Na základní škole jsem s velkým nadšením přečetla čtyři knihy od Carol Gaskin tvořící dohromady na sebe nenavazující sérii Nekončených příběhů, a i když je to literatura pro mladší mládež - úplně klasické fantasy s jednodušším stylem vyjadřování a přímočarou zápletkou - rozhodně je nemůžu ve svých recenzích vynechat, protože všechny mají stejný a naprosto originální styl, s kterým jsem se v žádné jiné knize dosud nesetkala.
Nejsou nijak dlouhé, ale po uvedení do děje a nastínění zápletky se čtenář vždycky dostane k místu, kde na něj čeká několik možností, z nichž si má vybrat jednu. A jakmile si vybere, instrukce ho pošlou na jinou stránku, kde příběh napojí tak, jak zvolil, dokud nedojde k dalšímu problému, jehož řešení musí vybrat a následně nalistovat pokračování a takhle několikrát za sebou. Nejde tedy jen o to, že sám musí přemýšlet, co by měl hlavní hrdina udělat, ale dokonce sám vytváří příběh, vybírá, které události se stanou, jako by sám byl hrdinou, a i když čte knihu po desáté, může dojít úplně jinou cestou úplně někam jinam. A předem dokonce ani neví, jestli dojde do cíle, jestli se vrátí na začátek s prázdnou, nebo dokonce jestli zvolí tak špatně, že jeho postava zemře. Zkrátka sám tvoří osud.
O jaké příběhy ale jde rozeberu u každé recenze zvlášť:
Žádné komentáře:
Okomentovat