Originální název: The Hobbit: An Unexpected Journey
Země: USA, Nový Zéland
Rok: 2012
Právě jsem se vrátila z kina, kde jsem seděla více než tři hodiny času. Dlouho jsem váhala, jestli vůbec jít. Hobita jsem sice zatím nečetla, ale přesto jsem věděla, že má jít o Bilba a trpaslíky, a že se to s monumentem kultu Pána Prstenů, což je naprosto bombastická záležitost, nedá moc srovnávat, neboť dobrodružství je o poznání slabší. A také tam není Aragorn. Všichni víme, jak vypadá Gimli, a ačkoli je fakt, že trpaslíci jsou milá společnost, když si na ně jeden zvykne, jak říkal Gandalf, nejsou to krasavci k pohledání. Proč tam tedy jít, když tam není Aragorn? Tshe, je tam Thorin. Trpaslík, ale přesně Aragornova ražení. Nebo spíš vyražení, protože je o něco prudčejší a nerozvážnější. Ale je to prostě kus. To mě přesvědčilo. Tak jsem usedla před plátno a nechala i přes postupující chřipku děj začít.
Ne tak zcela. Bilbo tady vzpomíná na svá největší dobrodružství, s kterými se ještě nikomu nesvěřil. A s tím, jak se on noří do vzpomínek, ocitáme se v Kraji před 60 lety, kdy mladý Bilbo klidně pokuřuje na své zahrádce a je náhle vyrušen čarodějem Gandalfem. Ten ho bez jakéhokoli vysvětlení a bez jakýchkoli přípustných námitek zařadí do blíže neurčeného dobrodružství a zase zmizí. Bilbo na to vcelku zapomene, protože si myslí, že Gandalfa odmítl. Ale není to tak. Večer se u něj totiž objeví dvanáct trpaslíků, kompletně mu vyrabují spíž a poté, když se dostaví i trpasličí princ Thorin, Bilbo se konečně dozvídá, o co jde.
Kdysi existovalo proslulé trpasličí království Erebor. Bylo velmi mocné a bohaté. Jenže jednoho dne do něj vtrhl chamtivý drak Šmak, celé ho zničil, zabral a kdo nezemřel, utekl pryč. Teď se však trpaslíci rozhodli získat své království zpátky. Po neúspěchu v dolech Morie a po smrti krále chtějí znovu svůj domov a Bilba hodlají vzít s sebou jako Gandalfem doporučeného zloděje, jenž by jim měl pomoci k ukradenému pokladu, především k nejcennějšímu klenotu arcikameni, jehož držení dává právo vládnout pod horou.
Bilbo nejprve jednoznačně odmítá. Jako hobit v žádném případě není zvyklý na život v dobrodružství. Ale nakonec se přidá. Zatím vůbec netuší, jaká všechna nebezpečí ho čekají a jaký osudový poklad mimoděk najde. Ničím však neprochází sám. Celou dobu, dokud se nedostane do Glumovy jeskyně, je ve společnosti ostatních trpaslíků a Gandalfa. Není to ale pro něj jednoduché. Ačkoli ho jako nebojovníka chrání, především Thorin v něj vůbec nevěří a často prohlašuje, že by se měl vrátit domů a nezdržovat je v jejich poslání. Dokáže Bilbo přežít a vyvrátit názor, že se do velkého světa nehodí? Dokáže o tom přesvědčit i sám sebe?
Protože, jak jsem už psala, jsem knihu nečetla, já jsem nadšená. Opravdu. Mám tam k potěše oka Thorina a k potěše ucha nádhernou ústřední píseň Over the Misty Mountains. Tahle, verze zpívaná trpaslíky ve Dně pytle, i jako finální píseň, mě opravdu hodně, hodně chytla, v prvním případě mi dokonce příjemně zamrazilo. Ale to nejen při ní. Je to jiné, než Pán prstenů. Je to v něčem jiné a je to dobře jiné. O temnotu a Nepřítele jde zatím jen okrajově. Čarodějové vědí, že něco se chystá, ale zatím nevědí co a oči všech se tak zaměřují na výpravu, která je odsuzována k neúspěchu. Trpaslíci se však nevzdávají a jejich odhodlání, dravost, úplně jiný styl než jak jsme zvyklí u lidských válečníků z LOTRa, to mě na tom nadchlo. Také všechny postavy jsou zpátky na začátku, dávno před tím, než získají nové zkušenosti a nová postavení. Ještě pořád vládne starý pořádek, který pomalu spěje k fatálním změnám v LOTRovi. A je docela zvláštní to sledovat, když víte, co přijde pak.
A samozřejmě jsem se těšila na Gluma, který v nejmenším nezklamal. Poprvé jsem slyšela i staré postavy (Gandalf, Elrond, Galadriel, Frodo, Bilbo a i Glum) v originále, jelikož jsem byla na titulcích, a originální Glum je prostě... nenadabovatelný. Česky je skvělý. Ale původně je mnohem lepší. A jednu jeho scénu osobně považuji za totálně nejlepší z celého filmu:
Glum položí otázku Bilbovi a doufá, že Bilbo neodpoví, Bilbo žádá čas.
Glumova druhá osobnost: Já to vím!
Nebo další povedená hláška je například:
král skřetů: Co uděláš, čaroději?
Gandalf ho praští do oka a prosekne mu břicho.
král skřetů: To bude stačit...
Trpaslíci pochopí, že Bilbo o lže, že mají parazity, aby je znechutil zlobrům.
trpaslík: Já mám parazita jako noha!
Pokud bych si měla na něco stěžovat, tak možná na to, že místy byl film trochu rozvleklý. Ale dalo se to vydržet celkem bez problémů, takže jediné opravdové mínus bylo to, že jakmile Gandalf ke konci ve smrtelném nebezpečí začal šeptat můře, každý, kdo viděl nebo četl alespoň LOTRa, pochopil, že přiletí orli a zachrání situaci. A že záběry na Bilbovo nalezení Prstenu v LOTRovi a tady byly odlišné, ačkoli se snadno dalo zařídit, aby byly stejné. Zbytek byl však famózní. Co jiného taky říct o Středozemi. Bylo tam vše, co do ní patří. Měla stále svoje nádherné kouzlo a podbarvovala ji dechberoucí hudba (a bohužel místy až přebarvoval počítač starající se o pozadí) a ačkoli Hobit je více pohádka s tažením na draka, nebylo to pohádkové. Bylo to silné, emocionální, velké a napínavé. Tolkien. Jackson.
Foto: Ann Taylor
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat