Originální název: Låt den rätte komma in
Země: Švédsko
Rok: 2008
Netradiční upírský horor se odehrává na ponurém švédském sídlišti, kde už od začátku filmu žije malý blonďatý Oskar, který je šikanován partou drsňáků ze své třídy a trpí tím natolik, že si ve chvílích samoty představuje, jak se pomstí a všechny je zabije. Jenže doopravdy nemá odvahu se jim postavit, a tak trpí dál. Do vedlejšího bytu se pak nastěhují noví obyvatelé - nemluvný muž a jeho dvanáctiletá dcera Eli, která se ale nikdy nikde neukazuje. Až jednoho zasněženého večera ji Oskar potká. Dívka je to však velmi zvláštní, má tmavé vlasy, kruhy pod očima, nevzpomíná si, kdy má narozeniny, je oblečená jen v tenkých kalhotách a košili s krátkým rukávem, i když venku mrzne, a na dotaz, jestli jí není zima, odpoví ještě záhadněji: Možná už vím, co je zima. A na pokus spřátelit se s ní okamžitě zareaguje, že se s ním nesmí přátelit. Co to má všechno znamenat?
Možná napoví její mlčenlivý otec, který za stejného temného večera vyrazí do parku s kanystrem a nožem. Další scéna vysvětlí proč. Napadne mladého muže, usmrtí ho a do kanystru zachycuje jeho krev. Ve spojení se zabedněnými okny jejich bytu už toto dává tušit, co se děje. Správně, dvanáctiletá dívka je upírka, které se nesmí dotknout sluneční světlo, která musí být pozvána do bytu, jinak při vstupu bolestivě zemře, a která se živí krví. Jenže muž, který se o ni stará, je ten večer nachytán, musí utéct a krev nedonese, což ji donutí nakrmit se samotnou. Tyto případy se navíc začnou brzy množit a těla se nedají beze stopy schovat. Nakonec to dojde tak daleko, že se její opatrovník pokusí o sebevraždu, když ho nachytá parta studentů.
Od té doby se musí Eli živit úplně sama, ale na druhou stranu se začne doopravdy přátelit s Oskarem. Radí mu, aby se vypořádal s jeho mučiteli, což jednou skutečně udělá, a dokonce mu vyzradí své tajemství. Oskara to ale příliš nešokuje a hlavně ho to neodpudí. Do Eli se zamiluje a snaží se pomoci i on jí. Navážou spolu zvláštní platonický vztah, kdy jsou jeden pro druhého schopni i vraždy. A tak celý film také končí. Dost zvláštně, krvavě, nečekaně, ale famózně.
Takový je vlastně celý film. Nelze čekat žádnou výraznou hudbu, dlouhé monology, efekty či podobné záležitosti, které popularizují jiné, především americké velkofilmy. To ani není skandinávský styl, jak jsem se přesvědčila i v jiných případech. Ale přesto má tento kousek své kouzlo, které nutí dívat se až do konce.
Jeden z hlavních znaků tohoto "kouzla" by mohlo být herecké obsazení Oskara a Eli. Neduživý blonďák a vykulená vychrtlá upírka nemohli vypadat lépe. Postupem času se mezi ledovou upírkou a Oskarem vytváří i svým způsobem romantický vztah, který do hororu zanáší novou rovinu a je dalším pozitivem, protože jinak je to upírský film se vším všudy. Scény, kdy se Eli krmí, včetně zvuků, jsou děsivé. Scéna, kdy Eli udělá upírku z jedné místní obyvatelky a ta je následně spálena slunečním světlem, je víc než brutální. Přesto to není žádný krvák a o krev tam nejde v první řadě. Nejde tam ani o hororové chvilky, nebo o dramatické zvraty. Celou dobu vlastně víme, co se bude dít a jak to nejspíš skončí, přesto je to skvělý kousek. Jen bohužel, či snad možná bohudík, není nadabovaný. Asi spíš bohudík. Eliin chraplavý upírský hlas ve chvílích, kdy je krvelačnou zrůdou, je úchvatný. A korunu perfektního zpracování nasazují i "kontroverzní" scény, kdy nahá Eli vleze do postele k Oskarovi, nebo kdy ho svými zkrvavenými ústy dlouho líbá.
Možná pouze jedna věc mi trochu vrtá hlavou, a to absolutní ignorace role dospělých. Nevím, jestli ve Švédsku skutečně vládla taková benevolence, či film úlohu dospělých a rodičů v životě hlavních hrdinů záměrně minimalizoval, ale všichni tam mají téměř volnou ruku, a i když v jednu chvíli Oskar svého trýznitele prakticky připraví o ucho, vůbec nic se mu za to nestane. (Nepočítáme-li dětinskou finální pomstu bratra a jeho bandy.)
Foto: IMDb
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat