Poslední díl trilogie Vzdor je zdaleka nejdelší, nejrozsáhlejší a nejnabytější a hrozně jsem se na něj těšila. Jen se mi v něm nakonec hodně nelíbilo a nemalá část rozhodně měla patřit do druhého dílu. Toto završení série tak docela vhodně doplňuje napínavý thriller i trochu podivnou nevyváženost trilogie.
Jenomže ani to nebylo jen tak a Sara navzdory své snaze dávat si na vše pozor propadá stále hlouběji. Začne nesmyslně stoupat na kariérním žebříčku dokonce i na velitelství a kolem ní se už mnohem otevřeněji motají podezřelí lidé. Kolem ní i její sestry. Začínají nejen útočit, teď už mnohem otevřeněji, když se jí pokusí ublížit v zablokovaném autě, zavraždí jejího kocoura, napadnou její sousedky, ale i zpracovávat ty, na nichž jí nejvíc záleží, jako její sestru. Navzdory tomu Saru jen podněcují ke snaze zjistit, co jsou zač a odhalit je. Tomu se nakonec dostane na dosah. Objeví otcovy důkazy o zvrácené činnosti BSV v nejvyšší švédské a mezinárodní politice. Jenže tím se také dostane do neskutečně ošemetné situace, protože nalezení důkazů neutají. Má teď tři cesty. Buď vše odevzdat a sama se stát kolečkem v soukolí všehoschopné chobotnice, podřídit se zcela Vzdoru, který sice operuje proti BSV, ale nelze očekávat, že v popředí jeho zájmu je Sařino blaho, nebo je zveřejnit a čelit brutálním následkům.
Sara tak konečně pochopila, co po ní BSV chce. Po dvou a třičtvrtě dílu trilogie. Což mi nedává smysl a strašně to skřípe. Viděli, jak nic netuší, ale terorizovali ji, dokud jí samotné bolestivě nedocvaklo, kam by se možná mohla podívat, aby našla vodítko k rozuzlení. Takže kdyby ji vlastně nechali úplně na pokoji (navíc nebylo jasné, jestli jí všechny ty přehnaně zářivé pracovní příležitosti poněkud nesmyslně sháněl Vzdor a nebo ještě nesmyslněji BSV, protože logickou motivaci moc autorka nevysvětlila ani u jednoho), bylo by všechno mnohem jednodušší úplně pro všechny a hlavně pro BSV. Protože na otcovu tajnou schovku dávno zapomněla a navíc to místo začali likvidovat. Oni ale raději vyvraždili důležité lidi v jejím okolí, týrali ji, snažili se ji připravit o rozum a prakticky z toho bylo čtení o psychickém a trochu fyzickém mučení jedné... fňukny, musím říct.
Sara totiž navzdory předchozím dílům na začátku působila už vyloženě hloupě. Každý jí říkal, jak o ní mají příkazy z tajemných vyšších míst, včetně policie, narafičili ji několikrát jako pachatele různých trestných činů, dokonce i BSV ji opakovaně varovalo, že ji sledují. Měla desítky zážitků z posledního roku. A stále nechápala, proč jsou všichni tak divní, a že sledování pokračuje! Nebo zažila, jak ji BSV chtělo vyděsit a zavřelo jí kocoura do sklepa, jak jí zavraždili rodiče, zpracovávají sestru a chtějí ji rozložit, sama to přiznávala. Tudíž na doporučení veterinářky, ať nechá kocoura očipovat a má přehled, kde je,... nic neudělá, okamžitě to pustí z hlavy, a pak se strašně diví, když se objeví mrtvola. A takových zjevných detailů přehlédla nebo úmyslně přešla hromadu. Na to, jak má být skvěle připravená na všechno z armády, pracovat pro armádu, jak měla perfektně zvládat stresuplné dvanáctihodinové pracovní dny ve vrcholných společnostech a šílené projekty, byla extrémně nepřipravená všímat si věcí kolem sebe a přemýšlet o nich. Pořád jsem měla tendenci ji omlouvat stresem a šílenou situací, ale v mnoha případech ani to nešlo.
Také se tu konečně trošku víc ukázal Vzdor mírně naznačovaný (až) na konci druhého dílu. Taky nedobré načasování. Všechno působilo posunutě, jako by měl existovat ještě jeden díl. Byla jsem v půlce posledního a věděla jen to, že pár dalších lidí je v organizovaném Vzdoru. Jinak to samé, co na začátku trilogie, a jen jsem sledovala, jaké všechny kroky proti Saře BSV podnikne. To mě už i celkem nudilo a trochu to zachraňoval jen strach, jestli sejmou i Andrease a Sally, kteří se skutečně stali středem Sařiny vlastní skupinky odporu, jak jsem očekávala v minulém díle. To byly hodně zajímavé postavy a začaly mě bavit mnohem víc, než Sara.
Vedle toho mě celkem zaujalo, jak autorka opět využila skutečné články švédských médií a zasadila je do vlastní verze konspirace o smrti nebo činech různých švédských osobností, klasicky hlavně Olofa Palmeho. Trochu víc se s poodhalováním BSV totiž konkretizovaly, hlavně když Saře vedení BSV v domnění, že ji přetahují na svou stranu, poodhalilo svou činnost. Tehdy kniha získala největší spád, až tak, že jsem přecházela neustále pofňukávání Sary nad sebou i nad ošklivým světem. K tomu si Sara vzpomněla na starou tajnou skrýš, našla důkazy shromážděné otcem o BSV a rozhodla se je použít. Tehdy mě dokonce začaly neskutečně užírat zvědavost a napětí. BSV o nich vědělo, byl to závod o čas a utajení. Konečně je také napadlo se o nějaké pokoušet - "hloupé" telefony, opatření proti odposlouchávání, různé dohodnuté kódy a zálohy, ač někdy hodně naivní, protože sem tam všichni zapomínali, že se jim BSV zcela bez problémů vloupává do bytů. Tehdy mě to opravdu chytlo. Ovšem to už byl skoro konec posledního dílu celé trilogie. S obsahem vhodným tak pro rozjezd první půlky této knihy.
A pak přišel zvrat, jenž vše pohřbil. Sara zdánlivě naivně přijala svůj osud, všechno vzdala, odevzdala sebe i materiály do rukou BSV. Jen aby zachránila nezachránitelnou sestru, všechno a všechny hodila z okna. Což bylo, onen zvrat, součástí plánu. Samo o sobě v pořádku, pokus podfouknout podfukáře je taky napínavý. Jenže to autorka nenapsala nejlíp. Jednak Sara nebyla moc dobrá herečka, když se snažila na vedení BSV správně zapůsobit. Jednak přišlo jen pár velmi zmatených náznaků, že něco plánuje. Velice nejistých, nešlo tušit, zda se Vzdorem, sama, sebevraždu nebo nic, protože se autorka snažila spolu s BSV zmást i čtenáře. Což byla ta největší chyba - nepovedlo se jí to správně. Respektive zmátla už samotným zpracováním textu. Mnohem víc by vytěžila z klasičtějšího přístupu, kdy by otevřeně přiznala Sařin plán, byť jen nahrubo, a čtenář mohl umírat obavami, jestli ho BSV spolkne. Místo aby zuřil, že se opět chová jako kráva. Jednodušeji by se to i sledovalo a vyhnula by se hodně divným myšlenkovým pochodům Sary, která by takhle nemusela své myšlenky tajit před čtenářem, tedy i sama před sebou, a nezněla by v důsledku strašně dutě a nepřirozeně.
Úplně to nevyvážil ani závěr, kdy se Sařin plán konečně vyjevil a s pomocí Vzdoru se dostala na loď ze země. Jednak bylo hodně, ale hodně neuspokojivé, že s BSV neudělala nic, velkým finále nebylo poražení zla, prozrazení čehokoli nebo vražení kudly do zad alespoň části z nich, zvlášť, když jednou z hlavních postav byl novinář, že nic nezveřejnili, neudělali vlny, ale prostě jen utekli. Ani čtenář se nedozvěděl nic...obrovského, jenom pár konkrétních poznámek doplňujících obecné povědomí, které si o BSV udělal už na samém začátku. O Vzdoru vůbec nic. A rovněž nefungovaly náhlé akční scény, kdy se rvali a zabíjeli záporáky v halloweenských převlecích na lodi, včetně smrti jedné z postav, do toho naprosto samoúčelně těhotné po několik odstavců... eh. Nezapadalo to do zbytku.
Tudíž závěrem asi logické uzavření trilogie. Protože osudy hlavních postav byly vyřešené tak, jak zapadalo do celé ságy (až na ty rvačky na život a na smrt na moři), k tomu se vrátily některé staré postavy, aby se naznačil i jejich osud, a bylo vysvětleno, proč BSV do všeho zatáhlo zrovna Saru a co od ní chtělo. Byť si to mohli celé ulehčit, kdyby se na ni vykašlali. Ale na druhou stranu mám hodně připomínek, z dost věcí jsem byla otrávená a zasloužilo si to lepší rozpracování.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat