13. 7. 2015

Toddlers and Tiaras, aneb Výchova dívek v USA

Ne, nevidíte špatně, použila jsem nadpis v angličtině. Ale ne proto, že bych chtěla být moderní. Proto, že jsem se nakonec rozhodla napsat o zhůvěřilosti, na níž jsem narazila už kdysi, opětovně do ní vrazila nedávno v jiném článku a zarazila se do ní před pár dny, když jsem shlédla tři díly.
Jde o soutěž "krásy", kterou přenáší televize formou reality show, kdy vybere tři soutěžící a věnuje jeden díl jejich přípravám, vystoupení a hodnocení. Alespoň takhle se mi to po shlédnutí jeví. Jenže krásy jsem musela dát do uvozovek proto, jak už název napovídá, že nejde o dlouhonohé ženy s obdivuhodnýma (spodníma) očima a opálenou kůží téměř nezakrytou plavkami, ale o předvádění se malých holčiček od nula do deseti let.

Pro začátek a pro zamezení všem možným výtkám se asi sluší podotknout jedno - skoro každá jako malá chtěla být princezna, skoro každá milovala, když se mohla obléct do obrovských volánů, nechat si natočit těch pár chlupů na hlavě, vzít do ruky vějíř nebo kouzelnou hůlku a hrát si na Růženku nebo vílu. A spousta malých děvčat i chodila na karneval jako princezny/dvorní dámy/missky/nevěsty/cokoli, co vyžadovalo obří šaty, korunku a závoj, a maminky je nadšeně navlékaly do podomácku vyrobených kostýmů, ty šťastnější do profikostýmů sehnaných po příbuzných, půjčovnách nebo v době internetu e-shopech, na rty jim namatlaly jahodový lesk, obětovaly trochu svých modrých a fialových stínů, hlavně, aby bylo vidět, že tam nějakou barvu má, ty, co to braly vyloženě jako maškaru, doplnily celý outfit marfušovskými tvářemi, ty, co to braly seriózněji, dvakrát ťukly na líčka štětcem, a mohlo se jít předvádět, tancovat a soutěžit.

Tohle je ale úplně jinde. V koncích. Patrně s rozumem.
Děvčata v těchto soutěžích totiž nejsou princezny nebo dvorní dámy, ale umělé panny, mnohdy si nezadající s těmi nafukovacími. Ano, pro první kolo většinou mají přichystané nějaké šatičky plné kanýrů a s širokou sukní, takové, co nikoho neurazí a můžou vypadat i hezky a roztomile, ale tím to asi tak končí. Protože musíte připočíst ještě důsledný make-up, prakticky nahození úplně nové tváře, umělé řasy, příčesky, tuny laku, umělé zuby, občas i nehty, čočky a viděla jsem i molitanové poprsí a zadek.

Dokážete si asi představit, co taková pravidelná proměna s dítětem udělá. A taky, že dělala. Při nalepování řas čtyřletá holčička brečela, jen co zjitsila, že se k tomu chystá, protože to pálilo. Ale maminku a maskérku neobměkčilo ani její ječení a prosby ať to sundají, musela je mít, bylo to přece to něco, co dodá šmrnc. Další, desetiletá dívenka, měla potíže s křivýma zubama, tak jí matka objednala umělé nasazovací. Jenže jí špatně držely a překážely v puse, tak se opatrně zeptala, zda by nešel výstup bez nich. Nešel! A ani podotknutí, že si myslí, že je na kontaktní čočky ještě mladá a měla vážně problémy s jejich nasazováním, nikam nedošel, potřebovala přece ke svým zrzavým vlasům zářivě zelené oči! Komu záleží na tom, jestli pak vůbec vidí! Krása je důležitější! A v neposlední řadě třeba tříletý capart, jenž se mohl vzteky pominout, když mu tahali vlasy kartáčem a připínali ohromný příčesek, který ho tahal ještě víc, ale musel to prostě přežít, protože bez něj by se nemohl na molu ani ukázat!

Jak moc tohle zničí jejich pleť, která je obvykle až do puberty čistá a hladká, jak to zdraví vlasů nepodpoří, jak budou vypadat řasy po letech lepení umělých a jak moc se budou stydět za vlastní zuby, když si musely nasazovat jiné, aby se mohly vůbec usmát, když mají jen mlíčňáky, o tom snad ani nemusím mluvit. To je šokující samo o sobě. Zvlášť, když nejde jen o těsně předpubertální slečny, u kterých bych to ještě jakž takž se skřípáním mých taky ne úplně rovných zubů skousla, ale o kategorii 0-3 roky. A když k tomu přidám jejich oblečení, už padám do mdlob.

Jak jsem psala, při prvním ukázání se porotcům na sobě děvčata měla normální dětské šaty s bohatou sukní, krátké, ano, ale nic, co by mě pohoršovalo. Možná jen mimo můj vkus. Pak ale přišly kostýmy showgirl, plavky, sexy tanečnice, výstřihy, průstřihy, mini, topy zvíce kapesníku přes hrudníček, zkráceně kurví kroje, a normálnímu člověku se musí chtít praštit do obrazovky. Zvlášť se mi chtělo, když tříletou oblékli jako Dolly Parton, vycpali jí horní i dolní partie a jedna z dalších soutěžících se jí pak ptala, proč má tohleto (píchla jí do falešného ňadra) a ona nedokázala odpovědět, takže bylo jasné, že ani sama nechápala. Tohle není krása! Přišlo by vám krásné převléct dceru na karneval za prostitutku? Ony už nevypadají jako děti nebo batolata, jak je v názvu, ale jako parodie na vyžilé dámy středního věku. Opravdu, v jejich obličejích jsem viděla fasádu čtyřicítky, jež se pomocí plastik snaží vypadat na třicet, nebo, v tom lepším případě, zmalované patnáctky. Jenže když je jim pět, rozhodně nejde o chvályhodný výsledek!

A nejen, že tak vypadají, ale i se tak chovají. Tedy žádné zpívání, tancování, recitování, hraní na nástroj. Kdepak. Jde o čistočisté předvádění vlastního těla. To zazní jejich jméno, ony vplují na pódium a pak se tam asi minutu do rytmu popu kroutí, mrskají zadkem, posílají pusinky, hážou očkama a rukama a ty šikovnější i nohama. Mnohdy to odpovídá zrhuba vystoupení v nočním klubu. Akorát obsluha nahoře bez a tyče tam chybí. Navíc, když si představíte, že to dělá plíně sotva odrostlé děcko s ještě batolecím vypouklým bříškem vystrčeným ze tří pruhů blyštivého ohozu a faldy na nahých stehnech, co je na tom proboha roztomilého nebo krásného?! Tyhle pohyby nejsou pro děti, ne proto, že by byly fyzicky náročné a přijde mi ujeté drilovat v nich předškolní mládež, ale proto, že jsou v první a jediné řadě určené jako flirt a svádění. A to kolikrát ani není dílo nadšené maminky, ale profesionální trenérky a choreografky, protože která z účastnic nemá vlastní choreografku a maskérku, ta to může rovnou zabalit. Twerkovat ve třech letech vás jeptišky nenaučí. A twerkovat musíš, protože pukrle je demodé.

A pak se sejde tohle všechno a porotci začnou hodnotit, která z děvčat předvedla lepší děvku a zaslouží si tak první místo ve své kategorii, titul nejroztomilejší, nejfotogeničtější a nej nej nej a především titul Supreme a Ultimate Supreme a asi i zamluvené místo ve stripklubu. Vybírají přitom podle, alespoň dle jejich slov, "vzhledu, osobnosti a vystupování". Sice by mě zajímalo, jak z toho, že na vás někdo tři minuty špulí střídavě rty a neexistující zadek, zhodnotíte osobnost, ale dejme tomu. Vyberou prostě tu, jejíž matka nejvíc ječela nadšením, dají jí šerpu, korunu, medaili, nějaké hračky a deset tisíc, a pošlou ji domů. A nadšené dítko hned zapomene na všechna příkoří z přípravy a vrhne se do další soutěže. Nebo spíš je tam vrženo maminkou, jež má z dceřiných výher jednu z mála příležitostí k orgasmu.

Co do budoucnosti si ale soutěžící krom peněz (které jsou na tom asi to nejmenší, jedna z matek, bývalá účastnice řekla, že jí výhry zaplatily vysokou) odnese? Patrně vědomí, že bude roztomilá, když se obleče jako děvka a zmaluje k nepoznání, a když co může, nahradí na svém těle umělinou. A že když to neudělá, ani by neměla vystupovat před lidmi. Odnesou si, že podstupovat nepříjemné připevňování všeho možného k obličeji sice bolí, ale je to nezbytně nutné. A že vztekat se a rozkazovat je správné, protože se aspoň ukazuje, že jsou osobnosti ("Mou prací je tyhle lidi vyhodit!" pravil tříletý andílek. "ZAVAŽ MI TO, DĚLEJ!" koplo čtyřleté zlatíčko svého otce do kotníku.). To totiž všechny matky prohlašovaly bez výjimky a na chování, na které bych alespoň já odpověděla fackou, ony odpovídaly... vlastně neodpovídaly. Ale zdravý psychický vývoj ignorovaly, když jim období vzdoru patrně vůbec nic neříkalo a skutečnou osobnost prakticky potlačovaly a nahrazovaly vlastními sny a touhami. Já bych mnohé z toho, co ukázali, klidně označila za týrání. To lepení řas, co znělo jako z hororu, nejmíň. Přece nejde o očkování proti tetanu, aby to byla bolest, která se musí odžít.

Takže na závěr, pokud chcete mít ze svých dcer miss a princezny, mějte. Pořiďte jim hezké šaty, cvičte s nimi a účastněte se soutěží, jež ukáží jejich talent a roztomilost. Účastněte se maškarních přehlídek. Je to zábava. Je to možnost vyřádit se. Ale nechte je také být dětmi a nedělejte z nich kurvy, které utekly Vasilovi, když je trefil zmenšujícím paprskem. Protože ve skutečnosti Vasilovi neutekly. Ten pasák jste vy.

Výborné video s ukázkami, u nichž si sami můžete udělat názor, jak moc v nepořádku to je, i když slečně, která to rozebírá, třeba nerozumíte. Ty matky bych poslala na invazivní kosmetiku prováděnou mým bratrem instalatérem.




Žádné komentáře:

Okomentovat