G. R. R. Martin - Střet králů

Originální název: A Clash of Kings

Rok vydání: 1998

Český překlad: 2001
Poznámka: Četla jsem v AJ i ČJ

Druhý díl ságy Píseň ledu a ohně pokračuje tam, kde první skončil. Je přibližně stejně dlouhý, ale v mnohém odlišný. Děj se docela složitě zamotal, když původní hladký průběh a mír narušila smrt krále Roberta a nástup jeho psychopatického syna na trůn na jedné a smrt khala Droga a vylíhnutí draků na druhé straně, mnohem víc se tříští a obsahuje mnohem víc záležitostí, které první postrádal a já se tak divila, proč jsou z nich všichni hotoví.

Po popravě Neda Starka a začátku vlády Joffreyho Baratheona se Sedm království doslova rozložilo. Stannis, Joffreyův strýc, věděl, že jeho synovec je bastardem zrozeným z incestu, a tak se prohlásil právoplatným králem. Totéž udělal i jeho mladší bratr Renly a Seveřané táhnoucí se svou armádou na jih kvůli Nedově zajetí a následné smrti jako dalšího krále prohlásili Robba Starka. Válka tedy propukla ničivou silou, především mezi Seveřany a Lannistery, a dopad měla na všechna místa, včetně hlavního města.

Tam zůstala Sansa Stark jakožto rukojmí a stále ještě snoubenka psychopatického krále a trpěla jeho náladami, s jen mizivou vyhlídkou na cestu domů s pomocí opilého blázna. Její sestra Arya zatím utíkala s odvedenci na Zeď, ale když dorazili do oblasti bojů a byli pozabíjeni nebo pochytáni Krvavými drancíři lorda Tywina Lannistera, skončila jako jeho služebná a při životě ji drželo jen její odhodlání nevzdát se a neprozradit svou pravou totožnost. Robb Stark, zatím vítěz všech svedených bitev, poslal Theona, chlapce, který jako rukojmí deset let vyrůstal v jeho rodině, na Železné ostrovy k jeho otci, aby ho přesvědčil k podpoře Seveřanů. Netušil ale, že Theon má vlastní plán, pojmenuje sám sebe princem a místo pomoci zaútočí na vylidněný Sever a Zimohrad, odkud proto musí utéct i poslední Starkové, zmrzačený Bran a malý Rickon. 

Další zklamání čeká na východě, když Daenerys Targaryen pochopí, že si sice zachránila život, když doputovala do města Qarth, ale ve skutečnosti se nedostala nikam a jediné, co od ní teď všichni chtějí, jsou její draci. I daleko za Zdí, kde musí Jon po jednom z největších dramat svého dosavadního života doslova změnit kabát. A to všechno je korunováno krvavou bitvou, jež prozatím rozhodne o osudu Sedmi království, když se u Králova přístaviště střetnou armády Lannisterů a Stannise a rozběhne se ďábelský Tyrionův plán na záchranu města. Za nějž, aby však opravdu nikdo nedosáhl toho, po čem touží, nebude odměněn tak, jak by si představoval.

Všechno navíc doplňuje mnohem větší výskyt násilí a sexu. Ani ne přímé scény, spíš jen zmínky, ale dobře to odráží větší surovost a zoufalost situace, kdy v prvním díle všechno dlouho zůstávalo poklidné s pouhými náznaky čekající bouře, a tady už se vrhá rovnýma nohama do války, plenění, vypalování, mučení a znásilňování bez jakéhokoli obalu. Což není vada, i když třeba u Theona se kvůli tomu stalo, že ač jsem ho měla v seriálu málo ráda, tady ho mám ráda ještě méně.

Zároveň to ale přináší problém. Vede se válka a zatím si za svým nárokem na několik trůnů stojí pět různých králů. Sledujeme pět různých armád, deset stran stojících proti sobě a vzájemně se prolínajících a prokousáváme se bojem. Hodně. A pokud nemá někdo moc v lásce válečná díla, i tady bude spousta nudných kapitol, protože válčící strany se většinou nehnou z místa a mají hodně prostoru. Sledujeme Catelyn a jejíma očima postup Robbovy armády, ale ona přitom pouze změní Řekotočí za Renlyho turnaj a pak se vrátí zpátky a nejvíc času jí zabírá lítost a myšlenky na ztracené. Pak sledujeme Stannise a jeho strohé formování vlastní armády Davosovýma očima a nebýt rudé kněžky, nejspíš bych zívala i u těchto kapitol. A Theon a Železné ostrovy? Opět něco, co ocení spíš bojoví nadšenci, nebo ti, kdo ho mají mezi oblíbenci. Snad jen Tyrionovy čachry s vojáky a jeho horské kmeny jsou něco zajímavého.

Na druhou stranu se mnohem víc projevuje i magie a ke slovu se dostávají fantasy prvky jako proroctví v Qarthu či měniči, což je můj šálek čaje. Baví mě i kapitoly Sansy a Aryi, protože Arya se zde z malé, tvrdohlavé lady stává služebnou, snaží se přežít a ještě k tomu nevzdává boj, a Sansa zase zprostředkovává centrum dění, vězí uprostřed intrik a manipulátorů a zároveň prochází dospíváním mezi válkou a Joffreym.

Celkově tedy asi o něco lepší, než první díl, ale pořád dost kapitol, jež jsem četla jen proto, že nejsem zvyklá v knihách přeskakovat. Hlavně bitva na Černovodě byla podle mě zbytečně protahovaná a všechna jména lodí jen zvětšovala chaos. Ale jakmile se ke slovu vrátila politika, pletichy a Aryina přeměna na Arryho a pak Nan, začetla jsem se celkem hluboce. Asi je to tak správně a spolu s drobnými humornými momenty nemůžu říct, že jsem nespokojený čtenář. ... Tedy až na překlad. Když už si totiž člověk zvykne na sery, stejně pořád nejde přejít Ilyn Payne, z něhož se sem tam stává Hyn, šroubovaný sloh a ani úplně náhodné zvýrazňování slov kurzívou. Vážně by mě zajímaly myšlenkové pochody překladatelky a editora.

Mé hodnocení:

>>Další díly Písně ledu a ohně<<