Já vím, já vím, je to skoro měsíc, co jsem něco napsala naposledy. Ne, že bych neměla co. Chtěla jsem rozebrat Jurský svět, 1984, pak mě napadlo pár věcí o naší společnosti, zvlášť, když jsem zase zabloudila do diskuzí pod některými články na zpravodajských serverech, ale nemohla jsem se k tomu donutit. Když se zrovna na něco nedívám nebo neuklízím (což mě baví a pozoruju, že se stávám uklízecím maniakem), snažím se ze všech sil dopsat článek o Targaryenech. A vzhledem k tomu, že ho chci vážně moc dokončit do Vánoc, jsem na straně 70 a bude jich přibližně 80, je asi jasné, proč se mi po tom nechce psát nic dalšího.
Simíky ale hraju pořád a dokonce v nich pořád mám i jednu starou rodinku Mysteriových. Už se mi v Moonlight Falls prohání pátá generace a vždycky se mezi nimi najdou zajímavé příběhy.
Dokud byla Koryho dcera Cora malá, milovala balet. A své sestavy předváděla pořád a všem.
"Bude to trvat ještě dlouho?"
Pak vyrostla a z roztomilé holčičky byla... rebelka.
Nejdřív nasbírat vajíčka. Flekatá a placatá.
Mimochodem - koho ještě napadl Ralphík Wiggum?
A hned potom...
Rodiče ji ale nijak nezadrželi. Zvláště matka Angelika totiž měla dost vlastních problémů.
"Ups, ten lektvar mi sám vyklouznul!"
Proč mě najednou svědí záda?
Proč mi ze zad najednou padá kůže?!
Proč se mi najednou zuby nevejdou do pusy? A proč grrruáááhgrrrrrr?
A zatímco maminka vrčí a pelichá, tatínek Kory se také rozhodl raději ji nedráždit, Cořiny eskapády zamlčet a raději ji zaučovat za volantem. Můžete si povšimnout jeho obzvlášť důvěryhodně napjatého výrazu a držení těla.
"Jestli přežiju tohle, tak už všechno."
Asi jí to jde.
No však Cora asi bude trošku šílená.
Jenomže jim dlouho taková zatloukací pohoda nevydržela. Vlkodlačice Angelika totiž jednoho letního večera nečekaně zemřela. Přišel si pro ni Smrťák, a když vyřídil všechny formality, rozhodl se trochu si zaskotačit.
Nic neudělá jednoho šťastnějším, než teplá voda v bazénu. Smrťák nebo vlkodlak, pokud v minulém životě nebyli na Titanicu, vodu miluje každý.
Kory, manžel Angeliky, se ale naprosto zhroutil. Sám se chystal jít si zaplavat, a když viděl kdo a proč obývá jeho bazén, seklo to s ním přímo pod keříčky. Naštěstí se ale objevila sousedka.
"Ježišmarjá, ono ho snad kleplo taky! Rozhodně podle toho smrdí!"
Kory od té doby žil pouze se svou dcerou Corou. Ale užili si spoustu zábavy, zvlášť proto, že jak už víme, Cora byla trochu padlá na hlavu.
"Taky ti ten pečený vosk tak krásně voní, tati?"
"Možná bych ji měl radši přikurtovat k posteli..."
Občas si život navíc zpestřil i jinak. Když je simík ovdovělý a dostatečně bohatý, vždycky to jde.
"Pokud chceš svou mzdu, musíš být správná služka. A správná služka pečlivě obstarává i postele."
"Ale jen za příplatek!"
A zatímco si Kory zpestřoval život, i Cora mu nečekaně připravila překvapení. Okusila želé z kouzelného keříku a nebylo jí pomoci.
"Vidíš, Dereku, tady leží tvoje maminka, moje ubohá cáklá dcera!"
Kory, i přes pokročilý věk, tak musel vychovávat vnoučka Dereka, kterého si Cora pořídila jako svobodná matka při krátkém románku s Damiánem Plavuněm. A snažil se seč mohl. Četl mu pohádky...
"A pak tady ten obrovský Hora popadl Aegona, byl přímo ve tvém věku, a rozmlátil mu hlavu o zeď. Dobrou noc, zlatíčko."
A chodil s ním na plavecké závody.
"Topil ses jen jednou? No ty jsi šikovnej, ještě, že jsem tu mámu k posteli nepřikurtoval a na diskotéce ji mohl sbalit Damián!"
Pak ale začal trpět všemi stařeckými neduhy, jež se mu dosud vyhýbaly, naráz. Byl stále zmatenější, třeba jen tak začal vařit hovězí nudle s jablky uprostřed koupelny, a potřeboval pomoc i s... eh... všemi dalšími činnostmi.
A také ho dostihl Alzheimer, takže se jednou zatoulal na hřbitov a už nedokázal najít cestu domů. A tam ho přemohlo vlastní stáří.
Derek, divoký teenager, tak zůstal úplně sám. I jeho otec Damián po čase zemřel, protože byl o dost starší, než Cora, a jeho vlastní rodiče Derek vůbec neznal. Sem tam za ním zaskočila najatá služba, aby zkontrolovala dům, který zdědil, ale jinak měl volnou ruku. A jakmile oplakal dědečka, vrhl se rovnou na pořádání jedné party za druhou.
Ne vždy to ale vedlo k dobrým koncům. Už dlouho měl třeba políčeno na spolužačku Salome a konečně se mu povedlo vytáhnout ji taky k tanci. Jenže sousedům se jeho dýchánky už přestávaly líbit a na Dereka si posvítila policie.
"Tak vážení, budu vám to tu muset přerušit."
"Vo co jako de? Zmizni, plácačko."
"Ale chlapče, podívej, vždyť ona stejně chce do postele tu blondýnku! Vidíš?"
"Jdem, Salome, a vezmi tu tašku s chlastem."
"Já vím, chlapče, to jednoho naštve."
"Blbej strážník. Blbý holky. Já nenávidim sousedy!"
No a když se nestane nic přímo v rozehraných rodinách, začnou se podivné úkazy objevovat alespoň v okolí. Třeba tento levitující přehrávač, který se najednou zjevil nad chodníkem. Nestojí na trávě, ale opravdu se vznáší zhruba na úrovni prvního patra.
Žádné komentáře:
Okomentovat