Originální název: The Last Town
Rok vydání: 2014
Český překlad: 2020
V posledním díle této trilogie se děj ze záhady a pak dilematu o tom, zda je lepší žít ve zdánlivém bezpečí pod taktovkou diktátora nebo s vědomím zdrcující pravdy o posledních záchvěvech lidské civilizace, přesunul k čistému boji o život s hordami monster. A ač to není mé nejoblíbenější téma, užila jsem si to.
Jenže mutanti jsou prudce inteligentní, bystří, smrtící a žádný úkryt před nimi nevydrží dlouho. Po ulicích brzy teče krev. Jediná šance, jak zastavit nejhorší, je dostat se do horské superstavby, kde se schovávají Pilcherovi lidé, a přesvědčit je, že za tuto katastrofu může jejich "bůh". Což nebude jednoduché ať už kvůli nezastavitelným hordám, tak kvůli oddanosti Pilcherovi. A hlavně, i kdyby se to Ethanovi podařilo, ještě ho čekají poslední tajemství, která neodhalil a která můžou znamenat, že Wayward Pines ani jeho manželství nelze zachránit natrvalo. Co udělá pak?
Už u minulého dílu jsem psala, jak se po poznámce nomáda Hasslera o jeho osvícení o záchraně hrozně těším, s jakým šíleným plánem na vybudování stabilní civilizace přijdou. Ovšem z toho mě tady vyhodila prostá věta, že za záchranu považoval smířit se s osudem a koncem a zkrátka si užít, dokud můžou. Bylo trochu zvláštní, jak autor budoval zdání možnosti porazit mutanty, aby ji v tomto díle ihned popřel a soustředil se jen na pár krátkých dní boje o život a hledání bezpečného útočiště.
Což naštěstí bylo dostatečně zajímavé. Od prvního momentu, do města jsme se vrátili přesně po konci minulého dílu, tedy k otevřené bráně, jsme se prakticky nezastavili. Celá kniha byla našlapaná událostmi a akcí. Neustále se něco dělo, neustále byli všichni v pohybu, probíhaly útoky, útěky, hledání úkrytů, děj se brzy rozdělil mezi několik skupin, které vymýšlely další kroky, a jedinců, kteří prostě podlehli. A to žádným únavným způsobem, vůbec mě taková dynamika nepřehltila, jak často při neustálém pohybu hrozí. Nejspíš k tomu významně přispělo i napětí a hrůza, tentokrát ne z neznámého nebo z toho, že Pilcher odhalí spiknutí, ale čistý primitivní děs ze zubů a drápů něčeho, před čím se nedá moc dobře schovat. Protože autor si nebral servítky. Když už nepopisoval přímo brutální útoky (to udělal jen párkrát a stručně), pracoval hodně se zvuky, pachy a popisem krvavých následků.
Samozřejmě si neodpustil ani zvrat. Když se ke všemu ukázalo, že ani po vyčištění údolí od mutantů není vyhráno, protože kvůli pozici města tam není život trvale udržitelný, pokud mají zůstat chránění před mutanty, byla jsem hrozně zvědavá, jestli to tedy skončí prostě smrtí lidstva. Načež mě hodně překvapilo Ethanovo řešení. Do té chvíle jsem totiž neměla tušení, co by ještě mohli vymyslet, jen aby se v moment, kdy ho popsal, zdálo naprosto logické a dostatečně naznačené dopředu. K tomu musím připočíst i úplný závěr se zmínkou o dalším probuzení Ethana, neboť nechal neuhasitelnou touhu vědět, co se sakra dělo pak, akorát teď už žádné pokračování není!
Otravné byly jen momenty mezi Ethanem a jeho rodinou a potom Hasslerem a Ethanovou rodinou, tedy drama milostného trojúhelníku a Hasslerovy role v zatažení Burkeových do Wayward Pines pro jeho soukromé cíle. Chápu jeho existenci, chápu strach, že se každým okamžikem vidí naposledy a nepřežijí, chápu, že se proto po sobě sápali. Jenže to zdržovalo a otravovalo. Pokud bojujete o život s neporazitelnými hordami, zjišťujete, že i kdybyste je porazili, tak vám brzy dojdou zdroje, a smrt je na 95 % výsledek jakéhokoli snažení, takže musíte sakra zapřáhnout hlavu, fakt nechcete číst, jak Ethan žárlí, jak Theresa fňuká, a jak si dávaj do držky, protože ji jeden vojížděl druhému.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat