Annabelle

Originální název: Annabelle

Země: USA

Rok: 2014

Annabelle je horor, který časově předchází hororu V zajetí démonů. Vzpomínáte si přece na úvod, kde si mladá dívka stěžuje, že od své matky dostala panenku, která jí začala dělat ze života peklo, protože v ní byl uhnízděn démon, a jak tu panenku následně převzali vyšetřovatelé paranormálních událostí a démonologové Warrenovi? Tak tento horor je právě o ní. O posedlé panence, jíž se začalo později říkat Annabelle.

Na začátku to však na horor vůbec nevypadá. Dokonce je to tak trochu jako Rosemary má děťátko. Mladý manželský pár očekávající prvního potomka, chodící pravidelně do kostela, mající výborné vztahy se svými sousedy, jimž utekla dcera a přidala se ke zvrácené vraždící sektě. John zakončuje studium medicíny, Mia se s těhotenským břichem věnuje šití a sbírání panenek, jimiž vybavuje pokoj pro potomka. A pak získají poslední panenku z vzácné série a můžou spokojeně žít až na věky.

Jenže jednu noc se Mia probudí a slyší od sousedů křik. Brzy zjistí, že se k nim vloupali členové sekty jejich dcery a že se nespokojí pouze s jedním domem, ale jsou také u nich. Napadnou Miu, bodnou ji do břicha a jen včas zavolaná policie, která útočníky zastřelí, zabrání dokonání vraždy. Mohly by tak zůstat jen zlé vzpomínky a panenka potřísněná krví, protože ji v okamžiku smrti držela v náručí poblázněná sektářka Annabelle, sousedovic dcera, jenže netrvá příliš dlouho a začnou se dít podivné věci. Mia nachází panenku v jiné poloze, než ji ukládala, někdy dokonce i na jiném místě, a někdy se jí zdá, že vídá či slýchá někoho chodit po bytě. Dokonce vypukne i požár od zapnutého sporáku, i když John nechával všechny plotýnky dozajista vypnuté. Donutí tedy Johna, aby se panenky zbavil, a přestěhují se a idylka může pokračovat, teď už i s novopečenou dcerou Liou.

Bohužel, panenka se do jejich bytu dostane znovu. Ani jeden neví jak, ale přesto sedí znovu v dětském pokoji a teror pokračuje. Nejdřív nenápadně. Opět kroky, vidění, změna poloh panenky. Později otevírání a zavírání dveří, podivné obrázky, špatně fungující světla a televize. A nakonec, když Mia ve sklepě spatří samotného démona a jen tak tak před ním unikne, je jí jasné, že neblázní, ale že musí zakročit, jinak ji a její dceři hrozí to nejhorší. Začne proto spolupracovat se sousedkou, která se zabývá okultismem, a s knězem, a společně se pokusí panenky zbavit. Ta ale své útoky stupňuje, už se dokonce ani neskrývá, a když konečně odhalí, že jde o démona vyvolaného onou sektou, je jasné, že neodejde, pokud nezíská, co chce. Lidskou duši.

Já jsem docela ráda, že vznikl film, který objasňoval příběh Annabelle, protože v původním snímku mi nedával smysl a přišel mi nadbytečný. A i když zjistíme, že o trápeních zdravotní sestry s panenkou není, pouze na konci, jak už to v neuzavřených hororech bývá, se po skončení celé honičky o život panenka znovu ocitne ve hře, vysvětluje její posednutí a po čem duch obývající tělo hračky touží, takže je určitě na místě. Však samotná panenka Annabelle je velmi děsivá a zasloužila si vlastní příběh. Příběh o satanistické sektě vraždící lidi a snažící se přivést na svět démona, což se jim jistou formou podařilo a on teď mučí své oběti tak dlouho, dokud mu některá z nich nenabídne duši. Navíc dlouho vyvolává dojem, že jako v mnoha podobných filmech jde o malou Liu, ale pak přijde zvrat a pak další zvrat, duši sice dostane, ale nejde říct, že by to byl špatný konec, dobrodružství se uzavře, blik a vlastně vidíme, že pokračuje dál. To mám ráda.

Problém nastává jinde a není ani tak jeden, jako celá řada. V první řadě se mi moc nelíbí výběr herců. John je prvotřídní model slušného chlapečka a asistenta senátora minulého století a jeho žena Mia smuténka u televize, protože Annabelle Wallis (než jsem si v seznamech ujasnila kdo je kdo, bylo jméno této herečky docela matoucí) střídala dva, tři výrazy, scény napjatého klidu před bouří vůbec nezvládala a její hraní se mi moc nezdálo. Řekla bych dokonce, že dost snižovala prožitek z filmu. Dobře se povedla snad jen sousedka Evelyn, zvlášť proto, že Alfre Woodard (z mně známých filmů například policistka Anne ve Zlodějích paměti) je prověřená herečka a podařilo se jí zasít ve mně do konce trvající pochybnost, jestli to, co říká, také upřímně myslí, a jestli je tak hodná a nápomocná, jak se tváří, což v hororu není na škodu.

Další problém je pak samotná panenka. Za prvé, její jméno. Spousta diváků ji má prostě jako Annabelle a je to panenka jménem Annabelle. Jenže ve skutečnosti by neměla mít s Annabelle nic společného. Jmenovala se tak ona sektářka, která vyvolávala démona a byla zastřelena s ní v náručí a podle Warrenových ve V zajetí démonů i podle chování ducha v panence do ní měl při Annabellině smrti sestoupit právě ten démon. Občas se ale ukáže i duch Annabelle, také s dost různorodým chováním, a já musím přiznat, že jsem tak úplně nepochopila vztah mezi těmito entitami a hračkou. A za druhé, pořízení panenky. Chápu to v prvním případě. Poslední kousek sady, Mia po ní toužila ať vypadá jak vypadá. Ale po požáru, když ji John vyhodil, už byla pěkně poničená, a když se znovu objevila v jejich bytě, Mia se přesto rozhodla nechat si ji. Přičemž po dalších událostech, které její šaty a především obličej už úplně znetvořily, se bez jakékoli úpravy dostala do krásného hračkářství, kde ji nadšeně koupila matka pro svou dospělou dceru. Vážně? Kdo sakra by koupil takovou obludu a těšil se, jakou udělá obdarovanému radost?!

Pokud by ale šlo o samotnou atmosféru a prvky hororu, myslím, že nejde o žádnou originální špičku, ale ani o nesledovatelný odpad. Docela obyčejná klasika, která vychází z dobře známých lekacích momentů jako vteřinové vyskočení ďábelské postavy na schodech, náhlé zhasnutí světel, poruchy různých přístrojů, skřípavé zvuky křesla, "nečekané" zjevení ducha za typického hudebního "bum", a hlavně dětské předměty použité jako ty nejvíc děsivé. Stejně jako v případě klaunů, nevinná zábava pro nejmenší se docela rychle stává tím, co dospělé nejspolehlivěji děsí. A nemyslím, že by to nefungovalo. Několikrát jsem se lekla, několikrát jsem si říkala, jak je Mia strašně pitomá. Neděsilo mě to jako pokračování příběhu, nebudila jsem se uprostřed noci s pocitem, že na mě ze skříně skočí duch, ale byla jsem ráda, že má porcelánová panenka leží na dně skříně, protože se mi na poličku zrovna nehodí, a že na mě nekouká. A klidně se podívám znovu, takže kdybych mluvila o průměru, přišla bych si pokrytecká.

Foto: IMDb

Mé hodnocení:

>>Druhý díl Annabelle 2: Zrození zla<<