3. 9. 2012

Stephen King - To

Originální název: It
Rok vydání: 1986
Rok vydání v ČR: 1993

To je velmi známým a jak jinak také zfilmovaným hororem Stephena Kinga. Čte se dlouho a kvalitně natočit se prakticky nedá. Hlavním důvodem je, že má celkem přes 1100 stránek a několik časových linií prolínajících se dějem sem a tam. King tohle dělá moc rád, neustálé návraty do minulosti, vzpomínky, pohled jedné postavy a na to pohled jiné postavy, kapitolování kapitol se u něj objevují pořád. Určitě je to spolu s často se objevovaným státem Maine originální podpis autora, ale mě osobně to často ruší. Při čtení jsem vůbec netušila v jaké kapitole právě jsem, a kvůli délce, když jsem se dostala za nějakých 700 stran, mi dost vypadávalo, co se stalo na začátku.

Hlavní motiv naštěstí vypadnout nemůže. Hlavní postavy jsou tam pořád a jsou jasně dané. Jedná se o šest dětí z mainského městečka Derry, které jsou nějakým způsobem šikanované či odlišné. Vůdcem party, která se dá v příběhu dohromady, je koktavý Bill Denbrough. S ním začíná příběh a s ním začíná jeden z nejdůležitějších období, protože právě jeho bratr George je první obětí nového vražedného cyklu Toho. Dalšími jsou tlustý Ben Hanscom, neduživý astmatik Eddie Kaspbrank, ukecaný a nezastavitelný Richie Tozier, žid Stan Uris, černoch Mike Hanlon a často bité děvče Beverly Marsh. Společně s partou Henryho Bowerse, který je šikanuje a brutálně bije, by mohlo jít o obyčejné základoškoláky v obyčejném městě. Jenže nic obyčejného na nich není.

Derry každých přibližně sedmadvacet let zažívá neobvyklý nárůst násilností a především vražd. Jak to tak vypadá, nikdo proti nim ale nezakročí a nikdo s nimi nemůže nic udělat. Hlavní šestice brzy zjistí, že proto, že na svědomí je má záhadné To, které žije v Derry, nebo lépe řečeno, kterým je Derry. Sami se s Tím i setkávají. Vždy se jim zjeví když ne jako děsivý klaun Pennywise jako jejich nejhorší noční můra a snaží se je zabít. Několikrát se to téměř povede, ale místo toho, aby je zastrašilo, sváže je pevným, až magickým poutem. Spousta jiných dětí ale takové štěstí nemá a pokud se jejich ostatky vůbec najdou, jsou často znetvořené. Musí tedy bojovat o to, aby podobně nedopadli i oni.

Ač mají tedy v patách Henryho Bowerse, neustále se mstícího repetenta, rozhodnou se tyto šílené vraždy utnout. Uvědomují si, že jsou jen dětmi a stojí proti čirému zlu z míst za vesmírem, ale přesto se o to pokusí. Netuší, že mají obrovskou sílu, a odhodlání, které Tomu ukázali, ho straší. Dokonce si našli i rituál, jakým To zlikvidovat. A téměř se podaří. Jsou přesvědčeni, že umírá. Potom se postupně odstěhují až na Mika z města a zapomenou.

Po sedmadvaceti letech je však Mike kontaktuje a sdělí jim, že cyklus začal znovu a To není mrtvé. Kdysi si slíbili, že pokud se znovu objeví, přijedou a skutečně ho zabijí. Proto musí dostát slibu, vrátit se, pokusit se vzpomenout a znovu se vrhnout do neznámého, čirého zla a zoufalství. Jenže už nejsou dětmi, jejichž hlavní zbraní byla ve schopnosti uvěřit čemukoli a třeba jen obyčejnou vodu a příchuť z respirátoru vydávat za kyselinu, jež díky víře jako kyselina doopravdy zafunguje. Jsou dospělí a jejich moc je omezená. Přesto ale přijedou a pokusí se o nemožné. Pokusí se zabít To, co proudí v celém Derry. To, co násilné městečko stvořilo.

Na takový čistý příběh by určitě stačil poloviční počet stránek. Jenže To tak přímočarý děj úplně nemá. Začíná sice v dětství Billa a ostatních, ale čím dál častěji ho používá spíš jako vzpomínky dospělých, až se z dětství opravdu stanou jen útržky, na které se snaží vzpomenout, aby věděli, jak bojovat. A je jich obrovská spousta. Vlastně King popisuje veškerá setkání ústřední šestice s Tím a k tomu přidává i setkání Henryho Bowerse a některých dalších dětí. Samozřejmě popisuje i situaci hlavních hrdinů v dospělosti ve chvíli, kdy jim volá Mike, jejich nesnadnou cestu zpátky do Derry, vypořádává se s jejich partnery, kteří jim ji vůbec neusnadňují, několik krátkých úryvků věnuje i pohledu Toho samotného.

A protože Kingovy popisy bývají hodně dlouhé a hodně detailní a zahrnuje všechno, nejen podobu postavy a toho co dělá, ale také její pocity, usazuje ji do určité ulice a určitého města, které se také snaží přiblížit, a je schopen popsat v tu chvíli i všechny cesty vedoucí k němu, a tak to dělá v každé scéně u každé nové situace každého zúčastněného, stránky stále naskakují a naskakují.

Nečte se to ale špatně. Čtenář potřebuje všechno vědět. Spousta zdánlivých maličkostí totiž souvisí se zápletkou a určitě ani není od věci občas se pobavit nebo jako ve správném hororu nad něčím znechutit. Navíc délkou románu nezanechává pocit, že se všechno děje najednou a hned, naopak mezi jednotlivými setkáními s Tím a mezi všemi hrůzami popisuje období klidu, období obyčejných rodinných problémů, popisuje školní dny, písemky, hraní si v Ladech, což je močálovitá oblast Derry, kde ústí kanály, protékají řeky a stojí vodárny. A pak nastoupí jeden z hrdinů a vypráví co zažil. Pomalu se tak dostáváme až k finálnímu střetnutí dospělé šestice a Toho.

Na konci se také King pokouší vysvětlit co vlastně To je. Může se objevit v jakékoli podobě, často je vídáno jako klaun Pennywise, ale přesto musí mít i svou vlastní danou podobu a původ. Nevím, jestli mu to jen vysvětlit nešlo, nebo jsem to já příliš dobře nepochopila, ale nedokážu si žádné To představit. Jen matně se pokouším o jeho světlíky někde za vesmírem a želvou a brousím tak kolem ne příliš oblíbené sci-fi oblasti. Líbí se mi ale propojení Toho se vším v Derry a myšlenka, že jakmile je To zničeno, je nenávratně zničeno i celé město. Že vlastně Derry se vším všudy je Tím. Dělá to z boje ústřední šestice úplně osamocenou válku bez naděje na pomoc. Válku, ve které se může stát úplně cokoli.

A King toho využívá. Vážně v ději často překvapuje a vymýšlí stále nové a nové překážky a hrůzy nastražené na Billa a jeho přátele. Jen s jednou scénou dost silně ujel, a já bych ji okamžitě z románu vyškrtla. Jedná se o scénu, kdy se ještě jako děti utkají s Tím a zvítězí. Myslí si, že To zabili a vyjdou z jeho doupěte. V tu chvíli je potřeba dostat se domů a zůstat při tom v jejich mocném spojení. Těm dětem je tam kolem dvanácti let. Ale "spojí se" naprosto doslova. Všech pět kluků se dole v kanále sexuálně spojí s Beverly. Přešla jsem, co mě znechucuje, tedy popis tekoucích nudlí a zvratků a podobných chuťovek, ale sex dvanáctiletých dětí jakožto utvrzení jejich propojení, situaci, kdy jde pět kluků po sobě na jednu holku v tunelu pod městem, to už je trochu moc.

Lze-li mu však tuhle pasáž a přeskakování od jednotlivé postavy k další postavě, tedy vlastně vytvoření několika příběhů spojených až později, odpustit, je To zajímavým kouskem, kde sice vystupují převážně děti, ale není to vůbec pro děti a ony samy se často jako děti ani nechovají. Bojují. Střetávají se se smrtí. A cosi, co jim dodává možnost porazit neporazitelné, je přivede daleko za hranice dětství.


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat