12. 9. 2015

Pokrytečtí konzumenti

Pokrytečtí konzumenti se najdou ve všem. Jsou tací, kteří káží o zdravé stravě a ryjou do někoho, že by měl zhubnout, a k pokladně zatím svižným tempem zadýchaného lenochoda táhnou přetížený vozík sladkostí a polotovarů a ještě se cestou k autu staví ve dvou stáncích, protože oni sice sračky nejí, akorát gumové žížalky, lasagne z pytlíku a kebab s neidentifikovatelnou omáčkou jim chutnají. Ale sračky nejí. O těch ovšem psát nehodlám a na paškál beru podobný typ konzumentů, a to mediálních. Tedy všechny "já na to normálně nekoukám, ale". Protože jestli vám to ještě nikdo neřekl, v podobných větách je všechno před ale prakticky jen přeslazená omáčka. Skutečný základ, ten opravdu připálený, se objeví až po něm.

Trochu se v tématu porýpat mě napadlo, když jsem zase viděla komentář: "Já facebook nepoužívám, jenom se jednou denně mrknu a hledám tam materiály do školy." Tohle mi totiž přijde jako prvotřídní ukázka zbytečného pokrytectví. Je to jako říct, že záchod nepoužívám, jenom si chodím jednou denně ulevit. Když někdo něco nepoužívá, dovedu si představit, že s tím zachází jako já se skypem. Kdesi se mi válí účet, naposledy jsem ho zapnula před půl rokem a teď už ani nevím, jestli je ještě nainstalovaný. Tak to přiznejte, pravidelně ho používáte a šmytec. To i kolem nákupu vložek je snad méně studu a našlapování. Ale budiž, každý může definici používání podmínit jinou četností, dejme tomu. Ostatně ani facebook není to, na co útočím s oštěpem a pravým indiánským pokřikem. Sociální sítě lze používat spoustou různých způsobů, včetně toho záchoda (čím nižší věk, tím větší pravděpodobnost). Víc mě štve pokrytectví u médií, u nichž jsou jen dvě možnosti. Sledovat nebo ne.

Já třeba nevěděla, že je další ročník Superstar. Vlastně ani nevím, jestli to nazývají tak, nebo si zase hrají na faktory a hledají hlasy, a protože mě to nezajímá, nebudu to ani hledat, ale zahlédla jsem to v jednom článku na blogu a řekla si, že se mrknu. A ten článek nadával, že je to kravina, že lidi houfně utrácejí peníze za hlasy pro někoho, kdo za pár týdnů zmizí z povrchu Země, že jsou porotci hnusní a soutěžící blbí a zjednodušeně, že je to výplň mezi reklamními bloky, na kterou se dá dívat leda s roztahovákem na oční víčka. No dobře, tohle si myslím taky, a proto jsem viděla asi první dva ročníky a od té doby ani kolo. Ale naštvaný autor článku, co to tak zkritizoval a byl zhnusen, že soutěž ještě neodpískali, to očividně sleduje. Jinak by nemohl všechny tyhle vady popsat na konkrétních případech. Ale proč to sleduje, když ho to znechucuje? Nebo proč říká, že je znechucen, když ho to očividně baví natolik, aby to sledoval? Je masochista a nemá po ruce sadistu, tak si honí u falešného zpěvu? Nebo jen pokrytec?

Chápala bych, kdyby šlo o novinku, premiéru nebo cokoli, co někdo vidí poprvé a zkouší, jaké to bude. Nebo když ho vydírá přítelkyně neodolatelným "buď Superstár nebo supercelibát". Ale když každý ví, co čekat, je to osmý ročník nebo pátý díl, a nic než celibát mu stejně nezbývá, tak mi nenamluví, že se dívá náhodou a vlastně se mu to vůbec nelíbí. A když už jsme u té náhody, nechte si pro sebe i to, že jste šli náhodou do kina na 50 odstínů šedi. Náhodou? Jako fakt? Koupili jste si lístek na Spongeboba, nepodívali se na číslo sálu, zalezli do prvního po ruce a čekali, co vám to pustí? Kecy, řekněte, že jste to chtěli vidět!

A tohle je úplně se vším. A nemusím ani hledat články nebo chodit na ulici, abych slyšela nadávky na seriály nebo televizní vysílání celkově a už dávno ustálené fráze o tom, že dávají zase ho*no a že se na to nedá koukat, ale přesto viděla nadávající sedět u toho a zírat. Tak buď se na to koukat dá a oni pokrytecky lžou, nebo musí být vygumovaní. Protože dostatečně inteligentní člověk, jakmile ho něco nebaví a nelíbí se mu to, jde dělat něco lepšího. Leda by se učil. No, ne tak pokrytecký konzument. Ten to totiž sleduje. Občas i žere. Líbí se mu to, když to nevidí v televizi, stahuje na internetu, ale na veřejnosti, ať už reálné nebo webové, distingovaně zvedne malíček při popíjení červeného a prohlásí: "Já to nesleduji. Ale. Náhodou. A omylem."
Pardon, ale náhodou a omylem zhlédnu desetivteřinovou upoutávku, ne dvouhodinovej průjem režiséra.

Ze stejného důvodu je nejčtenějším periodikem Blesk a nejsledovanějším kanálem Nova, i když podle dotazníků se toho nikdo nedotkne ani zrezlou ojí od hovnocucu. Ale proč? Proč to pokrytecky popírat? Proč nepřiznat, že když to sleduju, něco mě na tom zajímá, a nejsem jenom idiot, co neumí zacházet s ovladačem? Pokud se i jinak chovám jako buran, nečtení Blesku mou pověst nezachrání a naopak. Fajn člověk, co si pouští nějakou reality show není kvůli té jediné věci hned buranem.

Já třeba nárazově sleduju Hell's Kitchen, protože mě baví úkoly, které pro soutěžící Ramsay vymýšlí, a Kitchen Nightmares, protože mě baví, jak Ramsay prolézá neudržované kuchyně (a GoT, protože Ramsay). Nebo sleduju to, co hodlám nějak zpracovat, i když mě to tolik nebere. Třeba když jsem se zhrozila nad Toddlers and Tiaras, přirozně jsem si pustila pár dílů, abych měla materiál na článek. A absolutně nechápu, proč bych se za to měla stydět. Ale naopak, pokud řeknu, že nečtu Blesk a vůbec nezapínám televizi, kterou tak jako tak nevlastním, tak je to pravda a nedělám to. Neschovávám se při tom pokrytecky jak kuřák na plicním a nevyřvávám, jak jsou ta média hrozná.


Žádné komentáře:

Okomentovat