Dva lidi v zoo

Originální název: Dva lidi v zoo

Země: ČSR

Rok: 1989

Martin a Honza jsou školou povinná dvojčata s maminkou muzikantkou, která vyráží i s tátou na zájezd. Své děti bere k prarodičům, kteří žijí v zoo, neboť dědeček Montelík, přezdívaný Monty, je tamější veterinář. Nevybrala si ale nejlepší chvíli, neboť babiččin pohár trpělivosti s manželem přetekl ve chvíli, kdy z pavilónu utekl gorilí samec Tadeo a "vloupal" se jim do bytu. Tehdy se sebere a odchází k sestře na sídliště. Monty proto zásadně odmítá, že by se o kluky staral, v zahradě má totiž spoustu práce, a to hlavně s ředitelstvím, které ne zrovna čistě obchoduje se zvířaty, a jeho snem přitom vždycky bylo, aby jim zařídil co nejlepší životní podmínky. Kvůli nekalým praktikám ředitele ale zjišťuje, že jeho ideály se nenaplní, a prochází tak nesnadným obdobím, v němž mu kluci doslova převrátí život naruby.

Dvojčata se totiž nehodlají vzdát a vidina života v zoo je velmi láká. Sehrají tedy na Montyho boudu, kdy mu tvrdí, že maminka u něj nechala jen jedno dítě a druhé odvezla, jenže ve skutečnosti zůstali v zoo oba a vydávají se za jednu osobu. To jim skýtá netušené možnosti. Do školy tím pádem chodí vždycky jen jeden a druhý může prozkoumat všechny kouty zoo, seznámit se s nejrůznějšími zvířaty jako jsou pštros Taťulda, vždy hladová slůňata, zebra Princezna, nosorožice Pomněnka nebo mládě orangutana Ámos.

Jenže Monty není hloupý a brzy mu dojde, že tady něco nehraje. Zvlášť, když se jeho pes Agáta začne chovat divně. Objeví tedy, že ve skutečnosti se stará o obě děti, a zdá se, že se mu s nimi uvolí pomoci i babička. Jenže když se kluci konečně vyřešili, přichází důležitější problém. Zoo docházejí peníze, zoufalou situaci s Ámosovou ošetřovatelkou a nebezpečím jeho prodeje se Montyho asistentka rozhodne vyřešit fingovaným únosem opičky, ředitel pošle na nebezpečnou cestu do Ruska březí samici nosorožce a celá zoo se začíná hroutit.

Prostě jde o docela milý a laskavý komediální film, který jsem jako malá milovala. Sice se nedočkáme žádného zvláštního závěru, kde by se situace se zvířaty vyřešila, nebo kde by se vůbec něco uzavřelo, ale zato jsme svědky nejrůznějších krásně vtipných a i krásně smutných scén. Nejradši jsem vždycky měla ty, kde se kluci toulají po zoo a prolézají z výběhu do výběhu. To jsem jim hrozně záviděla. A i když celý film nakonec vyzní trochu smutně, jen hýří hláškami a skvělým situačním humorem. Takovým, jenž mi u většiny současných českých děl silně chybí. A i když je třeba na začátku při útěku Tadea vidět, že ve většině scén je opice umělá, a i jiné triky jsou silně prokouknutelné, jde o snímek, který už se těžko natočí tak, aby takhle vyzněl.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: