Purpurový vrch

Originální název: Crimson Peak

Země: USA

Rok: 2015

Aktuální hororový počin, který si svým obsazením získal spoustu diváků v nejrůznějších věkových kategoriích i přes klasické pojetí zasazené do 19. století, jsem chtěla vidět ještě dlouho před premiérou, ale jakmile jsem měla čas a prostředky, vedení "našeho" kina (rozumějte toho, kam chodím radši) se rozhodlo, že nejlepší bude promítat ho po deváté večer, tedy končit v době, kdy by mi z kraje města do centra nejelo už nic. Tak jsem se musela uchýlit k poctivému pirátění, a proto jsem ho shlédla až s měsíčním skluzem v ne zrovna nejlepší možné kvalitě. Ale jelikož jde o horor Guillerma del Tora, v němž se Alenka a Jax Teller postaví proti lannisterskému vztahu Lokiho a jeho sestry, která si kdysi zahrála s Jaimem Lannisterem, jsem vcelku spokojená.

Právě proto, že jde víceméně o klasiku, se na plátně odehrává nekomplikovaný příběh Edith Cushing, mladé ženy toužící stát se úspěšnou spisovatelkou duchařských příběhů a žijící se svým stárnoucím otcem, bohatým představitelem města, jenž ji miluje, a tak jí neodpírá nic, až na jednu jedinou a pro Edith nesmírně důležitou věc.

Do města totiž dorazí se svou sestrou Thomas Sharpe, zchudlý britský nižší šlechtic a zneuznaný vynálezce, a žádá investice do svých nápadů. Bohaté podnikatele ale nepřesvědčí, a jediný, koho okouzlí, je právě Edith, jež se do něj bláznivě zamiluje, a tak netrvá příliš dlouho a Thomas začne zcela vážně uvažovat o žádosti o ruku. Avšak Edithin otec nemá mladého šlechtice rád, něco mu na něm nesedí a najme proto detektiva, aby ho prověřil. S výsledky je přitom hrubě nespokojen, takže mu věnuje peníze na vlak, přikáže mu vrátit se do rodné Británie a zlomit Edithino srdce raději, než ji uvrhnout do mizerného života s ním. Ještě předtím, než Thomas stihne odjet, ale pana Cushinga někdo zavraždí, zdrcená Edith skončí v Thomasově náručí a svatba se odehraje zanedlouho, stejně jako stěhování z Ameriky do neudržovaného a zchátralého sídla Sharpových.

Edith ale brzy přijde na to, že se jí situace zrovna moc nezamlouvá. Když zjistí, že se panství přezdívá Purpurový vrch, protože sníh na něm působením zvláštních chemických procesů vždy zrudne, vzpomene si na děsivý zážitek, kdy se jí v dětství zjevila mrtvá matka a varovala ji před Purpurovým vrchem. A možná právem. Thomas je totiž sice stále galantní a ochotný, ale přesto docela odtažitý a celé dny tráví prací, takže Edith dělá společnost jen podivná švagrová Lucille, a i její zdraví se začne povážlivě horšit.

Navíc začne být i úplně vyděšená, protože v temném domě spatří i další duchy, a začne narážet na nesmyslné věci - dopis z Itálie pro manželku baroneta Sharpea, i když ona nikdy v Itálii nebyla a nikoho tam nezná, kufr s cizími iniciály ve sklepě, nahrávky několika žen, jež v domě žily a tvrdí, že byly tráveny. A když konečně pochopí, o co jde, když si spojí všechny stopy a zjistí pravdu o sourozencích i účelu svatby, jediný, kdo by jí mohl ještě pomoci, je rodinný přítel Cushingových, mladý lékař Alan McMichael, pokud ten svá podezření nehodí za hlavu. Protože jestli ani Edithina rozjařená láska a jedna noc bez věčné kontroly nedokázala s Thomasem pohnout, hrozí, že čerstvý sníh bude ještě o něco purpurovější.

A protože tyto čtyři hlavní postavy představují velice známí a mnou oblíbení herci, byla jsem s jejich výkonem velmi spokojená a i samotný děj zahrnující sňatkové podvody kvůli penězům, které se po poslední takové svatbě zvrhnou, protože nevěsta je chytřejší a odhodlanější, než ty předchozí, a pomocí zvláštního daru vidět duchy odhalí, co se ještě nikomu nepodařilo, mi přišel zajímavý. Hlavně ale nebyl překombinovaný a zbytečně komplikovaný, nesnažil se překvapit za každou cenu, a tak se dal bez matení dobře sledovat.

Hodně velké plus zde musím připsat i atmosféře, která se obešla bez přemíry lekaček a zůstávala napjatá jen díky pochmurnému prostředí, listí a sněhu padajícího dírou ve střeše, tmavému oblečení a nábytku kontrastujícím se světlými barvami, do kterých se zase odívala Edith, a i dobré hudbě, u níž jsem si asi jen jednou řekla, že se náhlým zvýšením hlasitosti a typickým "šokem" snaží vzbudit úlek pro případ, že by se to náhodou nepovedlo obrazu.

Jedno zbytečné negativum ale podle mě tento film má, a to rovnou jeho zařazení mezi horory. Ovšem, horor to je, vystupují zde duchové a na konci se vraždí, ale já myslím, že duchové zde byli naprosto zbytečně. Jednak byli dost spekulativně vytvoření, protože třeba ve scéně, kdy se jeden vynořuje před Edith z podlahy a s divnými zvuky se za ní plazí, jsem se rozesmála, jak to bylo hloupé, a jednak je nebylo potřeba a nehráli žádnou roli, jaká by se nedala nahradit nebo vypustit. Edith totiž klidně na všechno mohla přijít sama. V podstatě i přišla. Kufr našla sama, dopis získala i bez duchů, stejně tak našla nahrávky, a pak už si uvědomila všechno. Vůbec nepotřebovala, aby jí někdo strašil, varoval nebo se před ní vznášel v krvavé lázni. I bez toho by šlo o skvělý film, který by tak mohl být dramatem a thrillerem z historie.

Já sice chápu tu myšlenku a představu, kterou znázorňuje, totiž že tu z různých důvodů zůstává energie a otisk po zemřelých, jen je většina lidí nedokáže vidět, a že stejně jako všechno hmotné i oni slouží jako připomínka věcí, které se staly, a nikdy nezmizí, ale stejně mi to přijde navíc. Zápletka se svatbou pro peníze s úmyslem zavraždit novomanželku, komplikace ve formě její zvídavosti a nečekaných citů Thomase i vyústění v napínavém šílenství Lucille, nožích, zachráncích koupajících se v krvi a purpurovém sněhu byly perfektně dostatečné (snad s výjimkou typických trhlin v kontinuitě, kdy je v jednu chvíli otrávená Edith na pokraji smrti a v další už je schopná honit se s Lucille po sněhu a táhnout těžce zraněného Alana z domu) a já si ráda počkám na kvalitní verzi, na kterou se s radostí podívám znovu. Ale opravdu ne kvůli duchům.

Foto: IMDb

Mé hodnocení: