Další z krátkých knih z e-knihovny od Dobrovského už svým názvem napovídala, že nebude úplně vážná a že půjde o kombinaci humoru a červené knihovny. Šla jsem do ní s tímto očekáváním. I s tím, že jde o dílo úplně mimo můj styl. No, odsoudit ho nemůžu. Ale znova se do něj taky určitě nepodívám. Jo a pojmenovat hlavní dvojici Nataša a Bruce taky nemuseli, na ten nesmyslný románek Natashy a Bruce Bannera z MCU ráda zapomenu.
Nataša je totiž naprosto nešikovná, zběsilá, chudá novinářka z garsonky, s nezaměstnaným bratrem a se psem trpícím průjmem, Bruce obsedantně dodržuje svůj režim, včetně každodenního perfektního banánu o desáté dopoledne, potřebuje vše přesně na svém místě, je zvyklý, že se před ním všichni klaní nebo se mu nabízejí, a vše se snaží mít pod kontrolou. Přesto je to k sobě okamžitě začne táhnout, čemuž výrazně pomáhá i to, že jsou oba navýsost atraktivní a vlastně se nebojí dát svůj zájem najevo a tak trochu se začít od začátku provokovat. Nataša si docela rychle uvědomí, že jí úplně přestalo jít o článek a snaží se Batmanovi, jak ho zve její bratr, dostat pod kůži z úplně jiných, úplně osobních důvodů. A Bruce zase, že by mohl zapomenout na svůj poslední katastrofální vztah, možná dát na radu svého bratra a zkusit se trochu odvázat, podlehnout svým zadupávaným touhám nejen po povyražení. Jenže pravda o důvodu jejich setkání přece jednou musí vyjít najevo.
Tudíž je to extrémně jednoduchá zápletka, mírná variace na 50 odstínů (ačkoli z toho jsem vydržela asi dvacet minut filmu). Včetně toho, že z Bruce padá Nataša i všechny ostatní do kolen, zatímco já jenom zírala na jeho chování, které by normálnímu člověku muselo před očima mávat výstražnou vlajkou. Tady bylo prezentované jako romantické, ovšem pardon, pokud by mě někdo, koho znám tři dny jako kolegu nebo šéfa, vezl ožralou domů, nechal mě složit se na postel, přeorganizoval mi celý byt posraný nemocným psem, opravil vady, nakoupil zásoby všeho a ještě do vlastního domu odvezl mé vyprané oblečení vyprat ještě jednou, byla bych zděšená, ne vděčná? A to nebyla nejhorší Brucova snaha o kontrolu. U ní zase včetně toho, že je naprosté nemehlo, nehlídá, co říká, nemá vůbec žádnou koordinaci, sebeovládání, je "roztomile manuálně neschopná" a "roztomile neprofesionální" s řadou trapasů, z čehož Brucovi kdo ví proč stojí. A oba mají samozřejmě těla antických hrdinů, v jeho případě doplněné robotí povahou velkého byznys zvířete, v jejím naivní a zcela nezkušenou patnáctiletou dospělou. Prostě klišé nad klišé.
Ani vedlejší zápletka, jaká se objevila někde po polovině knihy, na tom nebyla o moc lépe, spíš přidala na divném pocitu uplácanosti. A to zjištění, že se Bruce nechává vydírat bývalkou a dělá jí poskoka, protože má rád její devítiletou dceru a ona je až karikaturně neschopná matka s přehnaným nezájmem. Kdyby to byla alespoň jeho vlastní dcera, chápu, že tolik bojuje a chápu i sluníčkový konec, kdy ji získá do péče. Jenže tady autorka musela dlouho vymýšlet úplnou ptákovinu, aby ji mohl adoptovat jako někdo úplně cizí. Jediný docela dobrý aspekt asi byl Natašin bratr, chronicky nezaměstnaný rádobyinfluencer s hromadou přiblblých nápadů, bez schopností a vůle nějaký dotáhnout, z něhož občas vypadne něco rozumného, pokud jde o ostatní. Docela realistická postavička.
Proč tedy knihu nemůžu úplně odsoudit? Má své vtipné momenty a humorná stránka je dobrá. Jednoduše, zasmála jsem se, vtipem i trapností, nebylo to pojaté nijak vážně a z toho pohledu není na vyhození. Je napsaná dobře, autorka ví, jak postavit příběh a jak ho uvést v život. Jen je přiblblá i na průměrnou romantickou komedii. A taky ty dvě velké sexuální scény jsou něco, co už nikdy znova číst nechci. Stále čekám, až někdo přijde s výrazivem pro genitálie, co v literatuře nezní tak neskutečně blbě. Nicméně pro pobavení asi proč ne. Hovadina, avšak nikoli bezduchá.
Mé hodnocení:
No, podle popisu to nebude můj šálek čaje, asi bych u podobně nesmyslného příběhu během čtení skřípala zuby. :D Každopádně recenze se povedla, člověk si díky ní udělá o knize docela dobrý obrázek. :)
OdpovědětVymazat