Z pekla

Originální název: From Hell

Země: USA, VB, ČR

Rok: 2001

Film zpracovávající jednu z mnoha verzí příběhu Jacka Rozparovače jsem viděla už dávno, ale teprve teď jsem si ho oživila a teprve teď přináším celý pohled na zajímavé dílo s Johnnym Deppem v hlavní roli. Což většinou bývá dobré znamení, protože filmy Johnnym Deppem začaly stát za starou bačkoru až v současnosti.

Londýn roku 1888, Whitechapel. Na periferii zde žije pětice prostitutek snažících se uživit a zároveň sehnat dost peněz na výpalné pro bandu, která zajišťuje, že je policie i nekalé živly nechávají na pokoji. Jenže to nikdy není snadné a teď už dostatek prostě sehnat nedokáží, takže jim vůdce bandy Nichols vyhrožuje. A hned v noci je jedna z nich nalezená s rozpáraným tělem.

K vyšetřování jsou povoláni inspektor Abberline a jeho kolega detektiv Godley a nejprve také začnou podezřívat Nicholse, který má k místním prostitutkám velmi blízko. Ovšem nejspíš ani Nichols ani nikdo jiný z jeho bandy nemá zapotřebí tělo tak moc zohavit a odnést si několik orgánů. Navíc se brzy ukáže, že vrah musí disponovat i chirurgickým vybavením a znalostmi anatomie, takže i když se Londýňané vrhnou na židovské řemeslníky, patrně půjde o vzdělaného a bohatého muže. A jak zjistí divák, někoho, kdo má blízko k samotným zednářům.

Inspektorovi také brzy dojde, že mu nejde o zisk nebo naplnění chtíče, ale o nějaký perfektně připravený rituál, a že si nejprve zajišťuje důvěru prostitutek tak, že jim dá velmi drahé hrozny. Mladičká prostitutka Mary Kelly mu do toho prozradí, že viděla, jak muži ze zvláštního oddělení unesli její kolegyni Anne a jejího tajemného malíře přímo z postele a odstranili jejich dcerušku, a když mu jeho zednářský nadřízený odmítne uznat většinu důkazů a každý nápad včetně přizvání schopných lékařů smete ze stolu, i přesto, že umírá stále více lidí, začne mu svítat, kdo by mohl být muž, jenž posílá dopisy z Pekla a brutálně si odnáší zpátky duše lehkých ženštin.

Za pomoci svých vizí přivolaných opiem, v nichž vidí budoucnost, konečně vstoupí vrahovi do cesty a ocitne se v kolotoči zájmů královské rodiny, syfilisu, zednářů, lobotomií, tajných sňatků a hrozby, která by mohla položit impérium. A protože pochopí, že hrozba nebude zažehnána, dokud budou všechny kolegyně Anne naživu, a že vrah, jenž už dávno překročil vody zdravého rozumu a přesvědčil sám sebe, že on je vyšším smyslem, nepřestane, dokud nezabije i poslední, krásnou Mary Kelly, začíná bláznivý závod s časem.

A protože konec nezůstane otevřený a vrah je odhalen včetně všech motivů, tato verze se mi velmi líbí. Je i docela logická, až na pobláznění vraha a jeho následné přesvědčení o vlastním velkém díle, a i když se na plátně neodehrává zrovna to, co by se dnes označilo za horor, protože víc vídáme i v každé druhé detektivce, horor nebo spíš hororové prostředí současnému divákovi docela dobře přináší.

Jak patologie tak chirurgie byla tehdy jen řezničina. Odpudivé, silně nehygienické, policejní lékař nedokázal pohlédnout na mrtvolu, psychické problémy se řešily zásahy do mozku. Prostitutka s lesbickými choutkami byla ostudou i pro ostatní prostitutky, které se jinak myly u koryta na ulici a rozdávaly si to se zákazníkem ve špíně a dešti. Myšlenka na to, že by vrahem mohl být doktor nebo veterinář, byla absurdní, protože slušně vychovaný a vzdělaný muž by přece tak ohavné činy nikdy nespáchal. Leda by to byl žid. Bílý bohatý křesťan je nedotknutelný. A v tomhle se spravedlnosti pokusily dosáhnout nejspodnější děvky.

Ale i ostatní prvky, tentokrát už i na plátně, se mi moc líbily a fungovaly. Zaujal mě třeba lesk nože ve chvíli, kdy vrah ubodal první prostitutku. Nic dalšího nebylo vidět, všude tma a uprostřed se jen míhaly stříbrné záblesky. Nebo propojování rauše inspektora se scénami zohavování těl, takže vše bylo potaženo optickými iluzemi a bludy, scény byly rozostřené, nejasné, zkrátka jako sjetý sen, a i brutální scény tak mohly probíhat, aniž by působily příliš brutálně a neumělecky. A i samotný prvek vídání budoucích vražd v opiových snech mě zaujal.

Ovšem ani film s Johnnym Deppem a Jackem Rozparovačem se nevyhnul jistým klišé, jaká by snad ani nemusel mít. Inspektor měl třeba těhotnou ženu, o kterou před rokem přišel, a tak se hroutí, fetuje a má důvod sblížit se ve své ztracené existenci s Mary Kelly, již tak sotva zná, ale už se do ní zblázní a chce jí pomoct přežít a postavit se na nohy. Další klišé pak je, že ho suspendovali, jako každého policistu, pokud má někdy případ vyřešit. A tady navíc jen proto, že jeho nadřízený byl zednář stejně jako vrah, a tak ani nemusel porušovat předpisy, pracovat na vlastní pěst, nebo vůbec něco provést. Nadřízený jen odmítal uznat jakýkoli důkaz a nesedlo tam, že ho smetl z cesty, jen aby se přestal ve všem vrtat. Moc to neodůvodnil, a tak to skřípe.

I přes tyto drobné nedostatky je ale Z pekla určitě velmi dobrý příběh, jenž jsem teď ohodnotila ještě víc, než když jsem ho viděla před šesti lety. A koho by nelákalo vidět Jacka Sparrowa a Hagrida, jak se snaží dopadnout vraždícího starouška Bilba Pytlíka?

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: