Koralína a svět za tajnými dveřmi

Originální název: Coraline

Země: USA

Rok: 2009

Animovaný film, který už kvůli tomuto faktu a kvůli jedenáctiletým hlavním postavám pro mnohé slibuje pohádku pro děti, je ve skutečnosti docela strašidelným hororem, a tak se rozhodně dá čekat, že se zde, v díle natočeném podle knihy oblíbeného Neila Gaimana (v díle, které podle mnohých onu knihu dokonce předčí) se bude divák smát i bát. A hlavně, že se mu to bude líbit.

Jedenáctiletá Koralína Jonesová je zvědavé a neposedné děvče. Dosud žila s rodiči - biology - ve městě, ale nyní se stěhuje do nového domu, jakési "barabizny v pustoprázdnu", kde mají pronajatý byt. I jejich noví sousedé jsou pořádně trhlá cháska, jelikož mezi nimi nechybí dvě bláznivé staré herečky herečky s hordou psů nebo starý cirkusák odněkud z Ruska, pan Bobinsky. Koralínin jediný vrstevník je tam Hubbie, vnuk majitelky domu, z něhož se ale vyklubal otravný protiva, a Koralína tak nepochybuje, že ani s ním si hrát nebude. A její rodiče navíc neustále pracují, protože připravují novou knihu. Možnost vyžití je tak pro Koralínu prakticky nulová, zvlášť, když v tom odporném šedém světě za oknem pořád prší.

Brzy se ale přece jen něco, co jí zabrání ukousat se nudou, objeví. Koralína nalezne v obýváku tajné dveře, za kterými čeká vážně obrovské překvapení. Když jimi projde, je to, jako by se ocitla v alternativním světě, který je ale na první pohled úplně stejný jako ten reálný. Najde tam přesný obraz jejich bytu a dokonce i rodičů. Akorát, že její alternativní rodiče s ní tráví čas, jsou zábavní, hrají si s ní, její "druhá" matka jí vyvařuje a dokonce i druhý Hubbie není vůbec otravný. Jediný, kdo do celého dokonalého konceptu nezapadá, je Hubbieho kocour. Tenhle tvor totiž není alternativa, ale pořád stejné zvíře, které umí do nového světa procházet také. Jen v tomhle světě, světě za dveřmi, umí mluvit lidskou řečí a neustále Koralínu varuje, aby si dávala pozor, že věci můžou být úplně jinak, než se na první pohled zdá.

Bohužel netrvá dlouho a ukáže se, že má pravdu. Koralína začne uvažovat, zda by jí ve druhém světě nebylo lépe, a toho se okamžitě chytí její druhá matka. Začne ji přesvědčovat a lákat, ukazuje jí věci, kterým se jen těžko odolává. Jenže potom se začne její druhý otec chovat divně, druhý Hubbie má zašitou pusu a její druhá matka se změní v obrovskou zlou pavoučici, která Koralínu v druhém světě uvězní.

Holčička si nejprve zoufá, a když se setká s duchy tří dětí, které skončily ve stejné síti dlouho před ní, už pomalu nevidí cestu ven. Nakonec se ale odhodlá. Vytyčí si úkol najít tři kuličky představující duše těch dětí, dostat se ven a jednou pro vždy zamknout nebezpečné dveře. Podaří se jí to ale, zvlášť, když proradná pavoučice zajme Koralíniny pravé rodiče?

Animované filmy tohoto ražení stojící na pomezí pohádky a hororu mám moc ráda a Koralínu obzvlášť. Drzá znuděná holka si najde alternativní rodinu, kterou je nadšená, ale brzy zjistí, že věci se mají úplně jinak a snaží se nejen zachránit sebe, ale mnohé další. Akorát, že tady jde skutečně o život a po prvním vítězství zdaleka není po všem. Celé to také podtrhuje skvělá hudba, taková jemná, nenápadná, trochu tísnivá, protože vám dává jasně najevo, že se stane něco nepříjemného. Budí pocit, že se něco plíží a blíží. Ten pocit navíc dodává i rozevlátý Hubík, protože on pořád působí, jako by existovalo nějaké tajemství a jako by si vůbec nebyl ničím jistý.

Styl animace je potom docela příjemná třešnička, která, myslím, i zachraňuje konec. Celá zápletka, scénář, všechno je skvělé, ale jakmile dochází k finále, kdy se alternativní svět hroutí a Koralína už nemá moc šancí vyváznout, připadá mi to, asi vzhledem k mému věku, trošku suché a trošku moc odbyté. Ale díky perfektním efektům, animaci a skvělou hrou s barvami, mě i tohle baví. A nejvíc mě baví všechny ty šokově hororové prvky, jako Hubík se zašitou pusou nebo dost slizce děsivý cirkusák. Dostavuje se u mě totiž efekt podobný Mrtvé nevěstě. V jistých chvílích se ve mě probouzí až pocit znechucení a nevolnosti, ale přesto se nic nechutného neodehrává. A nebo naopak nastoupí scény, které si můžu klidně přehrávat znovu a znovu, i když nijak zvlášť podstatné nejsou. A v momentě, kdy mám ve filmu oblíbené a neoblíbené scény, ten film mě prostě zaujal, baví a pustím si ho znovu. A takovým statusem se nemůže pochlubit každý.

Koralína je prostě velmi dobrý počin a když se to tak vezme, zase jednou něco víc než na lásku a přátelství odkazuje na to, že je lepší vážit si toho, co člověk má, protože co z počátku vypadá jako lepší, se nakonec může úplně obrátit. Něco jako "nebuďte drzé, dětičky, a mějte trpělivost, mamča vás má ráda, i když nemá čas, a ta milá tetka s bonbónky může mít nakonec jenom pěkně ostré jehly".

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: