Jill Childs - Graciino tajemství

Originální název: Gracie's Secret
Rok vydání: 2018
Český překlad: 2020

I tato kniha je jedna z mnoha, jež jsem od Dobrovského dostala zdarma. Často jsou to hrozné braky, ovšem Graciino tajemství, podle názvu evokující něco úplně jiného, se mezi ně tak docela neřadí. Chybělo jen málo, pár změn, a perfektně bych si to užila.

Jen jednoho dne zažije neskutečný šok. Její tříletá milovaná Gracie se ocitne v nemocnici s poraněním mozku po dopravní nehodě, která se odehrála, když řídila Ella, přítelkyně Graciina otce, jenž s Jen už nežije. Gracie se naštěstí s pomocí lékařů ze všeho dostane, ale Jen tato událost stejně změní život. Začne se o Gracie tak moc bát, až se na ni stane závislou, nedokáže Elle nic zapomenout a hodlá udělat cokoli, aby ji učinila za nehodu odpovědnou. K tomu Gracie začne vyprávět zvláštní příběh o tom, co slyšela během nehody, během cesty do nemocnice, kdy měla být v bezvědomí, a dokonce v nebi, kam ji na chvilku vzal údajný "pan Michael", jehož mají namalovaného v kostele. 

Jen naštěstí tou dobou vstoupí do života nový muž, dětský lékař, naprosto jí uhrane, zamiluje se do ní a je rozhodnutý pro ni udělat vše. Jen by se tak konečně mohla odrazit ode dna, z něhož jen velmi pomalu po Graciině zranění stoupala. Ale pak narazí na první výstražné signály. Graciiny příběhy začnou dávat nejen smysl, ale i odkazovat na ponuré tajemství skrývané Ellou i oním panem dokonalým, které může, pokud ho Jen včas nerozluští, jejich životy ještě roztrhat.

A to všechno mohl být námět pro prakticky jakýkoli žánr. Bohužel se zde věčně balancovalo mezi třemi najednou - uňuňané rodinné vztahy, zejména srdceryvnost Jen vůči Gracie, což nemusím, thriller, ve který se kniha celkem překvapivě a hodně příjemně zvrhla, a to úplně nejhorší, křesťanské světlo na konci tunelu. Přehlédla bych přitom všechno fňukání a červenou knihovnu a přešla i křesťanskou tématiku, protože Jen se k ní stavěla značně s odstupem a vlastně to nebyla žádná propagace, akorát absurdní světlo, svatý Michael a ráj, kdyby se thriller dotáhl pořádně do konce. Kdyby se neroztekl ve strašně klišé, dětinský konec. 

Když jsem se totiž dostala přes úvod s nehodou, Jeniným zoufalstvím protkaným sentimentalitou, v níž autorka chtěla zkrátka vyjádřit mateřskou lásku, věci začaly být čím dál víc napínavé. Nejdřív se zdálo, že budu sledovat Jen, jak se snaží vyhrabat špínu na Ellu, i díky Gracie a jejím "informacím z nebe", a dostat ji za mříže. Protože asi každému okamžitě došlo, že Gracie mluví o jakémsi Elliném dítěti a styl vyprávění zatím naznačuje, že ho snad mohla kdysi zabít. Pak se vše přiostřilo. Skořápka praskala i kolem Jeniného objevu, dokonalého pana doktora. Nenápadné signály čtenář snadno zachytával už od začátku, cosi se na něm zdálo podezřelé, brzy byly ze signálů obří vlajky, až čtenář pochopil, jaké spojení se vším má. Jak jeho malá Katy, kterou mu jeho ex sebrala a na niž Jen utáhl, je ve skutečnosti Ellina Catherine, jak je tenhle člověk nebezpečný, Jen si vyhlédl v podstatě jen k pomstě nad Ellou, a jak je schopný udělat cokoli. 

Pouze jsem naprosto nechápala, proč to Jen tak strašně dlouho neviděla. Proč tak strašně dlouho přehlížela i zjevné věci, jako že ho recepční v nemocnici nemá v systému, nebo že v jeho údajném bytě bydlí úplně cizí lidé a nikdy o něm neslyšeli! Když Jen přešla i tato zjištění mávnutím ruky, jak si spletla adresu a recepční je prostě nesdílná, nevěděla jsem, jestli praštit ji nebo sebe. Však už výlet do Itálie, kde se ten chlap vůbec netajil, jak přehrává starou cestu se svou bývalou, ječel o nebezpečí, a že tam Gracie údajně vídala ducha (Catherine) a Jen ho začala dokonce slýchat, ale zase nic nikomu nepřišlo divné, byl dost vrchol. Taková zaslepenost zrovna s tématem "kam až je schopná matka zajít kvůli svému dítěti" úplně nesedí. Vždyť přehlížela obrovské nebezpečí právě pro to dítě!

Ale vlastně se mi to líbilo a dobře četlo. Autorka zjevně ví, jak fungují lidské vztahy a jak fungují malé děti. K tomu prvek záhady a postupného odhalování tajemství několika lidí udržel mou pozornost. Fakt, že jsem všechno odhadla brzy a postavy stále netušily, ani nevadil, přišlo napínání jiného druhu - kdy přijde, za těchto okolností nutná, katastrofa. Ovšem závěr to zpackal. Vyvrcholení bylo stále v mezích. Že zoufalec posedlý ženou udělá to, co nakonec udělal, není nic výjimečného. Že to ne každý přežije, asi taky. Ale finální usmívání z nebe a hlazení po duši po osmnácti letech, s tím na mě prosím nechoďte. To už je lepší představa, jak by asi zvráceně zábavně "pan Michael, který se v nebi stará o děti" fungoval v Luciferovi a tamějším... panu Michaelovi.

Mé hodnocení: