Hřbitov

Sušili jsme seno, a protože je naše louka nad hřbitovem, když táta s bráchou odvezli další várku, vyrazila jsem se podívat, jak to vypadá na hrobech. Dřív jsem tam jako dítě často chodila sbírat kaštany. Vyrostli jsme v tom, nikomu z naší vesnice nepřipadalo divné pobíhat mezi hroby a sbírat kaštany. Teprve když začaly mé děsivé noční můry se hřbitovem, to mi bylo necelých deset, jsem tam občas vyrazila jen s kamarády, a později už vůbec. Zase se v klidu procházet hřbitovem zvládám až po pubertě, takže jsem se v něm opět prošla. A při té příležitosti jsem fotila.

Horní část.

Některé fotky jsem upravila víc, některé míň, některé vůbec. Jak se mi to zamlouvalo.

Pěšinka pro vodu.

Postraní vchod. Ten hlavní jsem nevyfotila, je dole, na opačném konci hřbitova. My chodíme tímhle.

Kostel.

Kostelní schody. Nevím, kam vedou. Vchod je na opačné straně.

Z druhého konce.

Hřbitovní zeď. Už nevím, proč tam natahovali ostnatý drát, ale nikdo se o něj nestaral a stejně skončil jak skončil. Ten strom je kaštan. Jsou tam dva a každý podzim se na hřbitově vyrojí spousta dětí a sbírají kaštany. Ještě stále

Pohled z naší louky.