Je to už hodně dlouho, co se mi tenhle sen zdál. Několik let. Možná už dokonce osm. Ale já si ho stejně pořád živě pamatuju, protože na něco takového se zapomenout nedá.
Byla jsem u babičky, a to s jednou holkou S., kterou z její vesnice znám. Jako hodně malé jsme byly kamarádky, ale pak to nějak skončilo a v době, kdy se mi tento sen zdál, jsme se už nevídaly. Nicméně v něm byla ona. Byly jsme u babičky doma, klasika - povídání, video a tak.
Jenže pak se na dvorku (nevím, proč zrovna na něm, když zahrada je mnohem větší a dvorek je jen malý dlážděný plácek) začala stavět hranice s kůlem připravená na upálení odsouzence.
A tím měl být Jan Ámos Komenský.
Byla tam i televize s moderátorkou a několika kamerami, spousta lidí.
My s S. právě proto zůstaly uvnitř. Vidět jsme to nechtěly, a tak jsme se v obýváku dívaly na video. Jenže venku foukal silný vítr nebo co, zkrátka ta hranice nechtěla hořet. Přivedli ho, zapálili, ale ono se to ne a ne rozhořet.
Tak celou tuhle parádu přesunuli do druhého obýváku.
Já a S. jsme to opravdu, ale opravdu vidět odmítaly, takže jsme výtahem (nutno podotknout, že babička bydlí v dvouapůlpodlažním domě, kdy je první její byt, druhý půdní pokoj a třetí byt strýcovy rodiny a výtah tam nikdo nemá) vyjely do půdního pokojíku, kde jsme se chtěly schovat a přečkat to.
Jenže za chvilku se výtah ozval znovu, v něm ta moderátorka a kameraman a řekli nám, že prostě musíme jít dolů a musíme se dívat. Že je to nutné a nejde to jinak. A když jsme nechtěly, tak nás prostě dolů vzali i proti naší vůli.
A tak jsme se s S. musely dívat, jak v obýváku mojí babičky upalují Komenského.
Žádné komentáře:
Okomentovat