Dnes v noci jsme nějakým záhadným způsobem já, Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Granger pátrali po zjevně existující druhé sadě viteálů. Voldemort se totiž ukázal o něco paranoidnějším a jedna mu nestačila.
Všechno začalo nocováním v Doupěti, které se napůl podobalo hornímu patru strejdova domu, třetímu patru tetina domu a potom jednomu domku ze simíků. Najednou. Taková směska.
Molly Weasley přirozeně dělala, co mohla, abychom se na ničem nemohli domluvit a pátrat. My si proto přehazovali Nebelvírův meč a někdy uprostřed noci jsem najednou všechny tři rychle budila, protože mi došlo, kde je jeden z viteálů. Moje argumenty byly takové, že je nepochybně v trezoru u Gringottových, neboť poté, co odsud zmizel šálek Helgy z Mrzimoru, Voldemort děsně zuřil a zajímal se až moc, jestli nezmizelo ještě něco.
Následně jsme ale kolektivně přišli na to, že teď už můžeme Voldemorta v klidu zabít (viteály neviteály?), ale že je k tomu třeba bezová hůlka, a tak se tedy Harry vydal do Brumbálovy hrobky, kam ji předtím sám uložil. Tu scénu jsem viděla naprosto živě a ta hrobka byla dost zvláštní. Měla celkem rozlehlý interiér a stěny se trochu pohybovaly.
Nakonec hůlku vzal a najednou jsme byli v Praze na Karlově mostě a Voldemort plul na loďce po Vltavě pod ním. Tedy spíš na voru, než na loďce. Všichni se dívali, nejspíš víc se zájmem než strachem, a Harry na něj nenápadně mířil hůlkou, řekl Avada kedavra a já dostala záchvat smíchu, protože jediné, čeho dosáhl, byl tenký čůrek vody stékající dolů do řeky. (Chlapeček, který se svým tatínkem stál vedle, následně dostal lepáka, protože to z boku vypadalo jako jistá akce, které by byl malý chlapeček schopný.)
Asi vinou neúspěchu a potřeby zmizet jsme alenajednou byli v nějakém klubu a já tahala Rona z dámských přeplněných záchodků. Nutno podotknout, že Voldemorta jsme nezabili. Ale pobavili jsme se.
Mimochodem, otázky do státovědy mám už skoro dodělané, už se je jen naučit, takže bych brzy mohla zase začít psát i WDICI.
Žádné komentáře:
Okomentovat