Stephen King - To

Originální název: It
Rok vydání: 1986
Český překlad: 1993

To je velmi známým a zfilmovaným hororem. Čte se dlouho a kvalitně natočit se prakticky nedá. Hlavním důvodem je, že má celkem přes 1100 stránek a několik časových linií prolínajících se dějem sem a tam. King tohle dělá moc rád, neustálé návraty do minulosti, vzpomínky, pohled jedné postavy a na to pohled jiné postavy, kapitolování kapitol. Určitě je to spolu s často se objevovaným státem Maine originální podpis autora, ale mě osobně to často ruší. Při čtení jsem vůbec netušila v jaké kapitole právě jsem, a kvůli délce, když jsem se dostala za nějakých 700 stran, mi dost vypadávalo, co se stalo na začátku.

Hlavní motiv naštěstí vypadnout nemůže. Hlavní postavy jsou tam pořád a jsou jasně dané. Šest dětí z mainského městečka Derry, které jsou nějakým způsobem šikanované či odlišné. Vůdcem party je koktavý Bill Denbrough. S ním začíná příběh a s ním začíná jeden z nejdůležitějších období, protože právě jeho bratr George je první obětí nového vražedného cyklu Toho. Dalšími jsou tlustý Ben Hanscom, neduživý astmatik Eddie Kaspbrank, ukecaný Richie Tozier, žid Stan Uris, černoch Mike Hanlon a často bité děvče Beverly Marsh. Společně s partou šikanéra Henryho Bowerse. Mohlo by tak jít o obyčejné školáky v obyčejném městě. Jenže nic obyčejného na nich není.

Derry každých přibližně sedmadvacet let zažívá neobvyklý nárůst násilností a především vražd. Nikdo proti nim ale nezakročí a nikdo s nimi nemůže nic udělat. Hlavní šestice brzy zjistí, že proto, že na svědomí je má záhadné To, které žije v Derry, nebo lépe řečeno, kterým je Derry. Sami se s Tím i setkávají. Vždy se jim zjeví, když ne jako děsivý klaun Pennywise, jako jejich nejhorší noční můra a snaží se je zabít. Několikrát se to téměř povede, ale místo toho, aby je zastrašilo, sváže celou partu pevným, až magickým poutem odhodlání s Tím skoncovat. Uvědomují si, že jsou jen dětmi a stojí proti čirému zlu z míst za vesmírem, ale přesto se o to pokusí. Netuší, že mají obrovskou sílu a To děsí. Dokonce si našli i rituál, jakým To zlikvidovat. A téměř se podaří. Jsou přesvědčeni, že umírá. Potom se postupně odstěhují až na Mika z města a zapomenou.

Po sedmadvaceti letech je však Mike kontaktuje, protože cyklus začal znovu. Kdysi si slíbili, že pokud se To znovu objeví, přijedou a skutečně ho zabijí. Proto musí dostát slibu, vrátit se, pokusit se vzpomenout a znovu se vrhnout do neznámého, čirého zla a zoufalství. Jenže už nejsou dětmi, jejichž hlavní zbraní byla schopnost uvěřit čemukoli a třeba jen obyčejnou vodu z respirátoru vydávat za kyselinu, jež díky víře jako kyselina zafunguje. Jsou dospělí a jejich moc je omezená. Přesto ale přijedou a pokusí se o nemožné. Pokusí se zabít To, co proudí v celém Derry. To, co násilné městečko stvořilo.

Na takový čistý příběh by určitě stačil poloviční počet stránek. Jenže To tak přímočarý děj úplně nemá. Začíná sice v dětství Billa a ostatních, ale čím dál častěji ho používá spíš jako vzpomínky dospělých, až se z dětství opravdu stanou jen útržky, z nichž snaží poskládat, jak bojovat. A je jich obrovská spousta. Vlastně King popisuje veškerá setkání ústřední šestice s Tím a k tomu přidává i setkání Henryho Bowerse a některých dalších dětí. Samozřejmě popisuje i situaci hlavních hrdinů v dospělosti ve chvíli, kdy jim volá Mike, jejich nesnadnou cestu zpátky do Derry, vypořádává se s jejich partnery, kteří jim ji vůbec neusnadňují, několik krátkých úryvků věnuje i pohledu Toho samotného.

A protože Kingovy popisy bývají hodně dlouhé a hodně detailní a zahrnují všechno, nejen podobu postavy a toho co dělá, ale také její pocity, usazuje ji do určité ulice a určitého města, které se také snaží přiblížit, a je schopen popsat v tu chvíli i všechny cesty vedoucí k němu, a tak to dělá v každé scéně u každé nové situace každého zúčastněného, stránky stále naskakují a naskakují.

Nečte se to ale špatně. Čtenář potřebuje všechno vědět. Spousta zdánlivých maličkostí totiž souvisí se zápletkou a určitě ani není od věci občas se pobavit nebo jako ve správném hororu nad něčím znechutit. Navíc délkou románu nezanechává pocit, že se všechno děje najednou a hned, naopak mezi jednotlivými setkáními s Tím a mezi všemi hrůzami popisuje období klidu, období obyčejných rodinných problémů, popisuje školní dny, písemky, hraní si v Ladech, popisuje zcela přirozené útrapy, jež jsou pro hlavní hrdiny stejně jako boj s Tím nesnadnou cestou dospíváním. A pak nastoupí jeden z hrdinů a vypráví, co zažil. Pomalu se tak dostáváme až k finálnímu střetnutí dospělé šestice a Toho.

Na konci se také King pokouší vysvětlit, co vlastně To je. Může se objevit v jakékoli podobě, často je vídáno jako klaun Pennywise, ale přesto musí mít i svou vlastní podobu a původ. Nevím, jestli mu to jen vysvětlit nešlo, nebo jsem to já příliš dobře nepochopila, ale nedokážu si žádné To představit. Jen matně se pokouším o jeho světlíky někde za vesmírem a želvou a brousím tak kolem ne příliš oblíbené sci-fi oblasti. Líbí se mi ale propojení Toho se vším v Derry a myšlenka, že jakmile je To zničeno, je nenávratně zničena i část města. Že vlastně Derry se vším všudy je Tím. Dělá to z boje ústřední šestice úplně osamocenou válku bez naděje na pomoc. Válku, ve které se může stát úplně cokoli.

A King toho využívá. Vážně v ději často překvapuje a vymýšlí stále nové a nové překážky a hrůzy. Jen s jednou scénou dost silně ujel. Jedná se o scénu, kdy se ještě jako děti utkají s Tím a zvítězí. Myslí si, že To zabili a vyjdou z jeho doupěte. V tu chvíli je potřeba dostat se domů a zůstat při tom v jejich mocném spojení. Těm dětem je kolem dvanácti let. Ale "spojí se" naprosto doslova. Všech pět kluků se dole v kanále sexuálně spojí s Beverly. Přešla jsem, co mě znechucuje, tedy popis tekoucích nudlí a zvratků a podobných chuťovek, ale sex dvanáctiletých dětí jakožto utvrzení jejich propojení, situaci, kdy jde pět kluků po sobě na jednu holku v tunelu pod městem, to už je trochu moc.

Lze-li mu však tuhle pasáž a přeskakování od postavy k postavě, tedy vlastně vytvoření několika příběhů spojených až později, odpustit, je To zajímavým kouskem, kde sice vystupují převážně děti, ale není to vůbec pro děti a ony samy se často jako děti ani nechovají. Bojují. Střetávají se se smrtí. A cosi, co jim dodává možnost porazit neporazitelné, je přivede daleko za hranice dětství.

Mé hodnocení: