Tento film je prequelem třináct let starého a velmi dobře známého filmu Sirotek. Protože si říká "první oběť", očekávala jsem zrod Esther, tedy estonské ženy Leeny, která vystupuje jako dítě Esther. A její první oběti. Toto očekávání se vůbec nenaplnilo a vystřídala ho vážná obava, že je to jen znovu první film s jinými postavami. Až do pěkně zajímavého zvratu.
V psychiatrickém institutu v Saarne v Estonsku se stane to, čeho se všichni báli. Uteče nejnebezpečnější chovanka Leena. Ta sice vypadá jako dítě, protože trpí poruchou růstu, ale je to dospělá, velice nebezpečná, manipulativní podvodnice a vražedkyně. V minulosti se pod dojmem nezletilého uprchlíka vetřela do jedné rodiny, již pak zmasakrovala, a předtím využívala svého vzhledu, aby okrádala důvěřivé. Teď si vytvoří novou identitu a dostane se až do USA. Najde totiž případ čtyři roky zmizelé dívky Esther a využije jejich podoby a možnosti, aby se jako zázrakem nalezená oběť údajného únosu dostala co nejdál od Estonska.
Rodina Esther ji nadšeně přijme. Ale nemůžou přehlédnout náhlou záplavu problémů, změn nebo to, že si Esther spoustu věcí o svém okolí nepamatuje. Většinou to přičítají traumatu z únosu, ovšem její terapeutka si začne všímat nesrovnalostí, které traumatem vysvětlit nejdou. I matce se některé náznaky začnou zdát už příliš podivné. A nejpodezřívavější je policista, jenž pracoval na Estheřině případu. Ten se dokonce rozhodne porovnat otisky prstů nalezenkyně s policejními záznamy, a tak se ho Esther pokusí zbavit. Zdánlivě příliš pozdě, protože to už je jí matka v patách, jenže... co když ani ona není tak nevinná a zděšená? Co když má vlastní temné tajemství a rozhodne se, že by si s Leenou mohly být užitečné? A i kdyby mohly, jak taková dohoda mezi chladnokrevnými zločinci dopadne?
To nakonec film zachránilo. Název totiž, jak jsem předeslala, evokoval příběh Leeniny první vraždy. Ale představil ji ve chvíli, kdy jich má za sebou několik, je v institutu a až do jejího útěku se o ní dozvídáme jen to, co už dávno víme z prvního dílu. K tomu byl její útěk mizerně napsaný. Utekla nejšílenější chovanka, nevíme, kde je, tak novou zaměstnankyni po tmě šoupneme do náhodné místnosti a zamkneme ji, ať počká, bez kontroly místnosti... překvapilo někoho, že Leena byla právě tam? Ošetřovatele, kteří naprosto ignorují, jak se kolem nich magicky samy otevírají zajištěné dveře a ani je nenapadne se podívat, kdo to dělá, zaměstnal kdo? Že se terapeutka nepodívá do kufru auta poté, co se před ní kolem auta Leena ometá, a všichni naprosto ignorují veškerá bezpečnostní opatření a výstražné vlajky pět minut po výslovném zdůrazňování, jak je nutné to kvůli Leeně do puntíku dodržovat, tak asi nikoho nepřekvapí. Lenost tvůrců. Stejně jako fakt, že utekla jenom díky pedonadrženosti jednoho z hlídačů, to je lenost kombinovaná s klišé, jimž jsem už znechucená. Proto jsem se začala bát, kam směřujeme. První oběť dávno po prvních vraždách a všichni nekompetentní?
Obavy se prohloubily ve chvíli, kdy si Leena vybrala identitu zmizelé Esther a zajistila kontakt Estheřiny rodiny. Takže to je první oběť v USA, ta se zjevně jediná počítá, stohy mrtvých v Estonsku nikoho nezajímají? Dobrá. Teď mé obavy vycházely z jistoty, co se stane. Totiž totéž jako v prvním díle, jen bez překvapivého zvratu o pravé identitě Esther, bez nejistoty, co může udělat, navíc se scénami na začátku, kde přehráli to, co první díl shrnul taky. Dokonce zase v zimě na sněhu! Jediný rozdíl byla biologická rodina, tím pádem nároky, aby Leena hrála konkrétní a ne jen nějaké dítě. A že od začátku známe Leenu. Odpadla proto fáze seznamování a náznaky tajemství, což pomohlo. Nemusíme pořád dokola sledovat vraždu Wayneových, ne. Nicméně princip prvního dílu zůstal stejný po dvě třetiny filmu, protože to nešlo natočit jinak, když první díl o Leeně prozradil prakticky všechno. Pokud byla premisa vsadit Leenu do rodiny jako jejich dítě, jinak to nešlo. Rychlá obsese otcem, postupná touha zbavit se matky, odstraňování autorit vyšetřujících její původ, ignorace existence lékařů, aby si žádný nevšiml, že tohle tělo a vzorky nejsou dětské a tvůrci nemuseli víc myslet.
Nicméně kdo první díl nezná, neví, jak Leeniny oběti končí, ten si to plně užije. Napětí pro něj zůstane. Jen tentokrát z pohledu Leeny a ne z pohledu nic netušící rodiny. Protože samostatně tak fungují i ty první dvě třetiny. A to není jediný klad. Další, co oceňuji, je navázání na některé drobnosti z prvního dílu. Třeba vysvětlení, jak "Esther" přišla na umělecký nápad s využitím UV světla. Nebo využití té samé herečky, ač po 13 letech už nevypadala zrovna jako dítě (v prvním díle BYLA dítě), a to, jak si s tím faktem poradili. Právě volbou Leeny jako toho, skrz koho se příběh odvypráví. Diváci se nemuseli divit, proč vypadá na třicet.
A nejvíc oceňuji poslední třetinu, protože tenhle zvrat jsem... ne vůbec, spíš moc nečekala. Velmi brzy se mi zdálo, jako by matka věděla, že Esther se nemohla vrátit. Ale potom to nečekaně projevila naplno. Místo obvyklého sešupu, kdy matka vyšetří, kdo Leena je, a pokusí se ji zastavit, jí... najednou pomůže zbavit se otravného policisty, vymyslí s ní plán, jak udržet tvář, ukáže se jako další totální psychopatka. Nakonec jsme se z klasického hororu/thrilleru "nic netušící rodina objevuje zlo ve svém středu" přesunuli k psychologickému thrilleru s bodáním do zad ze všech všehoschopných stran. Ukázala se pravda, matka ani bratr Gunnar neměli vůbec čisté ruce, o falešnosti Esther věděli od začátku, nakonec v průseru jeli všichni kromě otce a snažili se plánovat společně i proti sobě. Měli jsme dost hutný papiňák s otázkou, kdo přežije.
Vlastně začalo být až nemístně vtipné, jak se tento toxický pakt tří vrahů rychle zvrtnul ve snahu přelstít jeden druhého, v manipulaci a v psychické týrání, jenže stále v domácím prostředí s absurdní fasádou šťastné rodiny, aby ten poslední člověk nic nepoznal. Když Leenu matka začala chladnokrevně prakticky školit v bytí Esther, když začali využívat toho, že nikdo nemůže situaci rozseknout, aniž by potopil i sebe, úplně jsem chápala, proč se do sebe nakonec pustí. Bylo to na hlavu. Byl to skvělý moment, kdy se role manipulátora a oběti víceméně vyrovnaly a kdy nebyl nikdo, kdo by nezasloužil mačetou do krku. Výborné zvrácení očekávání, změna tónu a poetická tečka šikovně balancující mezi krvavou tragédií a absurdní směšností.
Akorát i v této dobré třetině bylo pár věcí hloupých a autoři si párkrát zvolili zbytečnou zkratku. Třeba Gunnar se choval jako úplný idiot, když do Leeny tak moc šil a nakonec jí prozradil úmysl ji zlikvidovat, ačkoli přesně věděl, čeho je schopná. Určitá úroveň schválnosti a nepřátelství byla pochopitelná, ale šel hodně rychle hodně za hranu Leenina výbuchu. Na konci totéž moc rychle udělala matka, nesmyslně jí prozradila, že ji zabijou. Co čekala, že Leena bude sedět s rukama v klíně, až přinesou nože? Tohle chtělo protáhnout aspoň o deset minut. Lépe postupně vybudovat pnutí. A nejhorší moment, velké vyvrcholení při požáru domu, kde dvě vteřiny dost zkazily dojem. Matka a Leena se rvaly, zapnuly hořáky, Leena utekla, matka popadla nůž a šla za ní. Ve chvíli, kdy šla kolem sporáku, chytily utěrky ohromným plamenem a vznikl požár. Matka ho ignorovala, stále aby šla NAHORU. Přitom kdyby plameny vyrazily dvě vteřiny po tom, až vyjde ze dveří, neříkala bych, že si tu rozbitou kebuli zasloužila, když jí měla prázdnou.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat