Alenka v říši divů

Originální název: Alice in Wonderland

Země: USA

Rok: 2010

Devatenáctiletou Alenku - Alici Kingsleyovou čeká zážitek, na který hned tak nezapomene. Když ji na viktoriánské zahradní slavnosti na její počest požádá o ruku Hamish, bohatý, ale přihlouplý syn lorda a lady Ascotových, sebere se a uteče. Vydá se za bílým králíkem v saku a s kapesními hodinkami. Ten záhy zmizí do králičí nory a Alenka pocítí zvláštní nutkání následovat ho. A když se probere po pádu, jenž působil jako podivný sen, ocitne se v kruhové místnosti s celou řadou dveří, lahvičkou s nápisem "Vypij mě", jejíž obsah způsobí, že se zmenší, a koláčem s nápisem "Sněz mě", po kterém se zase zvětší. Pak už si musí jen vybrat správné dveře a ocitne se v ohromujícím, fantastickém světě.

V tomto světě divů se setkává s celou škálou pozoruhodných postav, od vychloubačného Plcha až po vyšinutého Kloboučníka, od zubící se kočky Šklíby až po houseňáka Absolama kouřícího vodní dýmku, od podivné Bílé královny až po její zlou starší sestru Srdcovou královnu. Právě od nich Alenka zjistí, že tam není jen náhodou, ale že bylo předpovězeno ve zvláštním Orákulu, jak jednoho dne (o nádherňajsu) skolí tlachapouda Srdcové královny, kterou pak konečně budou moci její utlačovaní poddaní sesadit z trůnu.

Ovšem od samého začátku není jisté, jestli ona je TA Alenka, nebo jestli to vůbec může zvládnout, a tak je jen na ní zda vše vzdá, nebo zkusí bojovat. Se svéráznými příšerkami i sama se sebou.

Co se týče děje, tomu nelze nic vytknout, klasická pohádka, navíc dle známé knihy už s mnoha jinými verzemi. Vizuální stránka je taktéž skvělá v barevnosti a prostředí, což u Tima Burtona zkrátka miluju, protože používá jasné pastelové barvy, střídá temno a jasno a vůbec všichni spolehlivě jeho tvorbu poznáme. Ale efekty už byly horší. Když to srovnám například s Karlíkem, tady se snad ani tvůrci nesnažili, aby všechny efekty vypadaly alespoň trošku reálně. I hloupá scéna, kdy Stein nasedá na koně, mě nutí váhat, zda opravdu na něco nasedl, nebo je i tohle trik, přičemž se přikláním k druhé variantě. Většina zkrátka působí neskutečně uměle. Samozřejmě kromě úvodu a závěru na zásnubní slavnosti, kde je vše v pořádku.

Herci jsou ale perfektní. Helena Bonham Carter jako despotická, neurotická zlá královna s velkou hlavou je skvělá, o Deppovi snad ani není třeba mluvit, protože scény, ve kterých je on, naprosto ovládá a zastiňuje všechno a všechny, kteří jsou tam s ním. Alenka v podzemí je taky v pořádku, ale nad zemí vypadá hrozně. Takové průhledné káče, u kterého šáhli totálně mimo s modrými šaty, a které je z přítomných dam úplně nejošklivější, což je docela dobrý protiklad. Akorát u Anne čili Bílé královny mám malou výhradu k příliš tmavému obočí a hrozně směšné mi připadalo její patetické mávání rukama. Ale jinak nemám co dodat i se skvělým dabingem. A ten mě asi uchvátil úplně nejvíc. Slova jako tlachapoud, svoucnost, úžasnoucnější, pentlochňap, houseňák, kdyby byla tak by byla, zvláštní pojmenování úplně všeho, z čeho jsem část vůbec ani nestihla pochytit, se mi hrozně líbí.

Klady a zápory se tedy celkem vyvažují, ale přesto musím upozornit na dvě trochu nelogické či spíš mnou nepochopené scény: Celý film se Šklíba prezentuje jako kocour, který umí mizet. Ale při popravě kloboučníka se dokázal změnit v něj samotného - a kloboučník se z cely někam vypařil a pronikl až ke královně. Druhá - Alenka vleze do pelechu pentlochňapa k bedně s vorpálovým mečem, vrátí mu oko, on jí "vyléčí" zanícenou ránu. To je mu ale úplně jedno, že ji měl chytit, že oko mu vypíchli kvůli ní a tak dál a tak dál a je to najednou její nejlepší přítel? Ale chápu, je to pohádka a tak vážně se to brát nemůže, proto je lepší si sednout a tuhle barevnou jízdu fantazií si užít.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: