10. 6. 2012

Sen o vraždě a netrestu

Začátek byl naprosto normální a nudný. Byla jsem u svých pěstounů (v tomto snu jsem očividně neměla rodiče) ještě s dalšími dvěma sourozenci. Ačkoli to ve skutečnosti nebyli mí sourozenci, nebyl to několikaletý bratr a maličká sestřička, byli cizí. Ale formálně sourozenci. A ani nevím, proč se mi zdálo, že jsem u pěstounů. Navíc u takových, které v reálu znám. Ale nebudu říkat, kdo to byl. Stejně je jeden z nich už dlouho mrtvý.

Zkrátka jsme tak bydleli, ale jednou přišli nějací dva úředníci na kontrolu kvůli nejmladší holčičce, které nebyly ani dva roky. Nevím, zda proběhl nějaký problém či konflikt, ale ve výsledku naznačili pěstounce, že by bylo lepší, kdyby ji alespoň na chvíli dala někam jinam.Jenže ona na ní byla emočně neuvěřitelně závislá a jakmile toto vypustili z úst, oba nemilosrdně zabila.

Těla pak samozřejmě musela někde ukrýt. Udělala to v jedné naší koupelně. Jednoho z nich položila do vany a jednoho z nich namotala do sprchového závěsu a zavěsila na tyč. Pamatuju si, jak z toho závěsu čouhala hlava s rozježenými blonďatými vlasy. Pak koupelnu zamkla a prostě se mělo žít dál.

Jenže postupem času začalo jít do tuhého. Jednak došlo na finanční problémy poklesem nějakých investic nebo převodů, jednak i problémy související s naší koupelnou. V celé oblasti totiž rapidně klesl tlak vody a často netekla. Jenže navíc měli sousedi pod pozemkem poškozené odpadní potrubí, a jak se nám ty dvě mrtvoly rozkládaly ve vaně a vše, co šlo, odtékalo, začal jim na zahradě z toho potrubí prosakovat tuk z těch dvou těl. Pěstounka se tak rozhodla zmizet, dokud se ještě na nic nepřišlo.

Začali jsme tedy fofrem balit.
Trochu mi to připomínalo balení na konci akademického roku na koleji. Narvat do kufrů úplně všechno, a to na co nejmenší prostor. Ale nebylo to těžké, v tom snu jsem toho moc neměla. Nějaké oblečení, nějakou kosmetiku, boty, povlečení. No a to bylo vše. Žádná elektronika, žádné zbytečnosti, dokonce ani knihy. Nebo jsem to jen neměla balit, abychom mohli zmizet co nejrychleji.
Uprostřed toho všeho zmatku najednou ale přišla policie.

Rychle jsme tedy poschovávali kufry pod postele a pěstounka s tím policajtem zahrála úžasnou hru na idylickou rodinku. Jen mu zabránila jít do koupelny s tvrzením, že je rozbitá, a využíváme koupelnu v horním patře. On se tím nechal opít a odešel. Ačkoli já a pěstoun jsme se po sobě pořád vyděšeně dívali, přesvědčení, že na všechno přijde.

A konec? Nevím. Možná jsme odjeli, možná na to přece jen přišli. Ale proč jsem ji třeba já neudala?
Myslím, že v tom snu jsem byla přesvědčená, že radši budu v jednom domě se dvěma mrtvolama, ale jinak normálně fungující rodinou, než v děcáku.


Žádné komentáře:

Okomentovat