Psychologie soudního jednání
Trest smrti
V poslední přednášce z forenzní psychologie si můžete přečíst jak soudní jednání působí na jedince, jakým způsobem se u něj vytváří atmosféra a jaké jsou dva obecné typy atmosféry, která může zavládnout, a poté komu může a komu nemůže pocit viny a spravedlivého trestu přinést nápravu, jinými slovy u koho je jisté, že se stane recidivistou, a kdo se jím stát vůbec nemusí.
V souvislosti s tím jsme probírali i otázku trestu smrti (ale ta v přednášce není, poznatky napíšu sem) a já (ač se sama divím) jsem přednesla jeden z argumentů proti, které jsem tu taky už v jednom článku uvedla.
Kupodivu ostatní argumenty zazněly z úst jiných odpůrců a spousta argumentů, které si uvědomuju jako vhodné, z úst přívrženců. Pak nám docent docela dobře vysvětloval podstatu trestu smrti a myslím, že nikdo z nás, co něco vůbec řekl, ji do té doby asi moc správně nechápal. Nebo jen omezeně. Všichni jsme se na to víceméně dívali z pohledu toho konkrétního případu a dopadu konkrétních vražd na rodiny obětí a na pachatele, ale opomíjeli jsme důležitější stránku - možnost pachatele tyhle činy zopakovat a dopad na celou společnost. A asi se dá jednoznačně souhlasit s tím, že pokud tu stále bude existovat možnost útěku z vězení, nedá se stoprocentně zabránit opakování brutálních činů těchto lidí. A pokud bude naopak existovat možnost uvěznit je někam, odkud se nemají šanci nijak dostat, není trest smrti potřeba.
Nicméně ani tohle mě neobrátilo na souhlas a zalíbil se mi finální argument jedné kolegyně, která řekla, že jen proto, že nejsme schopni postarat se o úplnou doživotní a bezpečnou izolaci takhle nebezpečných individuí, nemůžeme je zabíjet. A s tím souhlasím úplně nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat