Originální název: The Two Towers
Rok vydání: 1954
Rok vydání v ČR: 1991
Druhý díl jsem přečetla stejně rychle jako první a můžu zopakovat spoustu toho, co u něj bylo řečeno. Obdiv k obrovské fantazii, která dala vzniknout celému detailnímu světu, a ke schopnosti to vylíčit. Ale abych nevypadávala z mých obvyklých scénářů, začnu shrnutím děje pro ty, jež neznají ani film. Ačkoli tento druhý díl se od filmu odklání v mnohém a hlavně zachází dál.
Je rozdělen na dvě části. První pojednává o osudech Aragorna, Boromira, Legolase, Gimliho, Pipina a Smíška. A nejen jejich. Začíná přesně tam, kde první díl skončil. Frodo se Samem odešli a Boromir pak v bitvě se skřety a skuruty. Zbytek společenstva pronásleduje skřety mířící do Železného pasu za Sarumanem, aby od nich zachránili uneseného Smíška a Pipina. Nestačí ale jejich tempu a mnohem dříve je všechny pobijí bojovníci království Rohan a krále Theodéna. Tehdy ještě Legolas, Gimli ani Aragorn neví, že hobiti přežili a utekli do Farngornského lesa, domova entů, pastýřů stromů, které vyburcují do války a do pochodu na Železný pas a proradného Sarumana. Chtějí pokračovat dál a pokusit se najít buď hobity, nebo důkaz, že zemřeli.
Po cestě se ale setkají s někým, koho nečekali. Padlý Gandalf se znovu objeví v plné síle a odvrátí jejich kroky právě do Rohanu. Tamní král je totiž v Sarumanově moci a je potřeba mu pomoct. Schyluje se k velké bitvě o toto území a on musí čelit nepříteli. To se po dlouhém a vyčerpávajícím boji podaří a Sarumanova vojska jsou poražena. Dokonce je poražen sám Saruman a společenstvo od něj získá cenný vidoucí kámen, který Sarumana spojoval se Sauronem. Jenže nenechavé ruce hobita Pipina se ho chopí a Sauron se toho snaží využít. Toto se obrátí proti plánům Gandalfa, a tak pospíchá do Gondoru, země posledního nepřítele Saurona, aby se připravil na poslední bitvu.
Druhá část se týká stejného časového úseku, ale vystupují v ní Sam, Frodo a Glum. Sam s Frodem cestují do Mordoru, aby tam zničili Prsten. Jenže cesta je velmi těžká, plná nepřátel a oni ji pořádně neznají. Když se proto objeví Glum, dřívější majitel Prstenu, zajmou ho jako průvodce. Ten je vede skrytými cestami a chrání je před skřetíma očima. Jenže toto malé vítězství nemůže trvat dlouho. Když se Glum v podstatě závislý na moci Prstenu definitivně rozhodne Prsten znovu získat, zavede hobity do doupěte obřího pavouka Oduly, s nímž už dávno uzavřel zrádné spojenectví, a doufá, že až je Odula zabije, získá on jejich věci a mezi nimi Prsten.
Tím druhý díl končí, takže je očividně o dost obsáhlejší než film, protože velká část se odehrává až v jeho třetím díle. Nicméně musím říct, že i přes to je film o něco lepší. Líbí se mi, jak Tolkien popisuje nové místo a nové lidi. Jak uvádí Rohan, Theodéna, jeho synovce Éomera, jeho sestru Eówyn a nové problémy. Líbí se mi, jak občas zahrne veselé scény, například když Gimli obhajuje Galadriel a její krásu před rohanskými jezdci. Obdivuji taky, s jakou precizností se věnuje i skřetům a vedle všech popisů přírody, historie a nebezpečí dokáže i vyjádřit Samovu rozervanost ve chvíli, kdy se zdá, že ztratil všechno a celé poslání zůstalo jen na jeho bedrech.
Jenže třeba taková bitva o Helmův žleb, ve svých důsledcích bitva o celý Rohan a krále marky, je odbytá po pár stránkách a nijak zvlášť barvitě nebo velkolepě. Když ji srovnám s tou filmovou, kdy mi vhrknou slzy do očí při scéně "Král Theodén stojí sám." "Ne sám. ROHIROVÉ!", srovnat se snad ani nedá. Jako by to tady bylo jen pár zmínek. Nebo pochod entů podbarvený úžasnou hudbou, scény kdy trhají přehradu, zaplavují Železný pas, pobíjejí skřety, i to je zde popsáno dost povrchně a krátce. A filmový nájezd vrrků do výpravy do Železného pasu snad nečekejte vůbec (právě tuto část si filmaři upravili nejvíc). Tolkien, zdá se mi, vyniká popisem přírody a dlouhých rozhovorů, ale o dost méně poté akce a bitvy. K dobru snad můžu přičíst leda Gimliho a Legolasovo soupeření v tom, kolik nepřátel který pobije. Navíc je tato část s většinou společenstva krátká.
Bála jsem se proto, že Frodovo a Samovo putování bude nezáživné a příliš dlouhé. Naštěstí se nestalo, a i když se při něm udá méně závažných věcí, není natahované. Jen působí trochu rušivě, že je samostatně v druhé půlce knihy, a proto může mít čtenář tendence si představovat, že navazuje a neodehrává se současně. A co nejhůř - už tady se objevuje velký nešvar, který naprosto ničí napětí. Tolkien často zmiňuje budoucí osudy míst nebo bytostí, s nimiž se hlavní postavy setkávají, a okamžitě tak často odhalí i jak všechno dopadne o dost dřív, než se ke konci vůbec přiblíží.
U dvojky tedy hlasuji víc pro film než pro knihu, ale jen kvůli velkoleposti bojů, kterých dosáhl díky efektům a hudbě a taky většímu prostoru mnohem lépe.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat