Rok vydání: 1989
Český překlad: 1993
Příběh se odehrává po roce 1960 v jedné Sicilské vesnici. Je to kout světa, kde jsou v té době dodržované přísné morální normy a hodnoty, kde dívky mají nosit dlouhé sukně a halenky zapnuté až ke krku, kde každé zpoždění a každičké odklonění od nepsaných pravidel dává sousedům možnost jediného jejich povyražení - drbů a rodičům možnost bití a ošklivého nadávání vlastním dětem, ke kterým mnohdy nepřilnou. Také je to místo, kde většina žije v bídě a když nepracuje na vlastních polích, těžko shání práci jinde, ale naopak kde nikdo neumírá sám, a když je potřeba v nouzi, nějaká pomoc se vždy najde. Ale ne pomoc morální nebo snad emocionální. Pro tu není místo.
Annetta - hlavní postava - už ale od malička smýšlí jinak. A hlavně touží nosit kalhoty. Nejdřív si myslí, že toho dosáhne jako jeptiška. Podle ní nosí pod hábitem kalhoty a navíc má vřelý vztah k Bohu. Jenže ledová sprcha po útěku do kláštera ji přivede na jiný nápad - musí se stát mužem. Pokouší se o to asi dva měsíce, ale pak přijde další zklamání - objeví biologické rozdíly mezi pohlavími. A když jeptišky kalhoty nenosí a mužem být nemůže, stane se tím posledním, kdo v jejich upjaté společnosti smí - kurvou. Nutno ovšem podotknout, že kurva zde neznamená prostitutku. Je to žena, která má svou hlavu, nechce se podřizovat pravidlům, líčí se, obléká se moderně, chodí ven, je volná. A tím se Annetta zatouží stát.
Jako svou mentorku získá spolužačku Angelinu. Ostatní děvčata jsou vychovávána v přísných normách, Angelina je přistěhovalec, její rodiče jsou vzdělaní a ona má volnou evropskou výchovu. Před rodiči tedy Annetta lže a u Angeliny se mění ve svůdné děvče. Dokonce si najde kluka. Pak ji ale nachytají. Načež začne pravé peklo. Jestliže dosud Annetta duševně trpěla kvůli jiným názorům a občas fyzicky kvůli krutým výpraskům, teď je to mnohem horší. Pro celou vesnici je tato událost pozdvižením a pro rodiče neskutečnou hanbou. Ničím nemůže odčinit tak závažný prohřešek, jako polibky v parku. Nezbývá, než poslat Annettu pryč k tetině rodině, což je pro Annettu další velká rána. Když jí bylo devět, její strýc ji sexuálně obtěžoval. A slíbil jí pokračování. Jenže nemá smysl cokoli namítat. Rodiče o tom ví, ale je to přece kurva a musí z domu. Mohlo by to vlastně být vykoupení? Její teta se k ní kupodivu chová dobře. Dokonce jí dá přečíst svůj šokující deník. Na základě toho jí Annetta vylíčí incident s jejím manželem a teta se rozhodne pro radikální krok. Vzít Annettu a své dcery a odejít. To se ale zvrtne a Annetta zůstává sama doma. Jen se strýcem.
Ze začátku jsem četla spíše s odporem. Ne proto, že knížka by byla psaná špatně (naopak je to velmi jednoduché čtení, asi opravdu takové, jako by to vyprávělo patnáctileté děvče), ale proto, že Annetta se musela potýkat s poměry, které mě odpuzovaly. Představa, že já bych musela žít takhle, je nepředstavitelná. Její život byl hrozný, prostě hrozný. Neskutečný a nehodný žádné dívky. Smutný, až brutální. Když jsem se ale dostala k hlavní zápletce, změnilo se to na zájem, jak dopadne.
Navíc po několika minutách četby jsem měla dojem, že čtu už hodiny, protože díky zahrnutí jen důležitých mezníků se přeskakovaly dny, týdny, měsíce i roky. Přečetla jsem si Annettinu touhu stát se jeptiškou a mužem a najednou jí už bylo patnáct a přenesla jsem se k úplně něčemu jinému. Až pak se asi polovinu knihy rozvíjela hlavní zápletka s jejím proviněním a vyhnáním z domu, přičemž i ta rychle odsýpala.
Každého čtenáře také určitě zaujme postoj jejích rodičů vůči vlastním dětem. Žádná láska, žádné city, jen bití a nadávky. Velmi sprosté, velmi zasahující nadávky. Věci, jež autorka skutečně zažívala během svého dětství na Sicílii v druhé polovině minulého století. Nejsem schopná pochopit, jak to jejich mentalita mohla brát za samozřejmost, když jen o pár set kilometrů dál na sever, ve stejném státě, žili lidé úplně odlišným způsobem. Ale takovým, který Sicilané považovali za prostopášný a hříšný (pro nás naprosto normální).
Ačkoli jedno zajímavé téma se tam možná otevírá. Annetta u konce líčí, že před okolním světem by obvykle měli děti chránit rodiče. Ale kdo ochrání děti před rodiči, když jim do rukou vkládají své životy? A vyjadřuje myšlenku, že ona svým dětem jednou nedovolí vložit jí do rukou slepou důvěru a moc nad nimi a vštípí jim, aby ani jí a svému otci nedůvěřovali a dokázali se před nimi ubránit. Ale o tom ta kniha je - pokus přiblížit čtenářům, jak to v té době na Sicílii chodilo. Nemá žádné hluboké myšlenky ani filozofická témata, jen vykresluje hrozivý příběh jedné mladé dívky svázané konvencemi jejího okolí.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat