A existuje vůbec noc?

Chci říct, den má 24 hodin, že. A jakmile těchto 24 hodin uplyne, začíná nový den. A kdy je tedy noc, když tam na ni nezbývá čas?

Když jsem se totiž ráno několik hodin učila občanské právo a konečně to pro dnešek měla za sebou, začala jsem přemýšlet, co tak dát na blog. Protože poslední dobou nemám ani tušení a na recenzi knih, které bych předtím musela alespoň prolistovat, protože si je tak moc nepamatuji, jsem líná. Jenže mě nenapadalo celý den nic. A téma týdne mi přišlo jako vždy v podobných abstraktních výšinách stupidní.

Ale pak se začalo stmívat a mě napadlo - lze teď říct, že začíná noc? Noc, která je vlastně co? Tma? Rovná se noc tmě? Ale když se ve tři vinou počasí setmí, nikdo neříká, že je noc. Tak odvrácení naší polokoule od slunce? No to už se stalo a pořád bych neřekla, že je noc. A není to trochu příliš nedefinovaný pojem, který nakonec některé jeho významy v podstatě popírají?

Připravte se tedy na mé neběžné myšlenkové pochody, které často vedu a sleduji, ale zrovna moc se s nimi nesvěřuji. Třeba i proto, že logiku jsem ve škole nebrala a nenabrala a filozofie je pro mě sprosté slovo, pod kterým si představím bustu Platóna.

Jak jsem naznačila v první větě, obecně se přijímá, že den má 24 hodin. Tedy ono se to spíš bere jako takové dogma, než aby se to přijímalo. A není třeba to zpochybňovat, protože na základě čtyřiadvacetihodinového dne funguje tak nějak všechno. Až na analogové hodiny, které mají jen 12 čísel a fungují podle toho, jak je nastavíte, takže můžou klidně odbíjet dvanáctou v pět, digitální hodiny nastavené na dvanáctihodinový režim, a pendlovky, které správně umístěným závažím udělají hodinu ne za čtyřicet pět, ale rovných dvacet minut.

A když těchto 24 hodin uběhne, počítáno od 24 či 0 hodin, začíná nový den. No a pokud bereme noc jako protiklad dne, vychází nám z toho, že neexistuje. Když totiž noc má být protiklad dne, tak musí probíhat ve chvíli, kdy není den. Ale je-li den 24 hodin, tedy v podstatě pořád, na noc nemáme čas. Dokonce ani když posouváme ručičky, protože i tehdy to funguje tak, že má DEN o hodinu víc. Ještě nikdo neřekl, že se dnem se neděje nic, kdežto máme konečně hodinu noc.

Pokud ale trváte na tom, že noc určitě existuje, nemůžete ji brát jako protiklad dne. Nebo můžete, ale potom musíte popřít, že den má 24 hodin, a pokud nepatříte k nějakému kmeni uprostřed Amazonských pralesů nebo sektě uprostřed Colorada, asi vám to nikdo neuzná. Z toho tedy vyplývá, že noc buď neexistuje, a nebo ji nelze nazývat opakem dne. A tečka.

Samotný pojem noc ale nemusí nutně přestat existovat. Prostě je to jedna z částí dne, ale bez svého protipólu. Zatímco ráno stojí proti večeru a obojí lze definovat i opačnými vlastnostmi jako je rozednívání a stmívání, zatímco poledne má jako protivníka půlnoc, jakožto první a druhá dvanáctka, a někdo by mohl říct, že dopoledne a odpoledne jsou taky opaky založené na poledním mezníku, noc jako jedna z hlavních částí dne svůj opak nemá. A to mi přijde docela v pořádku, nebo ne? Všechno nemusí mít svůj opak. Není třeba podléhat fanatické tendenci vést každý kousek existence v páru. Všechno není v páru. Já taky nejsem v páru. Ani co se nejhoršího nepřítele týče.

Jestli mám ale nakonec opustit prapodivné úvahy a přiznat, co je noc pro mě, tak mně je úplně jedno, jestli je to část dne nebo fakticky neexistující pojem. Pro mě je podstatné hlavně to, že noc znamená tmu. A na vesnici je to opravdu tma. Sice mě třeba dneska probudil měsíc a hvězdy venku způsobují poměrně zářivé světlo i přes absenci veřejného osvětlení (či spíše díky tomu), ale pořád je to tma. A ta je spolu s tichem, které způsobuje (přijde mi, že jakmile je tma, všechny zvuky jsou tišší), sesedáním zdí a vrzáním topení pravé peklo pro každého milovníka nadpřirozena, který se ale zároveň bojí toho, že nadpřirozeno skutečně existuje, a má dostatečně velkou fantazii, aby mu hlava vyplodila cosi takového.

Někdy noc prostě fakt nemám ráda. Hlavně, když mám srdce až v krku, pod peřinou je mi vedro a nemůžu dýchat, ale vylézt z postele je nemyslitelné, protože mě právě něco neskutečně ledového chytilo za kotník a táhlo za nohu dolů.

Článek na téma Noc