A nejde zrovna o cochcárnu uživatelskou, protože pro ni byla tahle služba patrně koncipována. Každý si sem přidává co chce, často bez ohledu na přidání někým jiným a jeho přidání přidané hodnoty. A to mě netrápí. Příspěvky v diskuzích na novinových serverech, kdy se lidé často ohánějí otřepanými a vytřepanými slovy 'když se ti to nelíbí, tak to nečti' mi vyvolávají na rtech úsměv, ale to jsou diskuze, kde se z lidí 21. století stávají divoši 6. století pnl. A tady na blogu opravdu to, co se mi nelíbí, nečtu.
Chci ale mluvit o chocárně administrativní, poskytovatelské, serverové, základnové, zkrátka té, kterou si z toho udělal systém. Nevím totiž, jak nejlépe to nazvat. Nejsem tak ajtý zběhlá, abych znala přesný význam internetových pojmů administrátor, provozovatel, server, úložiště, noob, geek, nerd. Ale víte, co asi myslím.
Už jsem se zmiňovala v tématu provokace.
Následně mi ale přišel mail, který sliboval, že do konce týdne (toho minulého) bude všechno v pořádku. Mávnout rukou se nad tím dalo, protože od doby, co blog.cz převzala Nova, není všechno v pořádku. Protože není Nova v pořádku. A když je jeden rodič dementní, i u dítěte je tu určitá pravděpodobnost, to je genetika, statistika a informatika. Ale přece jen něco fungovat začalo.
Články se ukázaly tehdy, kdy jsem je zveřejnila.
Na potlesk to sice není, protože služba, která nabízí založení vlastní stránky na její doméně a zveřejňování vlastních článků, si zaslouží za to, že konečně dokáže opravit zveřejňování, potlesk asi stejně, jako stroj na výrobu párků za to, že umí vyrobit párek, ale jsme rádi, můžeme fungovat.
Do chvíle, kdy chceme něco okomentovat.
Protože jak je nově nastaven systém komentářů, to mi zůstává záhadou. Ale mým osobním soukromým tipem jsou buď silné marihuanové výpary u brány, kterou prochází data, a které jim následně omezí orientaci, a nebo trpaslíci. K těm se totiž v mém minulém dotazu blog.cz podezřele odmítl vyjádřit.
Pak ale přišel nový týden a nový problém. Chtějí se snad zavděčit Garfieldovi?
Zkouším si takhle napsat článek, v průběhu ho dám uložit a psát dál, protože s pády serveru mám zkušeností opravdu hodně, a on se uloží a já můžu psát dál, ale zjistím, že není takový, jaký jsem ho ukládala. A tady už je můj osobní soukromý tip poněkud závažnější, protože pokud marihuana zfetuje datové packety u komentářů, tak články musí polykat síťový Chronos, kterému se někde v klcích zaseknou části posledních odstavců, poslední úpravy textu, poslední přidané obrázky a poslední formátování. Jinak nejde vysvětlit, že se mi zpátky vrátí článek jiný, než býval. Po takovém traumatu, kdo by se divil. A tak to funguje už zase celý týden.
K tomu se navíc asi tak ve čtvrtek přidal staronový problém s viditelností článků samotných, a novinka ve formě uražené aktualizace, kdy při smazání článku nezareagují ani čísla v administraci, ani položky v rubrikách a odstraněné články za bojového pokřiku 'Anarchie vpřed!' odmítají zalézt do smazaných, stejně jako přednastavené se zveřejnit, k čemuž se přidal přehled rubrik, který odmítá spolupracovat při editaci, a já jen čekám, kdy si toho všimne galerie. Protože nastavení už rodící se revoluci zpozorovalo.
A mně to docela naštvalo. Je mi to jedno, když zveřejňuji pro kompletnost pouze epizody z CSI. Ty totiž dávám tam jen proto, že na blogspot se mi nechtějí všechny přesouvat, a rubrika pro ně už ani není viditelná. Ale když se mořím s recenzí, s povídkou, s vlastním článkem, do kterého si obětavě usypávám piliny z mé hlavy, to mi přijde zkrátka sprosté. Jako jednání proti dobrým mravům, měla-li bych se vyjádřit trochu jinak, a jako zhovadilská ignorace a ignorance, měla-li bych to vzít ještě jinak.
A co dělá blog? Cpe sem nějakou přitroublou vánoční soutěž a oduševnělý rozhovor s dvaceti nejnavštěvovanějšími bloggery, z nichž dokonce celých sedm bylo schopno odpovědět na dvě otázky. Mám chuť sjet ze židle na zem, pustit si Bíbra a třískat o zem hlavou panenky Barbie z kolekce Malibu. Nebo Tahiti, tím se taky kryjou všichni. Jo, chci na Tahiti.
Doufám ale alespoň, že když mi minule odpověděli na trpaslíky, odpoví mi i na můj poněkud delší mail, a to následující:
Vyjadřuje myslím úplně všechno, co bych ještě mohla dodat. Tedy to, že nejde primárně o tu funkčnost, ale o jednání s uživateli, které vyznívá jako: Trhněte si a proste o milost.
P. S. Ani tenhle článek mi bez nahození chyby serveru na blog.cz zveřejnit nejde. To už není ignorace, to je už je rozklad. A bohužel ne ve smyslu opravného prostředku ve správním právu.
Chci ale mluvit o chocárně administrativní, poskytovatelské, serverové, základnové, zkrátka té, kterou si z toho udělal systém. Nevím totiž, jak nejlépe to nazvat. Nejsem tak ajtý zběhlá, abych znala přesný význam internetových pojmů administrátor, provozovatel, server, úložiště, noob, geek, nerd. Ale víte, co asi myslím.
Už jsem se zmiňovala v tématu provokace.
Následně mi ale přišel mail, který sliboval, že do konce týdne (toho minulého) bude všechno v pořádku. Mávnout rukou se nad tím dalo, protože od doby, co blog.cz převzala Nova, není všechno v pořádku. Protože není Nova v pořádku. A když je jeden rodič dementní, i u dítěte je tu určitá pravděpodobnost, to je genetika, statistika a informatika. Ale přece jen něco fungovat začalo.
Články se ukázaly tehdy, kdy jsem je zveřejnila.
Na potlesk to sice není, protože služba, která nabízí založení vlastní stránky na její doméně a zveřejňování vlastních článků, si zaslouží za to, že konečně dokáže opravit zveřejňování, potlesk asi stejně, jako stroj na výrobu párků za to, že umí vyrobit párek, ale jsme rádi, můžeme fungovat.
Do chvíle, kdy chceme něco okomentovat.
Protože jak je nově nastaven systém komentářů, to mi zůstává záhadou. Ale mým osobním soukromým tipem jsou buď silné marihuanové výpary u brány, kterou prochází data, a které jim následně omezí orientaci, a nebo trpaslíci. K těm se totiž v mém minulém dotazu blog.cz podezřele odmítl vyjádřit.
Pak ale přišel nový týden a nový problém. Chtějí se snad zavděčit Garfieldovi?
Zkouším si takhle napsat článek, v průběhu ho dám uložit a psát dál, protože s pády serveru mám zkušeností opravdu hodně, a on se uloží a já můžu psát dál, ale zjistím, že není takový, jaký jsem ho ukládala. A tady už je můj osobní soukromý tip poněkud závažnější, protože pokud marihuana zfetuje datové packety u komentářů, tak články musí polykat síťový Chronos, kterému se někde v klcích zaseknou části posledních odstavců, poslední úpravy textu, poslední přidané obrázky a poslední formátování. Jinak nejde vysvětlit, že se mi zpátky vrátí článek jiný, než býval. Po takovém traumatu, kdo by se divil. A tak to funguje už zase celý týden.
K tomu se navíc asi tak ve čtvrtek přidal staronový problém s viditelností článků samotných, a novinka ve formě uražené aktualizace, kdy při smazání článku nezareagují ani čísla v administraci, ani položky v rubrikách a odstraněné články za bojového pokřiku 'Anarchie vpřed!' odmítají zalézt do smazaných, stejně jako přednastavené se zveřejnit, k čemuž se přidal přehled rubrik, který odmítá spolupracovat při editaci, a já jen čekám, kdy si toho všimne galerie. Protože nastavení už rodící se revoluci zpozorovalo.
A mně to docela naštvalo. Je mi to jedno, když zveřejňuji pro kompletnost pouze epizody z CSI. Ty totiž dávám tam jen proto, že na blogspot se mi nechtějí všechny přesouvat, a rubrika pro ně už ani není viditelná. Ale když se mořím s recenzí, s povídkou, s vlastním článkem, do kterého si obětavě usypávám piliny z mé hlavy, to mi přijde zkrátka sprosté. Jako jednání proti dobrým mravům, měla-li bych se vyjádřit trochu jinak, a jako zhovadilská ignorace a ignorance, měla-li bych to vzít ještě jinak.
A co dělá blog? Cpe sem nějakou přitroublou vánoční soutěž a oduševnělý rozhovor s dvaceti nejnavštěvovanějšími bloggery, z nichž dokonce celých sedm bylo schopno odpovědět na dvě otázky. Mám chuť sjet ze židle na zem, pustit si Bíbra a třískat o zem hlavou panenky Barbie z kolekce Malibu. Nebo Tahiti, tím se taky kryjou všichni. Jo, chci na Tahiti.
Doufám ale alespoň, že když mi minule odpověděli na trpaslíky, odpoví mi i na můj poněkud delší mail, a to následující:
P. S. Ani tenhle článek mi bez nahození chyby serveru na blog.cz zveřejnit nejde. To už není ignorace, to je už je rozklad. A bohužel ne ve smyslu opravného prostředku ve správním právu.
Žádné komentáře:
Okomentovat