Tak to dosud vidí spousta bloggerů, která byla schopna založit si blog, nastavit si vlastní design, často vlastní rukou vytvořený vlastní design, vložit fotky do článku a zveřejnit ho.
Blbé ale je, že tito bloggeři ten článek neumí přečíst.
To jsem takhle jednou z nudy projížděla několik článků na téma týdne, už nevím jaké, a jedna slečna měla článek celý zkopírovaný z wikiepedie, aniž by se obtěžovala alespoň odstranit odkazy a modrá podtržení, jak to na wikipedii bývá. Tak jsem jí napsala, že kopírovat sice umí, ale že takový článek je na nic, nebo něco v tom smyslu, ona přišla ke mně a k mým poznámkám z přednášky začala psát, že jsem je zkopírovala, a dodávat, že ona je nejlepší a má vždycky pravdu (napsat tohle k poznámkám z prezentace přednášejícího plus dodatkům je opravdu znak vysoké vyspělosti, no).
Mně to bylo jedno, zasmála jsem se a neřešila to, ale po několika dnech jsem procházela návštěvy na toplistu (občas tam chodím, protože často zapomenu, kde jsem reagovala, a stává se, že ty články takhle najdu) a narazila na odkaz na její blog. A řekla jsem si, že se podívám. Měla jsem čas, nic lepšího na práci v tu chvíli, tak proč ne.
Slečna nezklamala.
Měla tam několik velice dlouhých článků. Člověk, který píše dlouhé články bez smajlíků a na nějaké úzce vymezené téma, to je super, to je autor, zaslouží si pozornost. No, pokud je píše. Tahle je totiž nenapsala, opět je zkopírovala.
Ale víte co?
Ty články zněly asi takto:
>Nový bytový kurzu je rozšíření jejích výsledků fitness plán s Lucy. "Slyšel jsem, že tolik příběhy lidí po celém kdo sledují své výsledky s plánem Lucy," dodala.
>Její královská recept na koláčky pro 16 osob je následující: porazit spolu 2 vejce, 4 polévkové lžíce s moučkovým cukrem a 1 lžička mléka, přidáme 4 TSPS z hladké mouky, druhý lžičky mléka, dvě lžičky jedlé sody a 3 TSPS . smetany zubního kamene
Pokud tedy nemá mluvčí té dané celebrity těžkou poruchu řeči a sexuality a britská královna neporáží vejce se zubním kamenem, bude na tom něco divného.
Možná to psal magor? To ne, jenom kopíroval.
To se totiž někdo rozhodl použít zahraniční a cizojazyčný zdroj. Jenže jazykem, kterým byl původní článek psán, nevládl, a tak se rozhodl přeložit si to pomocí překladače. Ten strojově přeložený text, přeložený slovo od slova bez ohledu na několikavýznamové pojmy, jak se na nemyslící stroj a program sluší, pak vzal, udělal control(l) cizí, control(l) vlastní a zveřejnil. Potlesk. A je to tak u všech článků. A máme tu autora!
Jo, leda houby.
V tomhle případě mi už nestojí za to, abych dotyčné ještě psala, že zveřejňuje totální nesmysly. Byl ale i jiný případ, kde mi to za to stálo, protože ten blog býval kdysi mým SB. Byl (asi pořád je) taky o kriminálce a některé články tam autorky zveřejňovaly, stejně jako já, na základě zahraničních zdrojů. Přece jen, CSI je seriál zahraniční a českých zdrojů není moc. Jenže když jsem jeden takový článek u nich četla, narazila jsem na text stejného ražení, jak je uvedeno výše. Do komentáře jsem s dobrým úmyslem napsala, aby si to po sobě autor přečetl, že ten text nedává smysl, je strojově přeložený, a potřebuje upravit.
Okamžitě se sesypala horda dalších komentářů, které se na mimibazaru označují za tleskalky a fanatické obdivovatelky (miluju články Protivné Blondýny o mimibazaru), a začaly mi nadávat. A tvrdit, že to dává dokonalý smysl, že to autorka nádherně napsala, a že to je skvělý článek. Ne, nedělám si srandu. Ony si dokonce myslely, že tou googelštinou to vymyslela sama autorka.
Lidi, vážně vám stojí za to působit jako někdo, kdo neumí číst, blog si založil, když náhodou klikal na obrázky, po klávesnici se mu prošla kočka a ve škole ho naučili, co zmáčknout, když chce kopírovat? Je fajn používat zahraniční zdroje. Je to i vzdělávací, protože pracujete s cizím jazykem. Jenže je nutné, pokud to nezvládáte přeložit rovnou, tu googelštinu upravit. Přepsat to do smysluplné češtiny a ještě to po sobě přečíst. Se zapnutým mozkem.
Protože i já občas, když píšu článek založený na anglických zdrojích, přehodím slovosled. Sice jde třeba jen o situace, že místo "V další řadě ho více trápily osobní problémy." napíšu "V další řadě ale více trápily ho osobní problémy.", takže většinou jde o maličkosti, ale přečtu-li to znovu, dá se to odstranit. A pokud na něčem pracuju dlouho (věřte mi, že sepsat život Maca Taylora mi zabralo víc než pět hodin, a to pouze za pomoci anglické wikipedie, anglické CSI wiki a mojí hlavy), přečtu to znovu až třeba za hodinku nebo druhý den, až si moje oči a hlava trochu odpočinou a budou zase plně vnímat. Takže vím, o čem to je. A vím, že je zásadní to po sobě číst! Navíc člověk, který s anglickou wikipedií nebo jinými zdroji v jazyce, jenž celkem zná, nějakou dobu pracuje, brzy přestane klikat na přeložit, ale udělá si to sám, protože bez původního znění textu to ani s google překladačem nedá. Zkuste to taky tak.
Copak když ten článek už kopírujete, nepodíváte se ani na jednu větu? Ani na chvíli vám tam oči nesklouznou? Určitě jo. A to vám to není divný? Pak by mě vážně zajímalo, jak vlastně mluvíte. Copak blog nepíšete proto, že se chcete prezentovat? Nechcete ukázat světu, nebo alespoň blogerské komunitě českého internetu, že máte zájmy nebo názory, které stojí za to vyvěsit veřejně, a že jste lidé, kteří něco umí? Víte, když publikujete článek psaný lámanou češtinou, či spíše totálně rozlámanou, zjevně zkopírovaný odjinud, můžou se dostavit pouhopouhé dvě reakce.
Ti nezkušení vás budou mít za cizince učícího se česky. A budou si myslet, že vám to nejde.
A ten zbytek za blbce, který neumí česky ani anglicky, ani jinak, ba je totální anaflabet, a zná jen tři klávesy z prvních dvou řádků klávesnice.
Po takové vizitce, stejně jako po životě v Českých Budějovicích, touží určitě každý.
Žádné komentáře:
Okomentovat