Ne, to mi nenapsal ani neřekl nikdo kvůli blogu nebo kvůli čemukoli, co jsem kdy udělala (když nepočítám velmi poetické hádky s bratry v mladším věku, kdy jsme se častovali velmi milými a velmi originálními nadávkami, díky nimž jsme si slovník rozšířili o deset až dvacet výrazů a nejrůznějších slovních spojení). To mi ve čtvrtek odpoledne řekl jeden cikán. Jen tak z dlouhé chvíle. Aby řeč nestála.
Původně jsem na tohle téma vydala spíš nadnesený článek, který téma "romové" pojal z hlediska jiného slova významu. A myslela jsem, že už na něj psát nebudu. Proč taky. Samozřejmě, že mi vadí absence snahy o lepší život jak pro ně samotné tak pro jejich potomky a mnohdy absolutní spoléhání se na peníze za nic od státu. Vadí mi nízká gramotnost, kriminalita a vadí mi hrubé chování. To mi vadí u všech lidí. Ale na druhou stranu, já s nimi nikdy žádný problém neměla a nepotřebuji neustále všude odírat větu "ale žijí i slušní cikáni", protože to vím, akorát je neznám. V naší vesnici není vůbec nikdo takový, naopak ve městě, kam jsem chodila na střední, jich je dost a historky policistů, hasičů a správců nejrůznějších objektů o tom, jaké společně zažívají peripetie, se k dobru přidávají vždycky. Ale já si je nechala převyprávět a tím to končilo. Neměla jsem potřebu se tím zabývat vůbec nijak. Mám svoje věci, kterým je potřeba se věnovat. Nikdy jsem otevřeně žádnému nenadávala, nikdy žádný otevřeně nenadával nebo nenapadal mě. Jen jednou, kdysi, v parku, jsem procházela s kamarádkou, a dvě mladší cikánky po nás chtěly baterku. Nevím, jestli myslely baterku jako energetický článek, nebo baterku do mobilu, možná měly zálusk na celý mobil, ale po jednoduchém slově nemám jsme pokračovaly dál a nevšímaly si. A ony si nás už taky nevšimly.
Tak to fungovalo do čtvrtka.
Nemusíte se děsit, nikdo mi nic neudělal, ale myslím, že jsem o něco víc pochopila všechny nářky na jejich nesmyslné chování a neodůvodněné výpady.
Šla jsem totiž ze zkoušky. Bylo horko, já byla navlečená v černých společenských kalhotech, topu a podle zkouškového kodexu černém bolerku, abych tam nešla s nahými rameny. Takže mi bylo horko a já se neměla do čeho na cestu domů převléct. Navíc jsem přespávala na koleji a už se snažím pomalu domů dostat všechny věci, takže jsem měla na zádech doslova narvaný batoh, v ruce docela těžkou tašku s "elektronikou" a učením a v druhé ruce ještě kabát, který se mi pořád smekal a jehož pásek jsem každou chvíli vláčela po zemi. A navíc to z fakulty na Americkou je do kopce a já chtěla do knihkupectví, takže jsem musela tamtudy.
Normálně jsem šla, potila jsem se pod tíhou i vedrem, táhla se nahoru a už jsem se viděla ve vlaku s Hobitem v ruce. O to jediné mi šlo. Takže jsem si okolí vůbec nevšímala, hlavně jsem věděla, že s tím, jak se mi potí čelo a jak mám tím pádem slepené vlasy, vypadám hrozně, takže bylo lepší nedívat se po lidech a nepředstavovat si, co si asi myslí. Asi v půlce kopce jsem pak procházela kolem jednoho obchodu, před nímž stál na kraji chodníku nějaký opálený pán oblečený jen do půl těla (oblečenou měl dolní polovinu), v pantoflích a ovázanou rukou. Když jsem byla na pár kroků od něj, ze dveří obchodu vyšly dvě děti a paní, stejně tak opálení, prostě asi každý pozná cikána.
Ti tři mířili k němu, já už byla taky úplně u nich, ale o něco blíž, takže jsem šla pořád rovně dál a prošla mezi nimi. Mezi tím pánem a zbytkem jeho asi rodiny.
V tu chvíli jsem zřetelně slyšela, jak mi ten "pán" řekl naprosto bez jakéhokoli mého podnětu "pičo". Jen tak. Ani jsem se na něj nedívala, vůbec si ho nevšímala, byl mi ukradený, chtěla jsem už sedět ve vlaku a nechat na sebe foukat vítr otevřeným oknem. Ale on měl nějakou neidentifikovatelnou potřebu prsknout na mě nadávku. Asi jen proto, že procházím kolem něj. Nebo měl jiný důvod? Vážně nevím jaký.
Napadá vás jaký mohl mít důvod k urážce? Mě ne. Vím, že neměl žádný. A proto, i když je to naprosto nicotná věc, která se ani nedá nazvat incidentem, která nic neznamenala a nikomu nic nezpůsobila, protože mně jsou nějaké urážky od nevycválaného člověka lhostejné, už nemám vůbec žádnou potřebu hledat za jejich chováním nějaké důvody. S tímhle náhlým samovolným blitím hanlivých slov vůči svému okolí jsem se setkala zatím jen u opilých nebo mentálně postižených lidí. Ale u psychicky zdravých a neopilých? Buď to byl taky "invalida na hlavu" a nebo jsou cikáni vážně jiní. A ne jako slušní lidé. A to všichni, kteří dělají nejen tyhle nicotné výpady, ale mnohem, mnohem horší věci. Zjevně nejsou jako my. Neříkám, že zrovna jako já a vy. Ale jako já a každý člověk, který by cizího jen tak z plezíru neurazil a nenapadl.
Ale něco vám řeknu. Ten člověk to mohl říct jen proto, že jsem bílá. Třeba ne. Třeba to řekl proto, že jsem kolem něj prošla. Ale jestli ano, tak je to rasista. A to je něco, co žádná pitomá procikánská neziskovka pobírající příspěvky od státu nepřizná.
Článek na téma Romové
Žádné komentáře:
Okomentovat