Rok vydání: 1998
Český překlad: 2001
Existují dva zákony v životě každého profesionálního zabijáka: za prvé nevázat se na žádnou ženu a za druhé nevědět pokud možno téměř nic o své budoucí oběti. Hlavní hrdina černé novely Deník sentimentálního zabijáka patří sice k profesionální špičce - svou práci vykonává rychle a čistě, při jedné zakázce ovšem oba zákony své profese poruší. Profesionál ovšem musí zůstat profesionálem, až do konce.
Druhá novela s názvem Yacaré je příběhem vyšetřovatele pojišťovací společnosti, který se vypraví daleko za hranice své mise a nechává se unést svým neomylným čichem bývalého policejního agenta. Zatímco nájemný vrah z první novely zavede čtenáře při hledání své budoucí oběti z Paříže do Madridu a z Instanbulu až do Mexika, vyšetřovatel pojišťovací společnosti je nucen vyměnit svou útulnou kancelář v Curychu za sychravé ulice Milána. Při vyšetřování proniká do nepoznaného světa indiánů Anaré, tajemných obyvatel jižní Brazílie, jejichž život je spjat s yacaré, malými kajmany.
Zatímco první novela je psaná v první osobě, druhá ve třetí. A ta první mě proto oslovila víc. Je to skutečně osobní zpověď nájemného vraha, jehož kariéra se chýlí ke konci. Porušil zákony a jeho poslední zakázka mu nějak nejde od ruky. Spolu s jeho francouzskou milenkou mu parádně komplikuje život a dovede ho až do jednoho pokoje, kde všechno skončí.
Sepúlveda tu popisuje život onoho vraha paralelně se snahou zabít jeho poslední cíl. Popisuje, jak se setkal se svou milenkou, jak z ní, jakožto začínající prostitutky, udělal perfektní milovnici, jak se vypracoval na špičku zabíjení a jak se vypořádává se zakázkou. Celá je od začátku zvláštní. Neméně zvláštní je i to, že se zaplete s tajnou vládní organizací. A nejzvláštnější je, když mu jeho chlebodárce vypoví službu a přeruší s ním kontakt. Navždy. Nicméně svou povinnost musí splnit a záhadného člověka zabít. Netuší ale, že tím vyřeší i svou houpavou náklonnost k francouzské milence. Netuší, že bude muset zemřít. Netuší, že bude odjíždět za zvuků výbuchu a tělo cíle i její bude hořet v troskách.
Ten příběh mě jednoduše uchvátil. Je přečtený za hodinku, za dvě, ale perfektně napsaný. Sama jsem se už nejednou o tento styl pokoušela a přijde mi celkem blízký. Autentické vyprávění osobou zabijáka tomu dodá šťávu. Nesnaží se o žádné poetické obraty, ale o surový popis života, jak ho vidí jedna ztracená existence.
Druhá povídka je trochu mrazivější a záhadnější. Vyšetřování záhadných úmrtí v podivínské rodině, touha po penězích, vyvražďování kajmanů, se kterými je spjata existence dávného indiánského kmene a nakonec smrt samotných indiánů. Střet dvou úplně odlišných civilizací, z nichž ta slabší a ohroženější se snaží zachránit tak, jak to ta naše dělá od pradávna. Vraždou.
I tady je to psané dle vyjadřovacích schopností hlavní postavy, ale třetí osoba bere příběhu autentičnost první. Musím přiznat, že když jsem ji četla poprvé, ve chvílích záhadných vražd indiány mě mrazilo. Ale jinak, než kdyby tam naběhli Apačové a začali střílet z luků. Tak zvláštně. Bylo mi Anarů moc líto. Ale musím ocenit jejich snahu vrhnout se do neznámého světa, aby zachránili kajmany a s tím svůj kmen a obětovat při tom vlastní život. Mytologie si tu vykračuje ruku v ruce s formálním policejním a pojišťovacím vyšetřováním a je to dobře, protože jedno druhé mírní a zároveň posiluje.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat