Pro začátek musím upozornit, že tento článek, který zpětně zveřejňuji k datu jeho původního vydání (po více než šesti letech od jeho vydání), mě nechal dlouho na pochybách, zda ho zveřejnit. Za dobu, která od jeho sepsání uplynula, jsem dost věcí objevila, dost věcí zavrhla a dost věcí přehodnotila (opustila jsem častý postpubertální přístup "tahle země jde do perdele), a tak názory v něm uvedené už plně nekorespondují s mými současnými. Zkrátka dnes bych ho napsala asi výrazně jinak (neříkám zcela). Ale řekla jsem si, že neuškodí mít připomínku i toho, co jsem si myslela v minulosti, a tak i pohled na můj osobní vývoj.
A dost úvodu. Opět bych se dostala do obecností. Ale ještě si jich pár neodpustím.
Já na sobě rasismus nezažívám. Samozřejmě. Jsem běloška a mí předci jsou Češi, tedy až do dob, kam vidím. To je v našich poměrech prostě běžné a většinové. Druhá strana rasismu se mě ale dotýká docela dost. A chci vám ukázat, jak.
Naše malá země není zrovna multi kulti, ale přesto se tu dá setkat s lidmi, kteří jsou označováni jako jiná rasa. Já osobně se setkávám s asiaty (Vietnamci, Mongolci, možná Korejci. Rusy a nějaké - ánce mezi ně nepočítám, protože s těmi se znám moc dobře a z mého pohledu nepatří k té "žluté" mongoloidní rase.), s černochy, potkala jsem i araby a samozřejmě s cikány. Ne, nebudu používat slovíčko Rom, protože mi přijde jako vymyšlenost, která měla povznést něco někam. Jako by se místo Čech najednou začalo říkat obyvatel České republiky. Setkala jsem se i s několika názory oněch lidí, že oni jsou cikáni a žádní romové. Jen klidně do mě.
Ano, dá se říct, že takhle jsem rasistka.
Ale já to říct nechci. Proto, že neodsuzuju, nepoškozuju a neurážím jiné rasy. Ale ke každé se vinou mých osobních zkušeností stavím úplně jinak.
Začala bych asi těmi, kteří na jiných kontinentech zažívají skutečně něco úplně jiného, než tady. O Americe a černoších psát nebudu. To je propíráno v řadě filmů a dokumentů. Tady u nás je maximálně vídám občas na ulici. V naší vesnici absolutně nikdy, v Plzni občas. Osobně žádného neznám a osobně jsou mi stejně ukradení jako každý další, koho neznám. Nemám jediný důvod k nim cítit rozdíl. Odlišná barva pleti pro mě nehraje prim a krom těch starých vousatých vtipů o tom, že každý černoch studoval v Praze na doktora, se o ně nezajímám. Taky si nejsem vědoma žádných výkřiků o rasové diskriminaci černochů v našem státě.
Vietnamci to už je jiná káva. U nás je pár obchodů, které vedou Vietnamci a tady v Plzni je to snad každá večerka. Nevadí mi to. Ostatně co mi záleží na tom, kdo mi to jídlo nebo oblečení prodá. Nepotřebuju značku, stačí, když to není drahé a o to se postarat umí. Ale co mi opravdu vadí je přijít do obchodu a poznat, že ten člověk umí česky pár základních slov nebo vůbec a co mě dráždí ještě víc je přijít do obchodu, kde jich je víc a baví se mezi sebou vietnamsky. Pokud tady chtějí žít, pracovat, nota bene podnikat, měli by se přece naučit česky ne?
Příklad, jak mi nesedí: Moje kamarádka nedavno kupovala nové vodítko na jejich psa. Zašla do obchodu, vybrala vodítko, donesla ho ke kase, paní prodavačka ho namarkovala, kamarádka jí podala peníze. No a chtěla účtenku. Ejhle. Paní nevěděla. Tak si řekla o paragon. Ne, netušíme. Tak se jí snažila nějak vysvětlit, že je to ta věc, co vyjíždí z kasy. Paní ji div nevyhodila s tím, že ji chce určitě okrást. Toto opravdu ne.
Druhá strana mince: Můj spolužák. Mluví řekla bych perfektně česky, je celkem fajn, studuje s námi bakalářský obor. Jeho výsledky neznám, ale nemám s ním žádný problém a je mi úplně jedno, jakou má barvu.
Tedy bych to shrnula, že proti nim nemám nic, pokud umí česky, když to ve své profesi potřebují. Jinak si taky nemyslím, že by byli utlačováni. Však se jich spousta snaží normálně zapadnout a zapadají.
To samé Mongolci. Se spoustou z nich jsem byla na brigádě. Je fakt, že jsem si s nimi moc nepopovídala, ale řekla bych, že normálně zkoušeli zapadnout do pracovního procesu a života v Čechách.
Takže tedy vadí mi možná půl napůl. Někteří jsou mi nesympatičtí, někteří ano. Ale tak to máme snad všichni u každé skupiny lidí.
Psala jsem, že jsem se setkala i s Araby. No tak... k těm nemám co říct. Ti mi nevadí, pokud... ale nechme Islám být. To je náboženství, ne rasa.
A jsme u cikánů. Chcete-li rómů, ale tohle označení se mi vážně nelíbí.
Ano, tady si zahraju klidně na obrovskou rasistku. Nemám je ráda. Necítím se v jejich přímé blízkosti dobře. Nemůžu je brát jako ostatní. Ale je to prosté.
Já zkrátka opravdu osobně neznám slušného, pracujícího, kultivovaného cikána, který by nedělal problémy. Ne, neznám. U nás doma jich je hodně. Ne přímo v naší vesnici, ale ve městě, kam jsem pár let chodila do školy, ano.
Chodí po parku a po ulicích, kluci s rozkrokem u kolen a děsně kůůl hudbou vyřvávající všude možně, tlusté děti v teplácích a mikinách a jejich tlustí rodiče nejinak. Vyskytuje se u nás i pár hubených, ale ti taky převážně mají šusťáky, tepláky nebo něco podobného, postávají kolem ulic a vykuřují.
Svorně na sebe pořvávají, tuhle žadoní o cigára, tuhle o peníze, tuhle o něco jiného, člověk má kolikrát strach, aby ho ta partička nesejmula, když jim nic nedá.
Nepracují, přiživují se na podporách, děti do škol nechodí, na nějaké vzdělání kašlou a množí se a množí.
Jakmile řeknete slovo proti nim, už je to "zasraná dyskrimynace ty dylino" a právo mají na peníze a bydlení a žití si jako prasata v žitě.
Pokud znáte slušného cikána, který chodí do práce, mluví normálně a česky a nedělá potíže, tak je to v pořádku. To je obyčejnej člověk, proti kterýmu by neměli ostatní říct nic.
Ale já takového prostě opravdu neznám.
Můj strejda je hasič. Vyprávěl nám, jak jel jednou z kraje roku hasit jeden dům, kde bydleli cikáni. Nejel ho hasit jednou. Sami ho vždy zapálili a jednou, když tam přijeli, milí obyvatelé byli už spakovaní a nachystaní, kde že jim uvratají náhradní bydlení. No paráda, dovolil by si tohle někdo z vás? Podpálit si dům, zabalit si a vyřvávat, že chcete novej? A co oni? No dostali ho! Proč! Proč stát podporuje tyhle nebezpečné vyžírky? Proč podporuje naše potopení kvůli těmhle nevděčným vydřiduchům?
Doporučovala bych vám moc přečíst si článek jednoho pedagoga nebo redaktora, nebo kdo to byl, kdo se pokoušel den učit v cikánské škole. Škoda, že ho nemůžu najít. No měl nervy na dranc a nenaučil je ani ň. Protože zkrátka neměli zájem. Na co se učit. Rodiče taky nic neumí a mají se! Prostředí je k tomu nenutí. Oni to nebudou potřebovat. Oni se jen stanou další pijavicí na potápějících se holých nohách našeho státu a sociálního systému.
Nebudu je omlouvat ničím. Nebudu je omlouvat nepodnětným prostředím, kočovnou povahou zděděnou po předcích, ani tím, že to tak bylo vždy, jak jsem se tu u jednoho zapáleně obhajujícího článku dověděla. Já prostě takové lidi odsuzuju. Člověk, který se nechce chovat tak, jak společnost, ve které žije, považuje za obvyklé, nemá v ní co dělat. (Pozor, neplést s individualitou. Je něco jiného krást a odkazovat se na rasismus a nosit co chci a poslouchat co chci.) Člověk, který jen využívá stát, který mu dovolil tu žít, si žádnou podporu nezaslouží. Navíc on je nepodporuje stát, ono je musíme podporovat my, protože stát je platí z našich peněz. Svoje už dávno nemá. A já je podporovat nechci! Ani teď DPH, ani jednou daní z příjmu!
Představte si, že se prostě najednou seknu, lehnu na postel, hodím nohy nahoru a začnu po všech řvát, že chci podporu a dávky, nebo je zažaluju pro diskriminaci a že na to mam právo. Asi by mi to neprošlo a brzo bych chcípla hlady. Ale jim to prochází. A žijou si a mají se. Ne, tohle není spravedlnost, to je jenom ubohý nepřímý kupování si hlasů těch líných darmožroutů, ze kterých se snad opravdu nestane většina.
Pokud se tu někdo chce ozvat, můj názor opravdu změním jen tak, že spořádaného cikána poznám. Ještě se nestalo.
Slovíčko závěrem:
Můj názor je tedy prostý. Pokud se odlišné rasy chovají hnusně, nepřizpůsobivě, nepřátelsky a všemožně se snaží vyždímat co se dá, budu klidně za rasistickou svini, jak se říká, že? Ale pokud je rasismus založen čistě a jenom na odlišné barvě pleti, tak s ním nesouhlasím a ten je opravdu zlý, nebezpečný a hlavně neopodstatněný.
Ale také by si ty skupiny, které jsou prý utlačované, diskriminované a pociťují proti sobě rasismus měly uvědomit, jestli je to opravdu tak a jejich výkřiky o rasismu jsou opodstatněné. Protože mně nepřijde, že by vždy byly. Spíš naopak.
A dost úvodu. Opět bych se dostala do obecností. Ale ještě si jich pár neodpustím.
Já na sobě rasismus nezažívám. Samozřejmě. Jsem běloška a mí předci jsou Češi, tedy až do dob, kam vidím. To je v našich poměrech prostě běžné a většinové. Druhá strana rasismu se mě ale dotýká docela dost. A chci vám ukázat, jak.
Naše malá země není zrovna multi kulti, ale přesto se tu dá setkat s lidmi, kteří jsou označováni jako jiná rasa. Já osobně se setkávám s asiaty (Vietnamci, Mongolci, možná Korejci. Rusy a nějaké - ánce mezi ně nepočítám, protože s těmi se znám moc dobře a z mého pohledu nepatří k té "žluté" mongoloidní rase.), s černochy, potkala jsem i araby a samozřejmě s cikány. Ne, nebudu používat slovíčko Rom, protože mi přijde jako vymyšlenost, která měla povznést něco někam. Jako by se místo Čech najednou začalo říkat obyvatel České republiky. Setkala jsem se i s několika názory oněch lidí, že oni jsou cikáni a žádní romové. Jen klidně do mě.
Ano, dá se říct, že takhle jsem rasistka.
Ale já to říct nechci. Proto, že neodsuzuju, nepoškozuju a neurážím jiné rasy. Ale ke každé se vinou mých osobních zkušeností stavím úplně jinak.
Začala bych asi těmi, kteří na jiných kontinentech zažívají skutečně něco úplně jiného, než tady. O Americe a černoších psát nebudu. To je propíráno v řadě filmů a dokumentů. Tady u nás je maximálně vídám občas na ulici. V naší vesnici absolutně nikdy, v Plzni občas. Osobně žádného neznám a osobně jsou mi stejně ukradení jako každý další, koho neznám. Nemám jediný důvod k nim cítit rozdíl. Odlišná barva pleti pro mě nehraje prim a krom těch starých vousatých vtipů o tom, že každý černoch studoval v Praze na doktora, se o ně nezajímám. Taky si nejsem vědoma žádných výkřiků o rasové diskriminaci černochů v našem státě.
Vietnamci to už je jiná káva. U nás je pár obchodů, které vedou Vietnamci a tady v Plzni je to snad každá večerka. Nevadí mi to. Ostatně co mi záleží na tom, kdo mi to jídlo nebo oblečení prodá. Nepotřebuju značku, stačí, když to není drahé a o to se postarat umí. Ale co mi opravdu vadí je přijít do obchodu a poznat, že ten člověk umí česky pár základních slov nebo vůbec a co mě dráždí ještě víc je přijít do obchodu, kde jich je víc a baví se mezi sebou vietnamsky. Pokud tady chtějí žít, pracovat, nota bene podnikat, měli by se přece naučit česky ne?
Příklad, jak mi nesedí: Moje kamarádka nedavno kupovala nové vodítko na jejich psa. Zašla do obchodu, vybrala vodítko, donesla ho ke kase, paní prodavačka ho namarkovala, kamarádka jí podala peníze. No a chtěla účtenku. Ejhle. Paní nevěděla. Tak si řekla o paragon. Ne, netušíme. Tak se jí snažila nějak vysvětlit, že je to ta věc, co vyjíždí z kasy. Paní ji div nevyhodila s tím, že ji chce určitě okrást. Toto opravdu ne.
Druhá strana mince: Můj spolužák. Mluví řekla bych perfektně česky, je celkem fajn, studuje s námi bakalářský obor. Jeho výsledky neznám, ale nemám s ním žádný problém a je mi úplně jedno, jakou má barvu.
Tedy bych to shrnula, že proti nim nemám nic, pokud umí česky, když to ve své profesi potřebují. Jinak si taky nemyslím, že by byli utlačováni. Však se jich spousta snaží normálně zapadnout a zapadají.
To samé Mongolci. Se spoustou z nich jsem byla na brigádě. Je fakt, že jsem si s nimi moc nepopovídala, ale řekla bych, že normálně zkoušeli zapadnout do pracovního procesu a života v Čechách.
Takže tedy vadí mi možná půl napůl. Někteří jsou mi nesympatičtí, někteří ano. Ale tak to máme snad všichni u každé skupiny lidí.
Psala jsem, že jsem se setkala i s Araby. No tak... k těm nemám co říct. Ti mi nevadí, pokud... ale nechme Islám být. To je náboženství, ne rasa.
A jsme u cikánů. Chcete-li rómů, ale tohle označení se mi vážně nelíbí.
Ano, tady si zahraju klidně na obrovskou rasistku. Nemám je ráda. Necítím se v jejich přímé blízkosti dobře. Nemůžu je brát jako ostatní. Ale je to prosté.
Já zkrátka opravdu osobně neznám slušného, pracujícího, kultivovaného cikána, který by nedělal problémy. Ne, neznám. U nás doma jich je hodně. Ne přímo v naší vesnici, ale ve městě, kam jsem pár let chodila do školy, ano.
Chodí po parku a po ulicích, kluci s rozkrokem u kolen a děsně kůůl hudbou vyřvávající všude možně, tlusté děti v teplácích a mikinách a jejich tlustí rodiče nejinak. Vyskytuje se u nás i pár hubených, ale ti taky převážně mají šusťáky, tepláky nebo něco podobného, postávají kolem ulic a vykuřují.
Svorně na sebe pořvávají, tuhle žadoní o cigára, tuhle o peníze, tuhle o něco jiného, člověk má kolikrát strach, aby ho ta partička nesejmula, když jim nic nedá.
Nepracují, přiživují se na podporách, děti do škol nechodí, na nějaké vzdělání kašlou a množí se a množí.
Jakmile řeknete slovo proti nim, už je to "zasraná dyskrimynace ty dylino" a právo mají na peníze a bydlení a žití si jako prasata v žitě.
Pokud znáte slušného cikána, který chodí do práce, mluví normálně a česky a nedělá potíže, tak je to v pořádku. To je obyčejnej člověk, proti kterýmu by neměli ostatní říct nic.
Ale já takového prostě opravdu neznám.
Můj strejda je hasič. Vyprávěl nám, jak jel jednou z kraje roku hasit jeden dům, kde bydleli cikáni. Nejel ho hasit jednou. Sami ho vždy zapálili a jednou, když tam přijeli, milí obyvatelé byli už spakovaní a nachystaní, kde že jim uvratají náhradní bydlení. No paráda, dovolil by si tohle někdo z vás? Podpálit si dům, zabalit si a vyřvávat, že chcete novej? A co oni? No dostali ho! Proč! Proč stát podporuje tyhle nebezpečné vyžírky? Proč podporuje naše potopení kvůli těmhle nevděčným vydřiduchům?
Doporučovala bych vám moc přečíst si článek jednoho pedagoga nebo redaktora, nebo kdo to byl, kdo se pokoušel den učit v cikánské škole. Škoda, že ho nemůžu najít. No měl nervy na dranc a nenaučil je ani ň. Protože zkrátka neměli zájem. Na co se učit. Rodiče taky nic neumí a mají se! Prostředí je k tomu nenutí. Oni to nebudou potřebovat. Oni se jen stanou další pijavicí na potápějících se holých nohách našeho státu a sociálního systému.
Nebudu je omlouvat ničím. Nebudu je omlouvat nepodnětným prostředím, kočovnou povahou zděděnou po předcích, ani tím, že to tak bylo vždy, jak jsem se tu u jednoho zapáleně obhajujícího článku dověděla. Já prostě takové lidi odsuzuju. Člověk, který se nechce chovat tak, jak společnost, ve které žije, považuje za obvyklé, nemá v ní co dělat. (Pozor, neplést s individualitou. Je něco jiného krást a odkazovat se na rasismus a nosit co chci a poslouchat co chci.) Člověk, který jen využívá stát, který mu dovolil tu žít, si žádnou podporu nezaslouží. Navíc on je nepodporuje stát, ono je musíme podporovat my, protože stát je platí z našich peněz. Svoje už dávno nemá. A já je podporovat nechci! Ani teď DPH, ani jednou daní z příjmu!
Představte si, že se prostě najednou seknu, lehnu na postel, hodím nohy nahoru a začnu po všech řvát, že chci podporu a dávky, nebo je zažaluju pro diskriminaci a že na to mam právo. Asi by mi to neprošlo a brzo bych chcípla hlady. Ale jim to prochází. A žijou si a mají se. Ne, tohle není spravedlnost, to je jenom ubohý nepřímý kupování si hlasů těch líných darmožroutů, ze kterých se snad opravdu nestane většina.
Pokud se tu někdo chce ozvat, můj názor opravdu změním jen tak, že spořádaného cikána poznám. Ještě se nestalo.
Slovíčko závěrem:
Můj názor je tedy prostý. Pokud se odlišné rasy chovají hnusně, nepřizpůsobivě, nepřátelsky a všemožně se snaží vyždímat co se dá, budu klidně za rasistickou svini, jak se říká, že? Ale pokud je rasismus založen čistě a jenom na odlišné barvě pleti, tak s ním nesouhlasím a ten je opravdu zlý, nebezpečný a hlavně neopodstatněný.
Ale také by si ty skupiny, které jsou prý utlačované, diskriminované a pociťují proti sobě rasismus měly uvědomit, jestli je to opravdu tak a jejich výkřiky o rasismu jsou opodstatněné. Protože mně nepřijde, že by vždy byly. Spíš naopak.
Článek na téma Rasismus
Žádné komentáře:
Okomentovat