Originální název: Marekors
Rok vydání: 2003
Český překlad: 2011
Po severských detektivkách Jo Nesba lidé šílí. Často jsem se setkávala s honem na jeho čerstvě vydané knihy. Akorát já se snažila sehnat Brownovo Inferno, ale nepochodila jsem, na objednání online k Vánocům už bylo pozdě, a tak jsem si řekla, že zkusím Nesba a kousek z jeho série o policistovi Harrym Holeovi. A... ne že by to byl takovej trhák.
Hlavní postava série (Pentagram je pátý díl, ale lze to číst odděleně) Harry Hole je policista, alkoholik s rozpadlou rodinou a rozpadající se prací. Už i jeho nadřízený pochopil, že takového člena policejní sbor nepotřebuje. Zvlášť od doby, kdy zemřela jeho kolegyně, on si vzal do hlavy, že ji zabil kolega Tom Waaler, protože prý přišla na to, že velí pašeráckému gangu, snažil se proti němu sehnat důkazy, a celý případ padl, když mu jediný svědek odmítl svědčit. Nejdřív mu chtěl dát ještě poslední šanci. Našlo se tělo mladé ženy s chybějícím prstem a diamantem ve tvaru hvězdy pod očním víčkem. Jenže když Harry dorazil na místo činu, našel tam jako parťáka Waalera. Proto na případu odmítl pracovat, a protože pak opět skončil v alkoholovém opojení, byl konec.
Harry nevypadal, že by mu to zvlášť vadilo. Kdyby se ovšem opět neukázal Tom Waaler s velice zvláštní nabídkou a kdyby nebyla nalezena další mrtvá bez jednoho prstu, s diamantem a znamením pentagramu. Tehdy totiž všem na mysl vytanula dvě slova, která se neodvažovali vyslovit, ale s kterými měl Harry dost zkušeností, protože nedávno jednoho takového chytil. Sériový vrah. I přes zjevnou nechuť se tedy nakonec pustil do vyšetřování a brzy se k jeho zděšení začala místa činu hromadit. Skutečně sériový vrah. Někdo, kdo má potřebu zabíjet v cestě pentagramu, uřezávat prsty a nechávat po sobě stopy. Na Harryho vkus až moc zjevné stopy, čímž se celý případ ještě víc zkomplikoval, protože Harry pochopil, že všechno, co ho stálo příčetnost - nešťastná smrt jeho sestry ve výtahu, podezření ohledně Toma Waalera, pašování a vztahy obrácené v prach, se během tohoto léta nesetkaly jen náhodou, ale že spolu souvisí víc, než mohl na začátku tušit.
Vypadá to tedy na pěkně napínavé vyšetřování, v němž Harry nemůže nikomu důvěřovat a jediná šance, jak najít skutečného vraha, je usvědčit velmi chytrého kolegu. Ovšem mně to přibližně do poloviny zvlášť zajímavé nepřišlo. Skandinávský styl je trochu odlišný a s postavami pracuje po svém. Především nejde o heroické sexy atlety s odznakem, neštítí se jako "zachránce a hrdinu" vybrat rovnou alkoholika, jemuž nezbývá mnoho, aby se uchlastal. Hodně oceňuji, že se tolik nevrtá v jeho osobním životě a používá jen ty důležité prvky. Například z Harryho dětství vypíchnul jen epizodu s výtahem a jeho sestrou, protože, ač se to dlouho nezdálo, nakonec to bylo zásadní.
Jsem i potěšená složitostí zápletky, výslovným vysvětlení rozdílu mezi sériovým a masovým vrahem (je až neuvěřitelné, kolik lidí a autorů to plete) a faktem, že se případ zdánlivě vyřeší několik kapitol před koncem, aby ukázal, že chycený vrah není vrah, otočil šipku na jiného, pak zase na jiného a pro čtenáře ještě několikrát překroutil kompas, než se pravda vyjevila a zjistilo se, že Harrymu už vlastně došla dávno. S tím souvisí i nechybějící závěrečný střet a násilné vyvrcholení, protože i když se to může zdát trochu klišé, asi by to bez něj nefungovalo správně. A svérázné Harryho metody, jako třeba sjet se a doufat, že se řešení vrahovy šifry zjeví v deliriu.
Avšak teď nastává i očekávané ale. Obvykle, když mě kniha baví a skutečně chytí, jsem schopná číst celou noc, zhltnout ji, jak nejrychleji to jde. Pentagram jsem spíš odkládala. Má krátké kapitoly řazené zajímavě nejen pod svým názvem, ale i podle dnů, děj ubíhá rychle, posouvá se často a hodně, takže nehrozí žádné poskakování na místě a stálé omílání jednoho a téhož dokola, ale něco mě stejně muselo buď mást nebo nefungovalo tak, aby to udrželo mou pozornost. Možná Harryho osoba jakožto alkoholika, možná nikdy nedovysvětlené náznaky. Užívat jsem si to začala teprve až od poloviny, kdy už měl i čtenář dost informací na vlastní teorie. Asi tak nakonec nemůžu říct, že nejde o trochu oddychovější záležitost. Dát si něco dobrého k pití, rozvalit se na sedacím pytli a začíst se do Pentagramu je dobrý program pro lednové večery. Jen si nejsem jistá, zda by začátku neuškodilo trochu přidat.
Jedna věc, drobnost, mě ale potěšila velice. Nejdřív se objevily jen malé narážky na zbraně pašované z Česka, krvavé diamanty z bývalého východního bloku, asi z Německa nebo Česka, a pak se ukázalo, že se spousta scén odehrává i v Praze, že hlavní podezřelý má pražskou milenku a že rozplést Harrymu celou záhadu pomohla socha svatého Václava. A poznámka, že každý průměrně vzdělaný člověk by měl poznat českého světce Václava a nemyslet si, že jde o nějakou francouzskou sochu. Čtenáře vždycky potěší, když světový autor z dalekého zahraničí zabředne i do jeho země.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat