Šílenství Debory Loganové

Originální název: The Taking of Deborah Logan
Země: USA
Rok: 2014

O tomto filmu jsem kromě jeho anglického názvu a zařazení mezi horory nevěděla nic, a tak jsem očekávala dokonce mimozemšťany a únosy. Což byl tip naprosto mimo, ve skutečnosti tu máme variaci na posednutí, jichž je nepřeberně, nicméně tato má docela zajímavě zvolené okolnosti.

Doktorandka Mia hodlá natočit dokument o postupujícím alzheimeru staré Debory Logan v domě, kde Debora žije se svou dcerou Sarah. Deboře se do otevírání citlivého soukromí sice nechce, jenže nemají peníze a účast v dokumentu jí má zajistit následnou péči, a tak souhlasí a do domu se nastěhuje trojice filmařů. Ukáže se přitom, že Debora je sice velmi silná žena, která musela sama zvládat život s dítětem a práci v době, kdy byly takové ženy odsuzované, a s nemocí se odmítá smířit, jenže ani ona ji nedokáže zabránit. Všichni se tedy musí během postupujícího natáčení vypořádávat se vším, co nefungující mozek přináší. Musí vyhovovat Debořiným výstřednostem, neupozorňovat ji na chyby, snášet prudké změny nálad, zmatenost, obviňování z lecjakých nesmyslů a záchvaty nekontrolovatelného vzteku nebo jen nelogických nápadů. Na což je sice Mia jako medička připravená, jenže Sarah, která se s tím potýká od začátku nemoci, už dochází emocionální zásoby.

Navíc se situace začne nečekaně rychle zhoršovat a začnou se dít i objektivně divné věci. Deborah provádí kousky, jakých by neměla být fyzicky schopná. Má nevysvětlitelnou infekci. Její tělo chátrá tempem, nad jakým kroutí hlavou i lékaři. K tomu se kolem domu objevují hadi, na jejích obrazech najdou divnou děsivou postavu za oknem a zachytí, jak mluví cizím hlasem, a dokonce francouzsky, což by neměla umět. Postupně navíc Sarah a filmaře Debořino eratické chování navede na starý případ s rituálními vraždami děvčat v 70. letech, z něhož byl obviněn místní lékař Dejardin, jenž se snažil krvavě dosáhnout nové úrovně bytí a za nevyjasněných okolností zmizel. Všichni tak pochopí, že klíč k tomu, co se s Deborou děje, leží v rozřešení této staré záhady a v zabránění tomu, aby byl rituál i po letech dokončen. 

Fakt, že ústřední myšlenkou filmu je trojice filmařů natáčejících dokument o hlavní postavě, znamená film z pohledu kamery držené postavami. To většinou moc nemusím a v tomto případě to podle mě bylo trochu zbytečné, nepřinášelo to jiný úhel pohledu než běžná kamera a celkem brzy jsem zapomněla, že to běžná kamera být nemá. Na druhou stranu ale šlo o přípravu dokumentu, dočkali jsme se tedy i komentářů a odborných informací o alzheimeru, a protože šlo o medicínskou záležitost, nemuseli jsme se vypořádávat s otravnými, přihlouplými lovci duchů, jimž jde jen o cool záběry a vy už se těšíte, jak popadají. 

K tomu se docela dobře věnovali detailům jako Debořino popírání problému, pedantství, zapomínání drobností, trvání na zajetých věcech, podrážděnost, když neměla pravdu a nemohlo být po jejím, vztek, když je zmatená, prostřednictvím "natáčení dokumentu" tak vlastně ukazovali i divákům, co čekat, pokud mají alzheimer mezi blízkými. Třeba šílený záchvat, když měli Deboře zákeřně ukrást rýč a ona ho nutně potřebovala uprostřed noci, byl velmi reálný. Ačkoli se nakonec ukázalo, že se po něm sháněla i z dalšího důvodu.

Na tento důvod jsme se podívali zhruba v půlce. Kromě běžné nemoci se dělo i něco jiného. Podivné stavy, jako by Deborah něco viděla nebo věděla a obávala se toho, čím dál horší záchvaty, což pořád mohlo znamenat pouze nemoc, ovšem divák už tušil. Začínalo být jasné, že je Deborah posedlá, a já se tím pádem začala obávat. Nechtěla jsem, aby celá druhá půlka filmu bylo stokrát omleté totéž. Můj zájem si ovšem film získal zpátky propojením se starými rituálními vraždami s cílem zbavit se těla a jeho omezení. Pak jsem totiž přemýšlela, jestli Deborah souvisí s původními zločiny, nebo se o to pokusila teď jako o zoufalou léčbu, objevila se záhada a mě to zajímalo. Co se stalo? Kdo rituály prováděl? Jak to souvisí s Deborou a podezřelým přeochotným sousedem? Kdo je vlastně kdo? Děje se vůbec něco nadpřirozeného, nebo si to Deborah jen namlouvá? 

Bylo zkrátka snadné obávat se, aby se film nezvrhnul do klišé strašidelné nemocné staré ženy pod vlivem démona, obzvláště se zmínkami o exorcismu. Bez překvapení, bez něčeho nového. K němu ale nedošlo a celá záhada rozhodně udržovala mou pozornost. Nebyla jsem si jistá ničí rolí, nesledovala jsem pouhé "posedl ji démon, musíme to dokázat a vyhnat ho". A nesmím zapomenout ani na pár docela dobře odlehčených momentů nebo poznámek. Jeden byl asi úplně neúmyslný - když se posedlá Deborah pokusila na hadí způsob spolknout dítě, působilo to divně, spíš k smíchu než strašidelně. Ale jeden z filmařů, když ho pořád všude posílali jako prvního, měl dobré hlášky opírající se do hororových klišé. Třeba "Třetí zatracené podkroví!" - klasická obří hororová panství, kde je zbytečně moc místa, kam se může schovat démon. Nebo "Běloši a jejich sklepy a půdy!" - klasické zkoumání podezřelých sklepů a půd, kde v hororech vždycky umře černoch, co někam vleze první. 

Jen si nemyslím, že se sami mají moc proč posmívat. I když mě držela záhada a zakomponování alzheimeru se mi líbí, mohli si mnohem více pohrát s celým rituálem, přidat víc náznaků, lépe s tím spojit Deboru. Nebo jsem nepochopila celou část se starým telefonním systémem a přípojkou 337, co ta měla mít společného se všemi událostmi. Tipuju, že to byla přípojka Dejardina, Deborah se pochopitelně po událostech 70. let snažila zakrýt všechno, co ji s ním spojovalo, a alzheimer to vytáhnul na povrch, ale film to nijak nevysvětlil, ani s tím moc šikovně nepracoval. Když už se zdálo, že něco může být náznak, vyšumělo to. Jako by identitu zla a jeho důvod vymysleli až naposled, protože mu nějaký důvod dát museli. 

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: