28.5.12

Výhled z vagónu

V první řadě - mám zápočet z obecných dějin. Konečně! Teď už jen zkoušku a státnice ČD, ŘP, TP. Což bude záhul. Ale to nevadí, ještě je čas. Dneska dopoledne jsem tedy už z koleje odstěhovala většinu věcí, jela jsem domů zatím stále autobusem Plzeň - Nepomuk (fakt nechápu, když na tom autobusu byly na čelním skle i vedle dveří obrovské cedule náhradní spoj - rychlík Plzeň - Nepomuk, proč se každý ptal, jestli to jako jede místo rychlíku a proč dvě slepice úplně vzadu neustále nechápaly, jestli to teda jako jede nebo né, jestli se průvodčí bude protahovat přes bágly mezi sedačkama nebo né nebo có nebo mají jít za řidičem a štípnout si u něj lístek (no bych ráda viděla, jak to udělají)), pak Nepomuk - Straky normálně rychlík, akorát paní v mém kupé si otevřela nějaký... sáček s čímsi a začalo to strašně smrdět, na to si ještě na ruce pořád patlala nějakou desinfekci, která taky příšerně smrděla, a pak tam vlezla parta umětelů, kteří zase nedokázali pochopit, že polovina vagónu je druhá třída a polovina první třída a dohadovali se tam o tom více než pět minut.

Na lokálce to už vypadalo v pohodě. Jely dva vagony, sedla jsem si do druhého, kde bylo jen pár lidí. Ale ouha. Ti, kteří v tom druhém jeli, nemají o slušném chování nejspíš ani potuchy. Nejen, že celou cestu neskutečně řvali - zaslechla jsem, že je jim kolem pětatřiceti a řvali jako rozjívení puberťáci, když se tam jedna "dáma" začala smát, bylo to jako by se na nás valil sesuv z nejbližší skály, až se okna otřásala, výbuchy vysoce protivného smíchu každých pět minut, nepřehlušila to ani hudba puštěná do sluchátek na 400 %, opravdu ne ani přes celý vagon a přepážku k tomu, a to mi na přehlušení zvuků vlaku stačí na 200, navíc neustále courali na toalety, ale vždy až když vlak zastavil ve stanici, což se nesmí, aby se neznečišťovaly koleje ve stanicích, no zkrátka chování příšerné. Škoda, že tam průvodčí po zbytek cesty nevlezl, tohohle trochu znám a nejspíš bych ho požádala, zda by je neumravnil. Protože nejen, že vyřvávali jako malí puberťáci, ale vedli i stejné úplně hloupé řeči, totálně jako puberťáci. A ani ti většinou v tom vlaku takhle neřvou. Už jsem vážně měla chuť vzít ten notebook a místo pouštění na "plný koule" ho někomu pustit na koule. Třeba plný.

Ale nevadí. Já seděla úplně vzadu na té velké sedačce a měla tak ničím nerušený výhled. Což znamenalo, že jsem hodně fotila. Takže si můžete užít pár fotek z tratě vedoucí na nejkrásnější místo v republice, na Šumavu. Přičemž tři poslední si myslím, že jsou nejlepší.


Žádné komentáře:

Okomentovat