Tenhle článek se pokusím oprostit od všech úvah ohledně klasické smrti a další existence našeho otisku. Naopak bych se ráda zabývala tím, co si lze představit, pokud se jedná o mrtvé tělo, které se dál pohybuje mezi námi.
V první řadě zombie. Vděčné téma spousty nechutných krvavých hororů, na které se v žádném případě dívat nebudu, protože mě nebaví.
Hnusí se mi lačnost po lidských mozcích a napůl rozložená těla, která vstala z vlastních hrobů. Je mi z toho na zvracení a kufr se mi zvedá i z těch, co je možné vidět třeba i v Simpsonových. Vesměs jsou to navíc zlé bytosti lačící po mozku nevinných živých, šířící kolem sebe zombie nákazu. Nic pěkného na pohled a určitě všichni doufáme, že takhle to opravdu nefunguje. Nebo co třeba Mrtvá nevěsta. To sice nejde pojmenovat přímo jako zombie, ale čnící kosti, odpadlé kusy masa, poslední jeho cáry visící z kostry, záběr, kdy jí červ z hlavy vytlačí oko, nebo kdy do těsta na dort spadne nos. Z toho je mi opravdu špatně. Na druhou stranu, tady jsou mrtví prezentováni jako milá cháska ve vlastním světě.
Ještě jsem se s takovými setkala v jedné povídce od Clivea Barkera z první Knihy krve. Ono se tam o mrtvých, kteří o sobě dávali vědět, pojednávalo ve více povídkách, ale tahle rovnou vyprávěla o tom, jak vstávali z hrobů. Jmenovala se Sex, smrt a hvězdy zář. Ani tady nebyli mrtví nijak krutí. Naopak to byli výteční kočovní herci, kteří hráli pro své mrtvé publikum Shakespeara. Zrovna tahle je jedna z těch mírnějších, i když pánové se možná trochu pozastaví nad pocitem, jaké to asi je, když vám to dělá mrtvola.
Každopádně, ať jsou zombie či nejsou mozkolační a zlí, pohled na ně vůbec není příjemný a doufám, že jejich invaze se na pravdě ani z daleka nezakládá. A pokud ano, tak ať jsou aspoň trochu upravení.
Někde jsem i četla (ať vážně či nevážně položenou) otázku: Byl Ježíš první zombie? Zajímavé zamyšlení. (Nede Flandersi, žiješ ještě?)
Další stvoření, která dříve byla lidmi, jsou upíři. Noční ptáci, stvoření temnoty, děti noci, jak chcete. Každopádně patří, nebo by aspoň měli, do kategorie vraždících monster. Nejdou po mozku, ale po krvi.
Literatura i filmy je dokážou líčit jako krutá a ohavná stvoření, která ale mají tu moc ovlivnit své oběti, nebo jako Draculu, který nepůsobil tak nestvůrně, když navštěvoval své ženské "krevní konzervy". Literatura má ale i sklon dělat z nich překrásné kouzelné bytosti vraždící jen proto, že musí, jež se dokáží soustředit na zvířecí krev. (Pak se toho chytne film a obsadí tam nějaké sexy hvězdičky.) To jsme ale prosím u druhu netopýrů, protože upíři jsou prostě závislí na té lidské. A protože nechci zase spadnout do kritiky Stmívání a z mého pohledu nedostatků TVD, toto téma nebudu dál rozebírat.
Každopádně o existenci upírů se vedou spory a nalézají se důkazy protiupírských opatření mrtvých i upírského počínání některých lidí. A myslím, že ani rozhodně nelze popřít, že lidská krev, kterou by jedinec vytrvale požíval, má na jeho organismus nějaký vliv, ale nedovedu říct jaký. A už vůbec ne, jestli mu to zařídí delší život nebo mladší vzhled. Ovšem nezdá se mi moc pravděpodobné, že by tyhle skutky mohli vykonávat po smrti. To už bych se víc přikláněla k těm zombie. I když s upírem se dá nepochybně duchaplněji konverzovat.
Další, který spadá do kategorie "pohybující se tělo po smrti", je oživlá mumie. Mumie samy o sobě samozřejmě existují a nejen v Egyptě, i když ty jsou asi nejznámější. Mumifikované lidské tělo v sarkofágu. A pak film Mumie, kde milá Eve přečetla knihu a Imothep ožil a vraždil. Ten film mám moc ráda a myslím, že o mumii (když vynechám Scoobyho Doo) jiný neznám. Tak si tedy říkám, že mi není moc jasné, co by taková oživlá mumie vlastně měla chtít. Obnovit své tělo? Možná. Koho by bavilo vypadat jako sušinka s vlajícím obvazem za zadkem. Ale pak už by asi záleželo na tom, co taková mumie dělala, když byla ještě člověkem. Každopádně usilovat o ztracenou moc je vždycky fajn.
Ani tady mi ale nepřijde moc pravděpodobné, že by se taková mumie sama dala do pohybu. A jestli staří Egypťané znali nějaké kouzlo, jež to umí, no, mně ho neřekli. Jim šlo určitě spíš o ten duchovní posmrtný život a ten do tohohle článku už nepatří.
Jestli vás napadá ještě nějaká forma lidského těla, která tu po své smrti má zůstat, napište ji, mě už vlastně ani ne.
Článek na téma Posmrtný život
Žádné komentáře:
Okomentovat