27.11.23

Čtvrtý druh

Originální název: The Fourth Kind
Země: USA
Rok: 2009

Na tomto filmu mi vždycky vadilo, že se tvrdě prezentuje jako zpracování skutečné události. Že Milla Jovovich na začátku říká, jak hraje reálnou doktorku Abigail Tylerovou, dokonce ji ukáží i s údajnými nahrávkami jejích rozhovorů a práce, a to jako zdánlivě vážně míněný důkaz, jak na Zemi působí mimozemšťani spojení už se starými Sumery. Protože je to naprostá fikce, i "pravá Abigail" je jen herečkou a film jen postavil scénář na jedné z mnoha konspiračních teorií. A ještě není moc dobrý.

Milla Jovovich tedy má hrát doktorku Abigail Tylerovou (která nikdy neexistovala) a film zobrazovat události mezi prvním a devátým říjnem 2000 v městečku Nome v severní Aljašce, zrekonstruované pomocí nahrávek z archivu Abbey a z interview s Abbey (rovněž neexistující). Také hned vidíme záběry z onoho údajného interview, které plynule přejdou k záběrům na Millinu verzi Abbey. Tvrdí, že se snaží vyrovnat se ztrátou manžela a pokračovat v životě i v jejich výzkumu lidí se zvláštními poruchami spánku v Nome. Ti se budí po třetí ráno naprosto vyděšení, za oknem vídají bílou sovu, mají dojem, že se i nějak dostala dovnitř jejich domu, ale nedokáží si vzpomenout na nic víc. Zkusí proto hypnózu a odhalí podivné okolnosti - nyní si pacienti nevzpomínají na svou, ale na něco jiného, co se v jejich ložnici objevilo a co je tak zděsí, že o tom nedokáží mluvit ani v hypnóze, co je tak zničí, že nechtějí vůbec spát, a v jednom případě dokonce vystřílí svou rodinu, aby už té hrůze nemuseli znovu čelit. 

Abbey to nasměruje k teoriím o únosech mimozemšťany a ne náhodou. I na vlastní nahrávce uslyší svůj šílený křik a neznámé hlasy, rozpomíná si, jak se v její ložnici něco dělo a najde i stopy po tom, že ji něco táhlo pryč. A když jí odborník na staré Sumery a jejich spojení s mimozemšťany pomůže částečně přeložit neznámý jazyk na nahrávce, je Abbey jasné, že ji i další obyvatele Nome unáší mimozemšťani jako jakýsi svůj experiment, a blokují jim vzpomínky. Jenomže policie, která se musí vypořádávat s děsivými následky rozpomínání jejích pacientů, ničemu takovému nevěří, podezírá z jejich pobláznění její studii a hypnózu, a když zmizí i Abbeyina dcera, odmítají, že by ji unesly bytosti z vesmíru. A pokud se v Nome děje něco, o čem je těžké přesvědčit kohokoli, kdo nebyl přímým svědkem, pokud jí proto nikdo nechce pomoct, nezbude Abbey, než překonat děs a najít způsob, jak ony bytosti kontaktovat.

Co mě rozčilovalo nejvíc, už jsem řekla. Divit se tomu, že lidé reálnost filmu žrali, ale úplně nedá. Časté prostřihy na údajné skutečné záběry, rozhovor s Abbey (nebyla moc známou herečkou), nahrávky a telefonáty, jsou docela efektivní. Zvláště, když se často používají v jednom obrazu vedle sebe s "filmovou scénou", takže herci a údajné skutečné postavy přehrávají stejné věci, občas "skutečný" záznam funguje i jako vypravěč, a je to takhle dobré. K tomu byl i dobrý nápad použít obraz sovy zakrývající vzpomínky na mimozemšťany - moje teorie je, že to měli být klasičtí "šediváci", a ti se při řádném rozostření můžou rozplynout do obrazu soví hlavy. I to, že se děj rozehrál jako zoufalé snažení jedné doktorky vyrovnat se s vraždou manžela a její nečekané padání mezi stále šílenější události. Nebo silná scéna, kdy Tommy vystřílel svou rodinu (až na dialogy v ní, ty nebyly nejlepší). Nebo postupné náznaky, že Abbey ví, co se stalo jejímu manželovi, zatímco ona pořád policii osočuje, jak nechytili vraha. Tušení, že ani s Abbey není něco v pořádku a není jenom pozorovatel/vyšetřovatel událostí. Ovšem jinak se vrší jeden problém za druhým.

