18. 4. 2012

Lara Cardella - Chtěla jsem nosit kalhoty

Originální název: Volevo i pantaloni
Rok vydání: 1989
Rok vydání v ČR: 1993

Příběh se odehrává po roce 1960 v jedné Sicilské vesnici. Je to kout světa, kde jsou v té době dodržované přísné morální normy a hodnoty, kde dívky mají nosit dlouhé sukně a halenky zapnuté až ke krku, kde každé zpoždění a každičké odklonění od nepsaných pravidel dává sousedům možnost jediného jejich povyražení - drbů a rodičům možnost bití a ošklivého nadávání vlastním dětem, ke kterým mnohdy nepřilnou. Také je to místo, kde většina žije v bíděm a když nepracuje na vlastních polích, těžko shání práci jinde, ale naopak kde nikdo neumírá sám, a když je potřeba v nouzi, nějaká pomoc se vždy najde. Ale ne pomoc morální nebo snad emocionální. Pro tu není místo.

Annetta - hlavní postava - už ale od malička smýšlí jinak než všichni kolem ní. A hlavně touží nosit kalhoty. Nejdřív si myslí, že toho dosáhne, když se stane jeptiškou. Je přesvědčená, že ony nosí pod hábitem kalhoty a navíc má docela vřelý vztah k Bohu, ač po svém. Jenže ledová sprcha po útěku do kláštera a zjištění, že ani tam se kalhoty nenosí, ji přivede na jiný nápad - když kalhoty nenosí jeptišky, musí se stát mužem. Pokouší se o to asi dva měsíce, pečlivě odkoukává od svého stejně starého bratrance jeho zvyky, ale pak přijde další zklamání - do té doby netušila, jaké jsou biologické rozdíly mezi pohlavími, a teprve teď přichází na to, že ani mužem se nestane. A když jeptišky kalhoty nenosí a mužem být nemůže, stane se tím posledním, kdo v jejich upjaté společnosti smí - kurvou.

Nutno ale podotknout, že kurva v jejich vesnici neznamená prostitutku. Je to žena, která má svou hlavu, která se nechce podřizovat pravidlům, která se líčí, která se obléká vyzývavěji, která chodí ven, která je volná a svobodná. A tím se Annetta touží stát.

Jako svou mentorku získá jednu ze spolužaček - bohatou Angelinu. Ostatní děvčata jsou vychovávána (ač bez dohledů rodičů se je snaží porušovat) v přísných normách, ale Angelina je přistěhovalec, její rodiče jsou vzdělaní a ona má od dětství volnou evropskou výchovu. Před rodiči tedy Annetta lže a u Angeliny se mění ve svůdné děvče. Dokonce si najde kluka - ale nic k němu necítí. Je to kluk a o to jí šlo. To jí stačí. Nechává se od něj líbat, ale vůbec nic u toho neprožívá. Prostě je jen tam, kde chtěla být a to k tomu patří. Pak ji ale jednou s oním klukem nachytá strýc.

Odtáhne ji domů a začne pravé peklo. Jestliže dosud Annetta duševně trpěla kvůli svým jiným názorům a občas fyzicky kvůli častým a krutým výpraskům, které byly běžnou součástí života všech, teď je to mnohem horší.
Pro celou vesnici je tato událost pozdvižením a pro rodiče neskutečná hanba. Asi taková, jako by jejich dcera povraždila všechny sousedy. Tlučou ji o to více, vlastní matka jí nadává do kurev a křičí na ni, že měla raději umřít. Oba se jí dokonce zřeknou, odvolají ji ze školy, musí doma tvrdě pracovat a ničím, vůbec ničím nemůže odčinit tak závažný prohřešek, jako jsou polibky na lavičce v parku.

Její matka se pod tíhou toho neskutečného pokoření dokonce hroutí a nezbývá, než poslat Annettu pryč. Otec jí tedy jako nový domov vybere rodinu své sestry, což je pro Annettu další velká rána. Když jí bylo devět let, její strýc ji totiž sexuálně obtěžoval. Dlouho netušila, co to znamená, ale teď už ví. A on jí slíbil pokračování. Jenže nemá smysl cokoli namítat. Rodiče o tom ví, ale je to přeci kurva a musí z domu. Nezáleží na jejím názoru. Její názor, jakožto názor ženy, vlastně ještě mladého děvčete, jakožto názor kurvy, vůbec není názor. Ona totiž není osobnost. Žena tam vůbec není osobnost. Je to manželka a matka. Nic víc.

Začátek kupodivu není tak hrozný. Její teta ji neodvrhne a má ji ráda. Chová se k ní dokonce lépe, než kdy vlastní rodiče. Pak jí ale dá přečíst svůj šokující deník. Na základě toho jí Annetta vylíčí incident s jejím manželem a teta se rozhodne pro radikální krok. Vzít Annettu a své dcery a odejít.
To se ale zvrtne po setkání s jejím milencem a Annetta zůstává sama doma. Jen se strýcem.

Ze začátku jsem četla spíše s odporem. Ale ne proto, že knížka by byla psaná špatně (naopak je to velmi jednoduché čtení, asi opravdu takové, jako by to vyprávělo patnáctileté děvče), ale proto, že Annetta se musela potýkat s poměry, které mě odpuzovaly. Představa, že já bych musela žít takhle, je nepředstavitelná, a její život mi přišel hrozný, prostě hrozný. Neskutečný a nehodný žádné dívky.
Když jsem se ale dostala k hlavní zápletce, změnilo se to na zájem, jak to dopadne.

Navíc po několika minutách četby jsem měla dojem, že čtu už hodiny, protože díky zahrnutí jen důležitých mezníků se přeskakovaly dny, týdny, měsíce i roky. Přečetla jsem si Annettinu touhu stát se jeptiškou a mužem a najednou jí už bylo patnáct a přenesla jsem se k úplně něčemu jinému. A pak se asi polovinu knihy rozvíjela hlavní zápletka s jejím proviněním a vyhnáním z domu.

Každého čtenáře také určitě zaujme postoj jejích rodičů vůči vlastním dětem. Žádná láska, žádné city, jen bití a nadávky. Velmi sprosté a velmi zasahující nadávky. Já se přiznávám, že nejsem schopná pochopit, jak to jejich mentalita mohla brát za samozřejmost, když jen o pár set kilometrů dál na sever, ve stejném státě, žili lidé úplně odlišným způsobem. Ale takovým, který Sicilané považovali za prostopášný a hříšný (pro nás naprosto normální).

Ačkoli jedno zajímavé téma se tam možná otevírá. Annetta u konce líčí, že před okolním světem by obvykle měli děti chránit rodiče. Ale kdo ochrání děti před rodiči, když jim do rukou vkládají své životy? A vyjadřuje myšlenku, že ona svým dětem jednou nedovolí vložit jí do rukou slepou důvěru a moc nad nimi a vštípí jim, aby ani jí a svému otci nedůvěřovali a dokázali se před nimi ubránit. Ale o tom ta kniha je - pokus přiblížit čtenářům, jak to v té době na Sicílii chodilo. Nemá žádné hluboké myšlenky ani filozofická témata, jen vykresluje příběh jedné mladé dívky svázané konvencemi jejího okolí.


Mé hodnocení:




Žádné komentáře:

Okomentovat