Originální název: The Devil and the Dark Water
Rok vydání: 2020
Český překlad: 2021
Docela dlouhý historický thriller s hororovými prvky a záhadou na palubě lodi bavil, napínal, velice rychle utíkal, jenže nezvládl udržet úroveň až do konce, který trochu zklamal. Můžu ho asi doporučit už pro skvělou cestu, jaká k takovému konci vedla, ale mám mnohem víc, co říct.
Prakticky od začátku tak plavbu provází děsivá ďábelská znamení. Pipps, jenž by snad byl schopný záhadu rozlousknout, sedí v cele a Jan ho odmítá nechat vyjít ven, ať se o to Arent snaží jak chce. Arent sám si přitom příliš nevěří, bojí se, že by mohl být zmanipulovatelný, že je to pro něj příliš osobní. Všímavá Sara zase nemůže do všech koutů lodi tak jako on a její zatrpklý manžel se jí snaží házet klacky pod nohy. Jsou to přitom jen oni dva, kdo by mohli celé věci přijít na kloub, a to nejlépe dřív, než se démon na palubě zmocní všech. Přičemž přituhuje každým dnem. Propadá mu stále více členů posádky i pasažérů, objevuje se stále více jeho znamení, nastanou jeho bezbožné zázraky, po nichž má přijít masakr. Alespoň podle lovců čarodějnic, mezi něž patřil i Creesjin milovaný manžel, jehož onen démon nakonec porazil. A teď se z této dávné minulosti vydral až na palubu Saardamu, aby odhalil zamotané tajemství obestírající hlavní pasažéry a svedl s nimi závod o čas.
Kniha tak místy opravdu mrazí, vyvolává zvědavost, připadáte si, jako by se Sherlock Holmes narodil o dvě stě let dřív. Skáčete mezi opravdovým nadpřirozenem, když se zdá, že činy malomocného i nových a nových vyznavačů démona jsou vážně ďábelské (tehdy jsem byla překvapená, jestli to fakt bude nadpřirozený horor), a detektivkou, kde už už čekáte, jak se ukáže podfuk, protože na tom všem pořád něco nesedí. Všechno na jedné uzavřené lodi uprostřed moře, tedy bez úniku. Autor skvěle vykresloval atmosféru, plíživý zvláštní dojem o spoustě věcí. Překvapivé pomalé odhalování propojení hlavních postav s lovci čarodějnic v Evropě. Pak, když začalo jít do tuhého, všude se začalo objevovat démonovo znamení, každý den se víc a víc členů posádky na pokraji zhroucení nebo vzpoury začalo propadat do jeho osidel, přišlo zoufalé očekávání masakru, prudce se změnila nálada, vnímali jste horor. Ať už jste věřili, že tam démon je, nebo ne. A to ani nepočítám skvěle popsané záhadné úkazy. To vše zvládl na jedničku. Tedy kromě jména démona, Starý Tom mi od začátku znělo trochu přiblble.
Velmi tomu přidává i popsané schéma lodi, takže si čtenář může neustále hlídat, kde se postavy pohybují a kudy se musí protahovat, a skvěle vystižené různorodé charaktery. Utiskovaná Sara, již její manžel nesnáší a ona trpí touhou po rozletu a děsem z toho, že její velice inteligentní dcera bude následovat stejný osud, dobromyslný Arent se srdcem na pravém místě, jenže plném pochyb o všech a hlavně o sobě, rozevlátá, veselá, přátelská Creesjie s temnými tajemstvími, svérázná posádka, která dá nahlédnout do fungování napjatých vztahů na dlouhých plavbách. Často se i stane, že si o někom čtenář udělá obrázek, a on se nakonec vybarví v úplně jiném světle. Zkrátka všichni měli své dobré a špatné stránky a byly vyvedeni navýsost lidsky.
Jenže pak přišlo vyvrcholení, závěr a vysvětlení. Ne zrovna kostrbaté, ale obzvláště neuspokojivé. Po bravurním budování záhady, atmosféry a rozestavování hracího pole, matení postav i čtenáře... se nakonec strůjci "démona" ke všemu přiznali u honosné večeře, vysvětlili, jak a proč to udělali, masakr se odmávnul, pak se ze stolu smetl i zbytek, takže to celé vyznělo celkem do ztracena. Napínavé čtení, které rychle utíká, hltáte, jestli je to démon nebo něco na způsob psa Baskervillského, tak v závěru dost skřípavě naservírují jako habaďůru. A to ještě ne úplně přehledně. Místy jsem ke konci nedokázala sledovat tok myšlenek postav. Nemátlo to už záhadou, spíš trochu zbytečnou, urputnou snahou ještě ji chviličku udržet, takže to bylo šroubované a všechno nějak splasklo. A v překladu by potřeboval editor přes prsty, místy chyběla celá slova.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat