31. 3. 2012

Max Allan Collins - Ze záhrobí

Originální název: Grave Matters
Rok vydání: 2004
Rok vydání v ČR: 2006

Rebecca Bennett, nevlastní dcera bohatého lasvegaského podnikatele, tlačí na lasvegaské policejní oddělení, aby znovu otevřelo vyšetřování smrti její matky Rity - tvrdí, že i když to tak možná na první pohled nevypadá, Rebečin nenasytný nevlastní otec měl na smrti své manželky podíl. Nikdo ale nečeká odhalení, se kterým přijdou kriminalisté Gil Grissom, Sara Sidle a Nick Stokes - jejich vyšetřování nikam nevede, protože exhumovaná mrtvá není Rita Bennett.
Catherine Willows a Warrick Brown musejí mezitím vyšetřit nenadálé úmrtí Vivian Elliot v ústavu trvalé péče Sunny Day - pacientky, která zřejmě nezemřela z přirozených příčin. A jak záhy zjistí, nebyla možná v poslední době jediná. Chce snad někdo ze zaměstnanců ústavu pomoci lidem od bolestí nebo od majetku? Na to už musejí najít odpověď lasvegaští kriminalisté.

Co se děje týče, přebal knihy vyzradil vše, co je nutné, aniž by porušil celkem propracovanou zápletku. Té samotné se nedá vytknout nic. Stejně tak postupu v ději, což znamená postupu ve vyšetřování.
Kriminalisté jsou seznámeni se zločiny - tedy v obou případech vlastně s domněnkami, že někdo spáchal nějaký zločin, a jejich úkolem je přijít na to kdo, jak a zda vůbec. A v obou případech se také trefí do černého a záhadu rozluští. Je to vlastně jako sledovat epizodu C. S. I.

Kniha sama jasně říká, že na tento seriál navazuje (což by bylo jasné i bez toho díky obálce, kde jsou fotky herců), takže to není nic překvapivého. Postupuje přesně, jak jsme zvyklí. Seznámí s okolnostmi a rozjede se forenzní vyšetřování ve dvou týmech. Pod taktovkou Gila jeden a pod taktovkou Catherine druhý tým postupně odkrývají stopy, jež je vedou k pachatelům, za pomoci svých kolegů, laborantů, ke kterým se tu řadí ještě i Greg Sanders, a detektivů Brasse, Vegy a O'Rileyho. A aby to nebylo jen suché vyšetřování, může se stát, že se někdo z nich dostane do nebezpečí, hlavně ke konci, když už vrazi ví, že padá klec a stále zkouší nějak vyváznout.

Co se mi na knize moc líbí, je to, že není pojata jako klasická napínavá detektivka, ačkoli tím, že detektivové řeší vraždy, by být měla. Zdá se mi, že je pojata spíš humorně, o čemž svědčí hlavně spousta hlášek z úst hlavních postav, a s trochu sarkastickým pohledem na Vegas, vyšetřování a civilisty. Jako by to vyprávěl cynický detektiv. A nebo je to možná jen tím, že všechny postavy už u kriminálky působí dostatečně dlouho, aby si svůj cynismus vypěstovaly a už neuměly vystupovat jinak.

Rozhodně velké plus je i to, že při čtení si člověk může představit konkrétní tváře, konkrétní hlasy a konkrétní prostředí, protože to většinou ze seriálu zná. A mně se to dařilo velmi dobře.
Ke kladům nakonec můžu určitě přidat i obálku, která svítí barvami, jež hned zaujmou, reliéfními nápisy a seriálovými fotkami, takže kdokoli projde kolem v knihkupectví, nemá šanci si alespoň nevšimnout.

Ale pokud by děj stál sám o sobě, pokud by v něm nevystupoval tým lasvegaské kriminální laboratoře známý z C. S. I., nejspíš bych musela říct, že je to detektivka vcelku průměrná a ničím zvlášť nevybočující z řady dalších. Rozhodně by se nemohla měřit s Agathou Christie nebo s Edem McBainem, o takovém Sherlockovi ani nemá smysl se zmiňovat. Ačkoli možná se s nimi měřit nechce. Stále se nemůžu zbavit dojmu, že nás neměla napínat, šokovat nebo drásat nám nervy dohady, kdo je vrah. Zdá se mi, že měla pobavit, a že je to více než co jiného, víc než detektivka, vtipný příběh práce kriminalistů se závažnou zápletkou ve známém seriálovém prostředí.


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat