Tohle je další sesbíraná kolekce deseti obrázků z různých let. Některé jsou dokonce nedodělané a už ani nerozpracované, takže nedodělanými zůstanou.
Ke konci základky a na začátku střední jsem často kreslila postavy bez tváře v žaláři nebo na mučidlech. Ale jak jsem sadistická, poznáte s nejnovější jednorázovou vlastní povídkou.
Pak přišlo období očí a prapodivných motýlů.
Spíš hrubé nákresy rukou, které jsem měla ještě v prváku na koleji.
Byla jsem tam mockrát, vždycky si přivezla něco s předlohou, ale nikdy ho nedokreslila.
Stejně jako jsem nikdy nedodělala tenhle balón. Ale když jsem na počítači přidala tuhle barvu, řekla jsem si, že by mi vůbec nevadilo mít to na polštáři nebo na nějakém tričku v době, kdy jsem byla členkou skupiny Děti země. To tu bývalo kdysi na prvním stupni.
Tohle je nedobarvené schválně, ale ještě jsem měla v plánu dodělat trochu detaily a nenechat zbytek papíru bílý. Už se na to nedostalo.
Sedávala jsem při základoškolských hodinách zeměpisu v první lavici u dveří, učitel, který snad ani neměl nejen vysokou, ale ani vzdělání v oboru týkající se zeměpisu, si nás nevšímal, protože pracoval výhradně s nejzlobivějšíma klukama (přesto to byly nezapomenutelné hodiny), a ze mě několik hodin padalo tohle:
Prosím nehledejte žádnou analogii ohledně bílých a tmavých, na to jsem tehdy vůbec nemyslela.
A tohle je z těch samých hodin, moje ilustrace k poslední části Kronik Prydainu. Bylo mi tehdy strašně líto Flewddurovy harfy a Collovy smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat