Elizabeth Berg - Příběh Arthura Truluva

Originální název: The Story of Arthur Truluv
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2021

Další e-knihu z nikdy nekončící fronty stále nepřečtených jsem podle názvu bláhově považovala za zvláštní příběh odněkud z východu. Ve skutečnosti je to odpočinková četba o obyčejném starém pánovi, obyčejné mladé holce a obyčejné panovačné sousedce. A docela příjemná.

Je to v podstatě příběh, jak Arthur Truluv na konci svého života ke štěstí nečekaně přišel. Tedy ve skutečnosti se jmenoval Arthur Moses, na Truluva, pořádně by se to dalo přeložit jako na pana Pravolásku, ho přejmenovala sedmnáctiletá Maddy, s kterou se seznámil na hřbitově. Chodil tam každodenně na hrob své ženy, zatímco Maddy tam utíkala před světem. Zrovna moc nezapadala, otec se s ní nikdy nesblížil, když její matka zemřela při nehodě krátce po Maddyiném narození a on se z toho nikdy nevzpamatoval, a ještě ji oblbnul starší kluk, než ji odkopnul, a ona teď musí řešit následky. 

Arthur byl přitom skoro jediný, kdo ji doopravdy viděl a poslouchal. Sám byl totiž dost osamělý, opuštěný starosvětský romantik, a když se jednou konečně dali do řeči, zjistili, že ačkoli je dělí celé světy, má jeden druhému co nabídnout. Tak se mezi nimi pomalu vyvinulo zvláštní přátelství. Maddy získala někoho, komu se může svěřovat, kdo ji vůbec nesoudí a kdo se jejímu zmatenému já doopravdy snaží, byť svérázně, pomoci, a Arthur někoho, o koho zase může mít jednou péči. To mu nečekaně do žil vlilo novou energii, a tak se rozhodl po letech doopravdy poznat i svou sousedku Lucille, sice poměrně rozkazovačnou a puntičkářskou drbnu, ale s dobrým srdcem a ještě lepší pečící troubou. V podstatě tak nakonec začnou budovat podivnou, poslepovanou rodinu, když si jeden druhého vzájemně adoptují a uvědomí si, že rodina nejsou nutně příbuzní, ale ti, které si sami vybereme. Otázkou je jen to, jestli jim to s jejich mírně ztřeštěnými nápady a osobnostmi bude hrát.

Proto tuto knihu řadím mezi odpočinkové, příjemné čtení bez velkých konfliktů, zvratů, jako procházku závěrem Truluvova života a počátkem Maddyina. Mezi lidské příběhy, které vidíte všude kolem sebe. Stála na třech hlavních postavách, zbytek postav ani světa nemusel být nijak důležitě popsaný, a ty autorka vystihla perfektně. Maddy byla typická nezapadající, šikanovaná středoškolačka, sice jiná a nepovrchní, ale zároveň pořád jen puberťák, který lecčemu naletí, padne na pusu, dostane se do průšvihu, ani neví jak, a pak se bojí k čemukoli upnout. Naštěstí našla Arthura, klidného, možná trochu nerozumného, ale zato do pomoci nadšeného muže naprosto smířeného s realitou, který dokáže vidět osudy "sousedů" uložených na hřbitově, a možná díky tomu dokáže nepřehlédnout i Maddy. A jejich vznikající vztah "adoptivního" dědečka/otce a dcery byl dobře vymyšlený a sepsaný. Také dost uvěřitelný. Mělo to své mouchy, oba občas udělali nějakou hloupost, ale bylo poznat, že jeden druhého velmi změnili. 

A Lucille působila jako skvělý prvek nabourávající zdánlivou harmonii, prvek, bez nějž by to šlo až příliš hladce. Byla trochu otravná, trochu moc ukecaná, trochu moc panovačná, zároveň měla i svůj tragický osud a potřebovala je - a oni ji, aby se i její život nakonec obrátil k lepšímu. Byť to nebyla milá, shovívavá stařenka, spíš v mnoha ohledech docela boomer. Fungovala ale v příběhu a osobnosti těchto tří hlavních postav docela příjemně vytvářely jak prostor pro vývoj, tak překážky. 

Samozřejmě bylo třeba místy trochu napnout uvěřitelnost, nebo spíš ignorovat neuvěřitelné, nerealistické náhody. Jako že Maddy přijali na vysokou extra přizpůsobenou pro mladé matky, kde získá placené ubytování a služby, nebo že problém s otcovstvím se odmávl dvěma větami, nebo že si nikdy doopravdy nevjeli do vlasů, tedy že to bylo až trochu moc poklidné. Ale ono to do celkového kontextu sedělo. Vážně, milé nekomplikované odlehčení na jedno odpoledne.

Mé hodnocení: