Rok vydání: 2008
Český překlad: 1998
Smyčka je poslední díl Suzukiho trilogie o tajemství Sadako a smrtícím viru, na nějž není lék. Dosud jsme byli svědky toho, jak Sadako ve své nenávisti rozesela mezi lidstvo prostřednictvím kazety prstencový virus a odsoudila ho tak k záhubě, protože stvořila nový dominantní druh, vedle něhož vše ostatní živé vymírá. Ve Smyčce se však dostáváme úplně jinam. Suzuki se nejspíš rozhodl dodržet základní pravidlo třetích hororových pokračování a popřel úplně vše, co se stalo dosud. Navíc popřel i to, protože odsunul horor a postavil Smyčku do sci-fi žánru.
Novým průvodcem děje je nyní Kaoru Futami, nadaný a předčasně dospělý chlapec, který touží odhalit fungování světa. Nejdřív prochází svou vlastní minulostí, kdy s otcem uvažoval nad složitými filozofickými i přírodovědnými otázkami a toužil podívat se na jedno místo v Americe, kde podle něj leží zóna dlouhověkosti. Potom se ale dostane ke svým dvacátým letům a všechno se změní. Světem bez náznaků prstencového viru z předchozích dílů se rozšiřuje nový druh metastatické rakoviny vyvolané neznámým virem. Onemocní i Kaorův otec a později matka a Kaoru se rozhodne pro studium medicíny, aby pomohl záhadu nemoci rozplést a zachránil rodiče. Seznámí se také s půvabnou Reiko, jejíž syn je v posledním stadiu rakoviny. Samozřejmě i ona je nemocná a mladý a neopatrný Kaoru ji přivede do jiného stavu. Rázem má další dva životy, o které chce bojovat. A čím víc se noří do výzkumu viru, tím častěji naráží na projekt Smyčka.
Šlo o projekt, jehož se účastnil i Kaorův otec. Jednalo se o pokus vytvořit dokonalý virtuální život. Vědci z Japonska a USA vložili do počítače skutečnou RNA a za pomoci milionu dvě stě tisíc počítačů pod mohavskou pouští a Tokiem stvořili nový svět. Dokázali nasimulovat vznik života a ten se velmi rychle vyvinul až do naší formy a současnosti. Podle totožného scénáře. Jenže v momentě, kdy se ve Smyčce zrodil příběh Asakawy, Rjúdžiho a Sadako, zachvátila celou její populaci rakovina, prstencový virus, zkrátka odehrál se tam příběh známý z prvních dvou dílů. Kaoru se tohle dozví a dojde mu, že když se Smyčka doposud vyvíjela úplně stejně jako náš svět a teď ho předběhla, tohle se stane v tom našem. Ostatně, už to začíná. A že virus musel někdo přetáhnout ze Smyčky. Netuší ale, že během své cesty za odpověďmi najde mnohem víc. Že pro něj je Smyčka víc než program, víc, než nižší existence, pro níž jsme my stvořitelé. Že je její součástí.
Tento díl je právem označován jako nejslabší a i mně se v něm několik věcí nelíbí, či spíš nezdá. Předně se nikdy nedozvíme, jak virus vznikl. Dočteme se, jak pronikl ze Smyčky, ale nevíme, jak se dostal tam. Je striktně řečeno, že obyvatelé Smyčky by ho nebyli schopni stvořit, a zdá se, že on i Sadako jsou zásahem zvenčí. Ale dál se to nerozvede. A hlavně - nezůstal vůbec žádný hororový prvek. Ze Smyčky je čistočisté sci-fi se spoustou lékařských termínů, virtuálním světem, portály a vymíráním druhů. Nepociťuji už ani trochu děsivého nádechu a podezření na duchařinu, naopak probírám se vědou a filozofií. Tentokrát filozofií o stvoření.
Kniha to otevřeně neříká, ale Suzuki v ní udělal z několika vědců stvořitele, z celé naší populace udělal vyšší bytosti, které daly vznik nižší existenci ve vlastním miniaturním vesmíru, a otevřel tak možné zamyšlení nad naším stvořením a nad osobou boha či bohů. Obyvatelé Smyčky totiž taky v boha věří. Jenže jejich bohem jsme my. Jak to potom vlastně může být s tím naším? Kdyby byla Smyčka samostatným dílem, nejspíš by nebylo co vytknout. Napínavé sci-fi o stvoření nového světa a přicházející zkáze našeho. Jako završení hororové série však pohřbila veškerou atmosféru a vůbec vše, co mohlo hororové rozuzlení být. Nechci ale od čtení odrazovat. Psaná je stejně dobře jako ostatní, styl je nezaměnitelný a i tady se nejvíc opírá o medicínu a filozofii. Jen odbočila jiným směrem.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat