Čeština. Krásná ta naše košatá, bohatá a těžká čeština. Historii, teorii, gramatiku, výslovnost a psanou podobu má stejně tak dlouhou a roztahanou jako slovní zásobu. A mohli bychom se jí zabývat několik let a stejně bychom nedokázali pojmout vše. Ale nechci se tím zabývat. Nechci vypisovat pravidla českého pravopisu, nechci tu nikoho zatěžovat rody, vidy, pády ani ničím dalším. S tím navíc bojujeme všichni na základní škole. Oprava, nebojujeme. Bojují s tím ti, kteří jsou přesvědčeni, že znalost gramatiky jim není přínosná, a kteří pro češtinu nemají cit. Ale to jejich věc. Chyby stejně dělá úplně každý.
Něco jiného je ale chyba z nepozornosti či neznalosti (nebo překlep v případě psaní na klávesnici) a něco jiného je chyba úmyslná, která je prostě "krutopřísně hustě coooool". Text psaný z opravdové touhy sdělit světu své názory a myšlenky obsahující nějakou tu chybku (což tenhle určitě taky, protože se mi už pletou prsty) se dá číst. Dá se i komentovat, dá se s ním souhlasit a nesouhlasit, prostě se s ním dá sžít.
Článek, kde jsou hrubky používané schválně, protože to letí a autor má pocit, že je ten největší borec, který se kdy ocitl za monitorem, to už je hrůza. Nezmiňuji se o wypatlanštině, protože to není čeština, to je něco, co je jí na hony vzdálené. Autora takového článku potom může nějaká dobrá duše upozornit, že se ta chyba vyskytuje. Následně se jí dostane šíleného "sprďana", že nejsme ve škole, a tak tedy není důležité psát správně. Může tak reagovat i ten, kdo chybu napíše neúmyslně, ale ten se pak spíš asi stydí za svou nevšímavost/hloupost a chce si vyhonit ego. Ale jasně, nejsme ve škole, není tedy třeba psát správně. Však až bude psát jednou životopis a žádost o místo, taky nebude ve škole, tak proč nenapsat třeba "ZhaÁdossSt o mhÝstecZkhO", určitě ho přijmou s otevřenou náručí.
Jo, čeština není jednoduchá, ale podle mě to není vůbec nejtěžší jazyk na světě. A stojí za to ji umět, protože jste Češi, ať se vám to líbí nebo ne. Slováci, taky určitě potřebujete umět slovensky, ne? Němci německy? Američani - no comment.
To je další věc. Cpát anglická slůvka, kde se dá. Musím se přiznat, oblíbila jsem si pár muzikálů a filmů, na které nejradši koukám v originále, a potom plácám angličtinu všude. Ale když už něco píšu, píšu to česky. Samozřejmě mám několik povídek s anglickými názvy, štve mě to, ale už jsem jim ty názvy dala. Na druhou stranu si říkám, když nejsou z českého prostředí, snad se tolik neděje. Ale výlevy, kdy je věta napůl česky a napůl zmrveně anglicky, to nemusím. Vůbec.
(Třeba včera: Tys tu zkoušku dala? No ty seš fakt best of! Proč? Proč nemůže napsat dobrá? Proč nemůže napsat třeba... nevím... chytrá, super... proč píše best of, když "Ty jsi nejlepší" by vlastně nenapsala. Jelikož můj výsledek nejlepší nebyl. Navíc best of- of co?)
Úplně jiná stránka je, když člověk mluví. Mluví si svým nářečím, mluví obecnou češtinou, nespisovně, vulgárně, mluví, jak mu zrovna slova přijdou na jazyk, a pokud to není formální rozhovor s autoritou, nejspíš je to i jedno. (I když některé znaky jistého nářečí mě vážně točí. Plzeňáci, kteří to používají, budou vědět!) A nějaké gramatické chyby se tu asi těžko vyskytnou. Jakmile se ale dostane k psaní, i když jen na ICQ, měl by se nad nimi zamýšlet. I když píše s kamarádem, přece jen znásilňovat češtinu nějakými zkomoleninami a hi chi ki ri di ti ni, což se stává, pominu-li absolutně shodu podmětu s přísudkem, je smutné. Když si člověk není jistý nějakým jevem, tak se snad podívá, jak se to píše. A zapamatuje si to.
A když vůbec neví, máme úžasnou slovní zásobu, máme tolik možností, jak nahradit jedno slovo, takže může použít něco jiného. Já už tady taky kolikrát chtěla něco napsat, uvědomila jsem si, že nevím, jak přesně, byla jsem líná to zjišťovat, no tak jsem napsala něco jiného. Jiné slovíčko a jste si jistější.
Krása češtiny se už vlastně ukazuje v jejím samotném komolení a tvoření různých pubertálních variací, které ve vlnách přichází a odchází. Vždyť kdyby nebyla tak úžasně rozsáhlá, mohlo by vzniknout to, co vzniklo? Je vidět, že umí i počeštit si cizí slovíčka nebo se s nimi "spářit", aby vznikla nějaká děsně moderní nová hovadina.
Ale i bez zkomolenin se dá s češtinou pohrát a pomazlit. Když něco píšete, můžete využít hodně velkého potenciálu, stačí jen chtít. A nebát se. To je ale problém, protože to, co přichází do základních škol, se češtiny doopravdy bojí. A vzdávají ji. A z toho rostu! Je to jejich jazyk! Jak se můžou učit jiný, když nezvládnou vlastní! Nezvládnou ten, ve kterém řekli svá první slova! Jak je možné, že kolikrát nějaký cizinec, jenž se k nám přistěhuje, má v češtině lepší výsledky než Čech? Jak je možný, že mí rodiče se mě ptají, co mají napsat za i/y! Jak je možný, že mí bratři jsou na češtinu takoví idioti! (Dooost už!)
Ne, nepochopím to, možná proto, že jsem na základce byla premiantka se 100 % celorepublikovým srovnáním a na střední pak přišla už jen literatura, možná proto, že češtinu mám opravdu moc ráda, ale na tom nezáleží. Základy si snad může osvojit každý. A když se tomu někdo vzpírá, tak je opravdu hloupý a jde sám proti sobě.
Zkrátka, něco jiného je ujet a něco úplně jiného dělat ze sebe moderního blbce. A jestli je moderní psát jako někdo, komu se zasekl shift, nebo kdo dostal křeč do prstů, radši budu zastaralá a budu psát česky. Rozšiřování zásoby o slova z jiných jazyků se nevyhneme, ale psát jako kreténi snad ještě nemusíme.
Článek na téma Český jazyk
Žádné komentáře:
Okomentovat