V první řadě není pohodlné film sledovat. Údajná skutečná Abbey má otravný hlas a přednes, mluví jako hluchá devadesátiletá babka, ovládá jeden tón a rychlost hláskujícího prvňáka a její výkon je mizerný. Otravná byla i hudba. Docela typická pro filmy tohoto druhu v této době, nicméně rušivá, zbytečně výrazná a těžká na nevhodných místech, jindy zase nevhodně chyběla a scéna zněla podivně dutě. Problém měla i kamera, nadměrně se houpala a hýbala i ve scénách, kde se nic důležitého ani pohybového nedělo, a vyvolávala skoro až mořskou nemoc. Po půlce filmu se přidaly i některé scény s "postiženými", zvláště scény, kdy si Abbey snažila vzpomenout. Byly chaotické, rychlé střihy, nevhodný, nepříjemný zvuk, do toho vyprávění "skutečné" Abbey nepříjemným hlasem, sotva jsem stíhala číst titulky a vnímat dvě až tři vrstvy vedle sebe. Hodně to zahlcovalo a rozptylovalo. Byla to asi snaha přiblížit chaos a nejistotu, ale místo budování atmosféry to budovalo zmatení, nemožnost se pořádně soustředit.

A největší problém byla hluchá, natahovaná místa ve scénáři. Třeba po Scottově hypnóze, kdy si konečně vzpomněl, že jsou to mimozemšťani, natahovali napětí, když několik minut plačtivě opakoval, jak je to příšerné, aniž by prozradil cokoli, co viděl, a nikoho ze všech, kdo postávali kolem, nezajímalo, z čeho má hysterický záchvat. Výplně, kdy se postavy děsily svých vzpomínek, ale zůstaly vágní, takže děj nikam neposunuly. Kdy se točily v kruhu, jen aby nic nenadhodily divákovi (ačkoli tomu už bylo vše jasné). Další ukázka špatných dialogů je třeba na konci, když Abbey v nemocnici mluví se šerifem, ten jí nevěří o mimozemšťanech, zatímco ona si zoufá, jak jí unesli dceru, a v tomhle emočně a právně nabytém momentu po sobě začnou obviňovačně házet filozofické věty. To znělo víc mimoňsky než ti mimozemšťani. Nebo v úplném závěru během celých titulků přehrávali náhodně vybraná, většinou nezajímavá "hlášení o spatření UFO", která jela pořád a pořád a pořád bez konce tak hrozně dlouho, až už je chtěl divák vzít po hlavě pánvičkou.

Takže mi nevadí, jak se tento film opřel o přiblblou konspirační teorii, že dávní Sumerové byli v kontaktu s mimozemšťany, nechali o tom po sobě faktické důkazy a ti mimozemšťani dodnes unáší lidi, a jak tvrdí, že je to opravdu fakticky určo pravda podle skutečných událostí, ačkoli je to naprostá blbost. Protože to ve výsledku nebyl špatný námět. Jako filmový příběh to mělo dobrou premisu, mělo to své strašidelné momenty a ukončení neukončení, jaké se k takovému příběhu hodí. Jenže také hodně vad znepříjemňujících sledování. Nezvládnutou snahu o vyvolání znepokojení, místo toho byl jen nepohodlný obraz a zvuk, zbytečnou roztahanost, a fakt trapnej závěr, kdy mimozemšťani skrz Abbey sumersky řvou, že jsou Bůh.

Foto: IMDb


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat