12.6.24

Strážci

Originální název: The Watchers
Země: USA
Rok: 2024

Tento film je natočen na náměty knihy The Watchers, kterou jsem tu už popisovala. Jako knihu s hodně dobrou zápletkou a záhadou, ale s autorem, který píše příliš roztahaně, ve zkratce. A film to vzal tak trochu naopak. 

Mina zabloudí v rozlehlém, neprobádaném, zarostlém lese v západním Irsku. Rozbije se jí auto a ona bloudí pěšky, dokud nenarazí na podivnou Madelaine, která ji při západu slunce nažene do zářivě osvětleného bunkru mezi stromy s tím, že pokud chce žít, vejde dovnitř. Mina ničemu nerozumí, ale učiní tak, potká tam ještě mladého chlapce Daniela a dívku Ciaru, jejíž manžel před šesti dny v lese zmizel, a hlavně si všimne, že jednu stěnu tvoří obrovské zrcadlo. Tedy ve skutečnosti sklo, skrz něž kvůli ostrému světlu nevidí po tmě ven. Ovšem něco je pozoruje zvenčí. Něco tajemného a děsivého. 

Hned druhý den se dozví, že se dostala do šílené, bezvýchodné situace. Každou noc musí trávit zabarikádovaná v bunkru ve světle, aby ji i ostatní mohli sledovat jacísi "pozorovatelé", děsivá, nadpřirozená monstra, která za tmy vylézají ze svých podzemních doupat, a pokud nějaký člověk tou dobou zůstane v lese, nemilosrdně ho zabijí. Z lesa se nedá dostat pryč, protože by trvalo déle než den dojít na jeho okraj. Musí se držet v okruhu vymezeném značkami, pokud nechce uvíznout venku. A co je nejhorší, její společníci tu trpí už celé měsíce a samozřejmě je složité se v podzimním a zimním Irsku uživit jen tak na tom, co venku seženou. Nejspíš tak není cesta pryč.

Mina je však odhodlaná nepodlehnout osudu. Navzdory Madelaine tvrdě vyžadující dodržování pravidel prozkoumá vstup do jednoho z doupat, mapuje les a snaží se přijít na to, jak uprchnout. Také se ale snaží přijít na to, co se vlastně děje, co jsou oni pozorovatelé zač, co je to za místo, a především přežít v klaustrofobické situaci, kdy zima, les, hlad a neustálá přítomnost čtyř zoufalých lidí s vlastními traumaty může na povrch vynést to nejhorší. Což ani není to hlavní - protože i pokud by se jim podařilo najít cestu zpátky do civilizace, jak si můžou být jistí, že monstrózní nebezpečí už dávno neproniklo mezi ně a že neexistují tajemství, jaká ještě zdaleka neodhalili?

Film přitom nemohl obsáhnout všechno, co se dělo v knize. Přelétl jen hlavní body děje. Což mu moc neuškodilo, protože přidal trošku detailnější a přímější vysvětlení monster, "faeries" (neznám přesný český překlad, víla k tomu nesedí), vše trochu zrychlil, zjednodušil, jedna scéna plynule navazovala na druhou. Zkrátka zvládl být nezávislý na znalosti předlohy. Byla jsem taky zvědavá na zpracování faeries, protože při čtení jsem si je neuměla představit, a nezklamaly mě. Pár přidaných bodů, jako krátký průzkum vstupu do doupěte, původ faeries, Minino trauma z dětství kolem smrti matky, aby ji šlo ihned někam zařadit, jelikož film neměl čas budovat její komplikovanou osobnost, o mnoho sympatičtější Ciara, se mi líbily. I většinu změn chápu - třeba když Minu a Madelaine zamknul Daniel mimo bunkr, filmaři vypustili většinu nočního hororu, aby neměli dvě velké akce hned za sebou, když měl hned nastat útěk z lesa. Což je škoda, ale alespoň film vzhledem k jeho délce nepřehltili. 

A to je další klad. Podařilo se udržet napětí a punc záhady bez přehršle akcí, alespoň chvílemi, než takové chvíle začaly střídat chvíle unylosti. Na začátku film mátl, kde jsme, proč je v lese bunkr, jestli jsou ti lidé cvoci, maniaci nebo je vážně stalkuje něco děsivého, vše v prostředí zimního lesa, které je hororové samo o sobě. Potom sledoval, jak se potvrdí něco děsivého, a jak se s tím dost různorodé postavy porvou. Přidal očekávání, jestli půjde o boj s monstrem nebo zběsilý útěk. A hlavně záhadu, co je monstrum zač, proč pozoruje lapené lidi, za jakým účelem to celé vzniklo, proč jsou všichni tak divní. Kdybych neznala předlohu, váhala bych, zda některé z postav s faeries nespolupracují, hlavně Daniel nebo Madelaine, film je vyobrazil příjemně podezřele. Přestože na rozdíl od knihy alespoň pro diváka od začátku moc neskrýval, že faeries se snaží osvojit lidské vystupování. Což postavy pochopily i ke konci a přineslo to děsivý zvrat.

Na druhou stranu zásadně změnil některé okolnosti tak, jak se mi nelíbilo. Daniel třeba při útěku z lesa zemřel "na blbost", v knize se víceméně smutně obětoval. A hlavně závěr, kde film pracoval s potomky lidí a faeries, kteří najednou měli schopnost přijímat lidskou podobu, a Madelaine doufala, že si mezi nimi najde své a budou žít ve světě. Tedy s hořkosladkým koncem s nadějí o návratu ke "zlatým časům" soužití s lidmi. Dokonce to sklouzlo ponejvíc k tématu hledání vlastní identity, čímž se Mina při vyvrcholení filmu vlichotila zuřivé Madelaine a uklidnila ji. V knize ale zkrátka Mina s naprostým zděšením zjistila, jak některé faeries umí přijmout lidskou podobu dokonale a dávno se pohybují mezi lidmi, a jednoznačně to vyznívalo jako megaprůser ideální pro druhý díl. Podle mě mnohem lákavější i logičtější. Ne jako ve filmu, kde pokrčili rameny, jak monstra si určitě řeknou super, jsem z části člověk, tak budu humánní a všechno cool, určitě nic nebezpečného, nostalgický úsměv a mávat. Už jsem psala, přidání Minina traumatu mi nevadilo. Nicméně neměli se skrz něj tvářit, že když našla s Madelaine něco společného, bude svět v pohodě.

Zrovna se taky nepovedlo ukázat plynutí času. Neměla jsem moc zdání, jak dlouho v lese jsou, i přes zimu nevypadal jejich pobyt moc problematicky. V předloze byl zásadní okolností brutální nedostatek, jenž se hluboce podepisoval na psychice postav, tady se mi nezdálo, jako by neměli problém s jídlem, všichni pořád vypadali prakticky jako ze škatulky, moc se neměnili. Zkrátka film působil smrskle, zrychleně. Prospěly by dvě části nebo alespoň půlhodina navíc, aby mohli do všeho přirozeněji vklouznout a lépe připravit okolnosti. Celého pobytu v bunkru i detailů. Třeba až absurdní se mi zdálo nalezení podzemní části bunkru, kde objevili většinu odpovědí, pod zjevným poklopem pod kobercem. Mám věřit, že ten kus koberce za celé měsíce nikdy nikdo neposunul, a to ani tehdy, když na podlahu Mina kreslila mapu lesa? Prostě kreslila kolem koberce, protože kdyby ho nadzvedla, všimla by si poklopu? Nebo když Mina přišla za Ciarou se zjištěním o pravé totožnosti Madelaine, z nějakého důvodu využívala všechna frustrující dialogová klišé, aby oddalovala a oddalovala a oddalovala, než to konečně vysloví. Celkově některé dialogy prostě nefungovaly.

V souhrnu měl film dobrá místa, ať už se držel knihy nebo si něco přidal nebo upravil, pár úplně zbytečných úprav, které nečekaně přinesly úplně jiný tón, což samo o sobě nebylo nutně špatně, protože to i pro mě znamenalo alespoň nějaké překvapení, jen je nedotáhli. Potom hodně slabá místa, kde to chtělo zabrat na editaci scénáře a zlepšit důvody chování postav. Taky dost kličkoval mezi unylostí a vzbuzováním emocí, takže vyvolával dost střídavý zájem. A hlavně nechápu český překlad názvu. Protože název odkazuje na ony faeries, na jejich sledování uvízlých lidí poté, co profesor zbudoval bunkr a sledoval on je. Se strážením neměli vůbec nic společného.

Foto: IMDb


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat