty, která ji stojí víc, než si uměla představit, není žádný očekávaný ničemný zloduch, ale neúspěšný mladík, kterému to prostě přišlo jako sranda?
Takže kniha nakonec není o samotném videu ani o jeho putování po sociálních sítích, ale o dopadu nespoutané "zábavy" na úkor jiných a o tom, kam až můžou věci zajít. A zajímavá ukázka, že nemusí ústit jen v negativa. Protože na jednu stranu i přes podporu, jakou rodiče hodlali Su projevit, způsobil všechen stres otci infarkt a matka zabředla do posedlosti, až jí kariéru ohrožovaly nejvíc její pokusy připravit o respekt domnělé zločince z videa. A bylo zajímavé sledovat, jak se o to pokouší, aniž by jednak tušila, že její styl se rozhodně nemůže stát virálem, protože vůbec neví, jak to provést, a jednak, že sama dělá něco naprosto nepřípustného. A co teprve, jakou katastrofu se rozhodla udělat, když našla Xana. Při čtení mi bylo jasné, jak by tohle na internetu nikdy nefungovalo a ona dělá jen další hloupost, co ji bude mrzet, ale přitom by takhle reálně snadno jednal zoufalý rodič snažící se sáhnout lidem do svědomí skrze svět, do něhož moc nepatří.
Na druhou stranu situace, kdy se musela skrývat před světem a bulvárními novináři, otevřela se Su možnost přemýšlet o sobě. Jestli všechno, co dělá, a kam směřuje, opravdu chce. Kdo je ona a kdo je ta holka na videu. Vlastně se docela rychle smířila s tím, co se stalo, a hodlala z toho udělat schod k novému životu. A dokopalo ji to i ke kroku, jenž už velmi dlouho odkládala, k nalezení své biologické matky a přes ni i ke konečnému rozhodnutí, jestli je Su-Jing roztržená mezi korejskou a britskou kulturou, nebo jestli je Su Oliphantová-Brotheridgová a je si jistá, kde je její místo. Zvlášť, když její matka rozhodně není chudák ve slumu, jemuž by mohla velkodušně odpustit, jak si malovala.
Vlastně i přes jednoznačné bolestivé ztráty a šílenství honu novinářů (což jen dokreslovalo, jak jsou sociální sítě jen jedním z mnoha prostředků, a pořád je všechno v lidech lovících co nejodpornější senzace) všechny tři, Su, Lea a matka, mohly konečně čelit dlouho neřešeným osobním problémům. Video bylo zástupný důvod, jenž je donutil spoustu věcí přehodnotit a znovu k sobě najít cestu. Bez patosu nebo ucouranosti "romantických" nebo "vztahových" románů, spíš docela tvrdě a s mnoha specifickými šlápnutími vedle. Takže jsem to nadšeně četla i já, kdo nad knihami o rodinných vztazích jinak kroutí očima. Ty tu totiž pracovaly v širší, konkrétní zápletce místy spadající až do napínavého, trochu detektivního stylu "kdo koho kdy najde, stihnou to včas, bude z toho průšvih, provede něco nenapravitelného?"
Akorát mě naprosto vytáčelo, že takové trapné video ožralé bandy z Mallorky vyštípalo soudkyni z práce a Su v podstatě vyhodili z prestižní univerzity ještě než stihla nastoupit, aby nešpinila pověst školy. Jsem naprosto přesvědčená, že podobně "špinící" záběry vznikají každoročně u spousty studentů, a na práci matky to přece nemělo mít žádný dopad, za jednání dospělých dětí nemůže být člověk odpovědný. Prostě to nebyla ve světle ostatních životních úspěchů a dovedností Su taková věc, která by jim měla rozvrátit plánovanou budoucnost. Taky mě hodně naštvalo, že, alespoň podle tvrzení autorky, se s tím tehdy v Británii nedalo legálně nic dělat, nikdo nechtěl poslouchat o souhlasu, když byla pod vlivem alkoholu a drog a dokonce jí Xano hodil něco do pití. Člověk pod vlivem přece není schopný dát souhlas k sexuálním aktivitám! A nejvíc ze všeho mě rozčilovali novináři honící se za Su, vtírající se k ní, pronásledující její rodinu, dokonce se snažili nacpat do nejhorších chvil po infarktu otce. Protože bez pozornosti takových hyen by dost možná škody ani nebyly takové. Což byl úmysl, dost to odpovídá realitě a nutí čtenáře se zamyslet, když potom vidí nějaký bulvární senzační titulek o někom, kdo se rozhodně do novin neposlal sám a kdo třeba počítal s obyčejným životem.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat